Poskytněme lidem, kteří přežili požár ve Vejprtech, skutečně důstojný život (tisková zpráva)
Poskytněme lidem, kteří přežili požár ve Vejprtech, skutečně důstojný život.
Organizace Jednota pro deinstitucionalizaci (JDI) sdružující profesionální poskytovatele sociálních služeb a odborníky, je znepokojena plánem zřizovatele zařízení ve Vejprtech, kde při požáru v lednu 2020 zemřelo osm lidí, vrátit klienty a poskytování služby do vyhořelé budovy. Ta ani před požárem nesplňovala základní parametry pro důstojné bydlení, život
ani poskytování kvalitních sociálních služeb. Vyzývá zřizovatele, aby prostředky na pomoc lidem přeživším tragédii využili na zajištění služeb splňujících moderní požadavky.
Členové JDI a další poskytovatelé služeb zároveň nabízí zřizovateli i Ústeckému kraji odbornou a praktickou pomoc pro zajištění komunitních služeb pro klienty, kteří přežili tragédii (Jinak o.p.s.[1], Jurta o.p.s.[2], Domov bez zámku[3]…).
JDI vítá rychlou reakci Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) a Ústeckého kraje, kteří poskytli v souhrnu 6 milionů korun na pomoc řešení situace klientů z DOZP Vejprty. Zástupci JDI jsou však velmi znepokojeni tím, jak se s penězi plánuje naložit. Podle vyjádření zástupců MPSV, kraje i zřizovatele mají peníze směřovat zejména na provoz a obnovu vyhořelého objektu.
„V plánech zřizovatele zcela postrádáme využití prostředků na zajištění důstojného života lidí s postižením. Inspekce kvality sociálních služeb při své kontrole z října 2018[4] popsala v zařízení ve Vejprtech více než 60 nedostatků. Plán vrátit lidi do budovy, byť zrekonstruované, která ale nikdy nesplňovala aspekt důstojného bydlení, v němž by bylo možno nabídnout klientům opravdu individuální služby, považujeme za velmi nešťastný,“ říká předsedkyně JDI Terezie Hradilková. „Tento postup odporuje nejen naplňování Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením k jejíž plnění se ČR svým podpisem zavázala, ale také Národnímu plánu rozvoje sociálních služeb na období 2016–2025“, doplňuje Hradilková.
Česká republika dlouhodobě deklaruje přechod od ústavní péče k podpoře života lidí s postižením v přirozeném prostředí. Mezi takovou podporu patří například dostupná pečovatelská služba, osobní asistence, podpora rodin pečujících o blízkého s postižením, podpora samostatného bydlení, chráněné bydlení a malé pobytové služby pro lidi, kteří nemají domov. „Přesto stále tisíce lidí v domovech pro osoby se zdravotním postižením v České republice žije společně ve vícelůžkových pokojích se sdílenou koupelnou a skupinovými pravidly, to de facto vylučuje jakékoli soukromí, ale i běžný život,“ říká Hradilková.
„Představa, že bez velkých ústavů se stát nebude schopen postarat o všechny lidi s postižením, je ve společnosti hluboce zakořeněná a vychází z padesátileté segregace lidí s postižením.“ říká Petra Kačírková, ředitelka české pobočky organizace Lumos „Politici, kraje a zodpovědní úředníci by ale měli být těmi, kteří tento zažitý mýtus budou bořit, a to i změnou nabídky poskytovaných služeb konkrétním lidem. Právě tragédie ve Vejprtech může být impulsem pro nastavení nových služeb, které budou skutečně založeny na individuálním přístupu ke klientům.“
V České republice, i v samotném Ústeckém kraji, již existují příklady dobré praxe, jako jsou malé domácnosti v domech či bytech mimo velkokapacitní budovy pro klienty z Domova na Svobodě v Čížkovicích[5], z Domova Všebořice, či z DOZP Medlešice, které ukazují, že i lidé s těžkým postižením mohou s adekvátní podporou žít důstojným způsobem.
Vyzýváme MPSV, Ústecký kraj i zřizovatele – město Vejprty, aby získané finanční prostředky využili k zajištění důstojného bydlení, moderních služeb a podpory lidem, kteří tragédii přežili.
Za JDI z. s., Terezie Hradilková, předsedkyně (terezie.hradilkova@podporatransformace.cz, +420 777 234 030)
V Praze 4. 2. 2020
Jednota pro deinstitucionalizaci, JDI z. s.
https://jdicz.eu/
https://www.facebook.com/5minutpo12/
_________________________________
Situace v ČR: Ústavní péče je v České republice stále poskytována v převážně velkokapacitních nevyhovujících zařízeních v odlehlých místech, často v pohraničí. Lidem v nich chybí to, co ostatní považujeme za normální. Většina z nich nemá vlastní ložnici, spí s cizími lidmi na pokoji, dělí se o WC, koupelnu a veškerý životní prostor, nemohou si zvolit co budou jíst a pít, kam s kým půjdou, co budou dělat, bez podpory v rozhodování, psychologické a rehabilitační péče. Volný čas tráví nikoliv podle svých zájmů a nadání, ale ve skupině podle nabídky zařízení. Chybí jim soukromí, důstojnost, společnost, rodina, vztahy. Nemohou uplatnit svá práva.
