Akční plán deinstitucionalizace v ČR na roky 2026–2028, který v létě 2025 vzniká na MPSV, by měl být v souladu s doporučeními Evropské komise. Ta v listopadu 2024 vydala metodický dokument „Doporučení k nezávislému životu a začlenění osob se zdravotním postižením do společnosti v kontextu financování z fondů EU/Guidance on independent living and inclusion in the community of persons with disabilities in the context of EU funding“ (Dále jen Doporučení).
Materiál členským státům i organizacím poskytuje praktická doporučení ohledně využití finančních prostředků EU k urychlení přechodu od ústavní péče ke komunitním službám a nezávislému životu pro osoby se zdravotním postižením. Slouží jako praktický rámec, který má členským státům pomoci při realizaci práva osob se zdravotním postižením na nezávislý život a začlenění do komunity, a to zejména v kontextu využívání evropských fondů. Dokument sám o sobě nezakládá nové právní povinnosti, jedná se o vodítko pro implementační orgány EU fondů, poskytovatele služeb i tvůrce politik při tvorbě strategií a akčních plánů zaměřených na deinstitucionalizaci.
Evropská komise vydáním dokumentu potvrzuje, že deinstitucionalizace, tedy přechod od ústavní péče k sociálním službám v komunitě, zůstává prioritou EU. “Nezávislý život neznamená žít a dělat všechno sám a obejít se bez jakékoli podpory, ale spíše to, že osoby se zdravotním postižením jsou podporovány směrem k samostatnosti a účasti,” uvádí dokument s tím, že jde o možnost volby a kontroly – rozhodovat o tom, kde a s kým budu bydlet, jaké služby využiji, zda se zapojit do vzdělávání, práce či volnočasových aktivit.
Komunitní začlenění znamená žít mezi ostatními, ne odděleně a i na to dokument myslí. “Právo na samostatný život není v souladu s praxí nahrazování velkých ústavních zařízení menšími (nebo jejich přeměnou na menší), kde nejsou splněny předpoklady pro samostatný život a začlenění do komunity,” stojí dále v dokumentu.
Jaká jsou doporučení Evropské komise?
Podpora by měla směřovat k:
- dostupnosti bydlení
- individualizovaným službám
- domácí péči
- přístupnosti veřejných služeb
O právech lidí se zdravotním postižením je potřeba nejen mluvit, ale skutečně je naplňovat. Evropská komise proto očekává praktické kroky na úrovni členských států:
- jasný časový rámec pro ukončení ústavní péče, který podporuje koordinaci a plánování napříč příslušnými útvary a úrovněmi státní správy
- zapojení osob s postižením do plánování i hodnocení programů
- zavedení mechanismů pro monitoring, evaluaci a zpětnou vazbu
- systém kontroly kvality, včetně přístupných mechanismů pro podávání stížností
- analýza investičních mezer na základě výsledků individuálních posouzení potřeb
- plánování budoucího využití nebo změny účelu institucionálních zařízení po jejich vyklizení, aby se předešlo vzniku zbytečných nákladů
Doporučení Evropské komise a Akční plán deinstitucionalizace ČR na roky 2026-28
Doporučení by měl reflektovat i český Akční plán k deinstitucionalizaci na období 2026–2028, pokud má ČR efektivně čerpat evropské prostředky v souladu s evropským právním rámcem.
Připravuje jej Ministerstvo práce a sociálních věcí se zapojením Mezioborové a meziresortní komise pro implementaci deinstitucionalizace, jejímiž členy je i JDI, zastupované předsedkyní Terezií Hradilkovou a další tři střešní organizace a NNO.
Předkládané návrhy plánu MPSV byly obecné, na což při diskusích komise poukazovala většina přítomných členů. Neobsahovala konkrétní aktivity, které by zlepšily situaci konkrétního počtu osob se zdravotním postižením.
Bude další Akční plán pro deinstitucionalizaci plánem akcí, nebo deklarací?
Bude Akční plán deinstitucionalizace obsahovat akce a alokace, které povedou v praxi k reálnému posunou deinstitucionalizace jako evropské prioritě a zlepšením života konkrétních dětí i dospělých se zdravotním postižením včetně duševního onemocnění? Bude se řídit materiálem “Doporučení…” v deklarativní části či té popisující konkrétní výsledky?
Protože ve JDI usilujeme o to, aby Akční plán na další tři roky přinesl reálnou změnu v životech lidí s postižením, vybrali jsme z mnoha naléhavých tři priority, které by přinesly zlepšení životních podmínek konkrétním lidem s postižením:
1) Ohrožené děti s postižením, které nemohou vyrůstat ve vlastní rodině a nepodaří se pro ně najít rodina náhradní, jsou umisťovány pouze do komunitního typu sociální služby a ne do zařízení společně s dospělými;
2) Transformace přímo řízených organizací MPSV pro osoby se zdravotním postižením do komunitních služeb;
3) Pobytové služby komunitního typu nepodléhají systému institucionálních pravidel.
Spolu s dalšími NNO se shodujeme na tom, aby Akční plán na další období obsahoval:
A) měřitelné zvýšení kapacit komunitních služeb terénních, ambulantních a (nikoliv jen) pobytových
B) konkrétní způsob, jak do rozvoje komunitních služeb alokovat a směřovat více finančních prostředků (v poměru k prostředkům na pobytové služby) než dosud
C) Zpřístupnit bydlení osob se zdravotním postižením a do výsledků transformace zahrnout i nájemné bydlení