Podle našich každodenních zkušeností prožívají lidé, které podporujeme, situaci spojenou s pandemií nemoci COVID-19 podobně jako většina z nás. Radikálně omezili svůj pobyt mimo domov na nezbytně nutné situace, řada z nich nemá možnost pracovat, omezili své kontakty s rodinami, blízkými, opatrovníky, přáteli, ale také s asistenty. Obvyklá podpora ze strany asistentů se tam, kde to bylo možné, redukovala na základní rozsah v osobním kontaktu, doplněný o pravidelnou podporu telefonickou. Většině lidí, s nimiž spolupracujeme, přesto přinesla pandemie dosud nepoznanou míru svobody a samostatnosti, ale také osobní odpovědnosti. Navzdory zjevným omezením mají stále možnost se rozhodovat samostatně či s potřebnou podporou spočívající především ve srozumitelném a opakovaném přiblížení všech možných důsledků vlastních rozhodnutí.

Z přímých reakcí lidí, jimž poskytujeme podporu, vyplývá, že je pro ně řada omezení a opatření obtěžujících. Zvláště v tuto dobu ale oceňují, že bydlí ve svém vlastním domově, kde to vypadá podle jejich představ, kde jsou obklopeni tím, co mají rádi, a velmi si váží toho, že karanténu nemuseli prožívat izolovaní v neosobních pobytových zařízeních, kde žili v minulosti.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dopady různých opatření reagujících na vývoj pandemie nemoci COVID-19 se nevyhnuly ani lidem se zdravotním postižením. Současně je však jednoznačné, že život lidí, kteří tuto situaci mohou prožívat (s odpovídající podporou) ve vlastní domácnosti a po svém, lze i v podmínkách nouzového stavu považovat za život normální, běžný, srovnatelný se životem většiny obyvatel České republiky. Rozdíl se stávajícími podmínkami života lidí v ústavních zařízeních je propastný. Možná více než kdykoliv dříve.

Celé znění odpovědi na výzvu Kanceláře veřejného ochránce práv:
JINAK_odpoved na vyzvu KVOP