28. 5. 2024 byl zahájen cyklus workshopů a lekcí na podporu sebeobhájcovství pro členy a jejich zaměstnance JDI, kteří se připravují na aktivní podporu sebeobhájců. Jako ochutnávku nabízíme materiál Rytmus – od klienta k občanovi Co je sebeobhájcovství a kdo je sebeobhájce?

Sebeobhajování (anglicky self advocacy) je označováno jako proces, při kterém se člověk učí individuálně nebo v kolektivu vyjadřovat vlastní postoje, přání, názory, hovořit sám za sebe i za skupinu.

Pojem sebeobhájce je definován jako obhajoba vlastních potřeb lidí s mentálním postižením, spíše než aby jejich potřeby zastupoval někdo jiný. Pojem sebeobhájce vznikl a ustálil se v přímé reakci na to, že lidé s mentálním/intelektovým postižením byli a jsou vylučováni z veřejného prostoru a neměli možnost se vyjadřovat k věcem, které se jich přímo dotýkají.

V současnosti existuje hnutí sebeobhájců jako celosvětová organizace, která sdružuje hlavně osoby s mentálním postižením. Jejím cílem je podporovat u těchto lidí schopnost převzít zodpovědnost, hájit svá práva, bránit se účinně proti diskriminaci, ale i správně chápat své povinnosti.

Historie sebeobhájců má kořeny ve Švédsku, kde v 60. letech působil dr. Bengt Nirje, ředitel Švédské asociace pro osoby s mentálním postižením, který na konci šedesátých let začal organizovat zájmový klub. V něm se stýkali lidé považovaní za mentálně postižené i lidé bez diagnózy a společně plánovali, kam vyrazí na výlet. Záměrem dr. Nirjeho bylo umožnit lidem s postižením prožít si normální zkušenost plného rozhodování za sebe sama, tuto praxi nazýval „normalizace“. Šlo o radikální krok, neboť lidé s mentálním postižením byli tehdy považováni za neschopné rozhodování o sobě samých, neschopné zastávat vlastní názory a aktivně se pohybovat ve veřejném prostoru.

V roce 1972 se myšlenka sebeobhájcovství rozšířila do Velké Británie a Kanady a lidé s mentálním postižením začali organizovat první konference sebeobhájců. Chtěli dát najevo, že jejich postižení je až sekundární a na prvním místě je jejich lidská osobnost a důstojnost. Nazvali se „People First“ (V první řadě lidé). Následně se hnutí rozšířilo i do USA. V České republice byla zorganizována první skupina sebeobhájců po roce 2000.