16. ledna 2020 v Bruselu, Belgie: Konference „Towards inclusion“. Pracovní skupina evropských odborníků pro přechod od ústavní ke komunitní péči (The European Expert Group on the Transition from Institutional to Community-based Care, „EEG“) organizuje konferenci „Towards Inclusion“ (pro inkluzi), při příležitosti připomenutí 10 letého výročí „Špidlovy zprávy“.
Za JDI z.s. se účastnila Terezie Hradiková, předsedkyně JDI a Pavla Baxová, ředitelka členské organizace Rytmus – od klienta k občanovi o. p. s.
Konferenci zahájil Pan Ioannis Vordakastanis, president of the European disability forum: “ žijeme všichni jen jeden život. A my, lidé s postižením, jej chceme prožít jako svobodní občané, bez diskriminace a vylučování…mluvíme zde o milionu lidí v EU, kteří žijí v institucionálních zažízeních (ústavech). Jde tedy o situaci, kterou nelze tolerovat… Jde o základní práva, svobody…. a přijetí veliké skupiny lidí… Jde o to z malého okna udělat hlavní dveře. Je to politická záležitost, potřebujeme lídry, kteří věří, že v tomto století mohou všichni lidé (pozn. lidé s postižením) žít jako svobodní občané …“
Upozornění: jedná se o přímý přepis anglicky mluveného slova do češtiny, text neprošel jazykovou korekturou. Záznam z celé konference i jednotlivé příspěvky najdete na webu www.deinstitutionalisation.com.
Vladimír Špidla: „DI není finanční záležitost a úspora peněz nebyla hybnou silou. V srdci naší práce bylo podporovat lidi v jejich nezávislosti. Každý člověk má mít možnost se rozvíjet, být nezávislý, prospívat…“
Luca Scarpiello, Belgie, (EPSU): „…mnozí si mysleli a i stále myslí, že přechod ke službám a podpoře v komunitě znamená šetřit. Ale tak to není, do komunitních služeb je třeba investovat. Přechod k podpoře v komunitě neznamená, že děti z ústavů vrátíme zpátky rodinám a těm řekneme – teď se starejte sami…“
„…deinstitucionalizace se musí stát naším (edit pozn. Evropská komise) dlležitým tématem…., vyjednávání o regionální politice a investicích v oblasti DI se musí stát součástí dlouhodobé a kontinulální strategie, ….NNO a občanské iniciativy a lidé s postižením musí být zahrnuti do vyjednávání a jejich názory musí být brány v úvahu…“
K. Konola o vládním programu deinstitucionalizace sociálních služeb ve Finsku (2010-2020): “ … máme například jasnou definici ústavu – je to taková služba, která pečuje o člověka ve všech aspektech jeho života, jen v „balíčku“ – t.j. poskytuje mu všechny služby a podporu,….“ No, není to opravdu zcela jasné?
Jan Pfeiffer, který byl díky boji proti používání klecových lůžek v roce 2004 časopisem Time označen hrdinou roku. Jeho očekávání na ty, kteří prosazují deinstitucionalizaci a plná práva pro lidi s postižením a psychiatrickým onemocněním nejsou nízká: „…naší vizi věříme…“ a „…za vizi jsme připraveni zemřít…“ Ne nadarmo je v médiích označován nejčastěji přívlastkem „přívětivý“ a „s jemným humorem“… Spolupracovník Vladimíra Špidly, průkopník deinstitucionalizace a současný muž spjatý s psychiatrickou reformou.
Milan Šveřepa, ředitel Inclusion Europe, využil svých minut v rámci EEG k poděkování těm, které hnutí za DI začali, ale i k připomenutí toho, že stále v ústavech žijí miliony lidí v Evropě a potřebě lídrů na evropské úrovni.
Elisabeta Moldovan, Rumunsko: „…žila jsem po ústavech 25 let…. lidé by neměli žít v institucích, ale v komunitě…tam jsem se naučila věřit opět lidem,… vůbec jsem se mohla začít učit, navázala první opravdové vztahy, přátelství…mezi lidmi, ve společnosti…“
„Informujte své evropské zástupce o tom, kam je třeba směřovat finance na DI…“ uzavírá Roger Singleton z Lumosu