Situaci v domovech pro osoby se zdravotním postižením (DOZP) popisuje Zpráva ze systematických návštěv veřejného ochránce práv ombudsmanky z 15. ledna 2020[6] a Zpráva JDI o lidech žijících v ČR v pobytových zařízeních z roku 2018[7].
– – –
Jednota pro deinstitucionalizaci (JDI) vznikla v roce 2013 spojením organizací a lidí, kteří, aktivně působí v oblasti poskytování profesionálních služeb, vzdělávání, péči o lidi s postižením a rodiny, kontrole a v obhajobě práv lidí se znevýhodněním. Hlavním cílem JDI je systémová společenská změna. Usiluje o to, aby byl opuštěn koncept pobytových ústavních služeb jako neprofesionální a nevyhovující a byl nahrazen dostatečnou sítí kvalitních, dostupných komunitních služeb se zajištěnou odbornou
i společenskou kontrolou jejich kvality.
V roce 2018 byla JDI registrována jako zapsaný spolek. Dnes má 50 členů.
[1] http://www.jinakops.cz
[2] http://www.jurta.cz
[3] http://www.domovbezzamku.cz
[4] http://iregistr.mpsv.cz/socreg/inspekce.do;jsessionid=9F847C42382CA448E25A32F27C94F072.node1?776H=837bd81d70e0803ffc26e9f0737bbefd&SUBSESSION_ID=1580376286235_1
[5] https://www.csplitomerice.cz/zarizeni/domov-na-svobode-cizkovice/
[6] https://www.ochrance.cz/ochrana-osob-omezenych-na-svobode/zarizeni-socialnich-sluzeb/zprava-z-navstev-mentalne-postizeni-cerven-2009/
[7] https://jdicz.eu/wp-content/uploads/jdi_70vyroci.pdf
JDI zpracované připomínky k navrhované novele Zákona 108 O sociálních službách 1.2020
Žádost o informace o stavu akčního plánu přechodu do ústavní péče
Žádost o informace na MPSV k Akčnímu plánu přechodu od ústavní péče k podpoře v komunitě (tzn. deinstitucionalizace sociálních služeb) s pomocí terénních, ambulantních a pobytových sociálních služeb komunitního typu pro léta 2019–2021.
Otevřený dopis ministryni práce a sociálních věcí v souvislosti s transformací DOZP Nové Zámky
Co zůstalo skryto ve stínu Slunečnic? (tisková zpráva)
(Ne)zapomenutelní – panelová diskuze k tématu deinstitucionalizace v ČR
V České republice je ústavní způsob péče o lidi s postižením nebo psychiatrickým onemocněním, děti, a seniory legitimní, podporovanou a rozvíjenou formou poskytování sociálních služeb. Debatou s českými aktéry (rodiče dětí s postižením, lidé s postižením, manažeři změny, inovátoři, politici, právníci) chceme zmapovat českou situaci, ukázat kořeny českého institucionalismu, nejdůležitější příčiny a nejzávažnější důsledky pro lidi pobývající v ústavní péči. Budeme hledat odpověď na otázku, proč více než 67 tis. lidí uvízlých v ústavech a léčebnách obeplula vlna svobody devadesátých let a zůstává jim zavřená cesta k naplňování lidských práv
Podnět JDI, z. s. k zajištění sociálních služeb pro občany hlavního města Prahy
Praha od 50. let odesílá lidi své spoluobčany s postižením mimo území města, kraje…
JDI se v této věci obrací na radní Milenu Johnovou, zastupitele Hl.m. Prahy a vedoucího odboru sociální politiky MHMP s podnětem k naléhavosti řešení situace sociálních služeb na území města. Na jejich podporu Praha nabízí jednak převážně pobytové služby ústavního typu, navíc v jiných krajích, často v pohraničí. A děti? děti s postižením tam posílá též, žijí v domácnostech s dospělými lidmi s postižením, v jednom pokoji, bez možnosti adekvátního vzdělávání a speciální podpory.
Příspěvek JDI k List of Issues Prior to Reporting pro OSN
Zpráva JDI o lidech žijících v ČR v pobytových zařízeních
Účast členů JDI na Akčním plánu DI
Specifické cíle Akčního plánu pro cílovou skupinu
Osoby se zdravotním postižením
Výstup ze setkání podskupiny pro Osoby se zdravotním postižením ze dne 21. 9., 5. 10., 9. 10. 2018, členové: Kulichová Romana, Hradilková Terezie, Němcová Milena, Michálková Zdeňka, Farská Pavlína, Pelikánová Jitka, Krč Michal, Křečková Markéta, Pučková Ivana, Pilná Jana, Čápová Martina, Ivana Tomešová Dubová)
Strategický cíl A: Přijmout právní normy vztahující se k transformaci sociálních služeb
Cíl A1: Jednoznačně legislativně vymezit základní pojmy v zákonech, vyhláškách a metodických pokynech související s deinstitucionalizací.
Opatření: Zpracovat návrh novely zákona o sociálních službách a jasně v něm vymezit a aktualizovat základní pojmy – §3: deinstitucionalizace, transformace, komunitní služba včetně kritérií, pečující osoby[1].
Cíl A2: Začlenit do legislativy princip subsidiarity – tzn. sociální situace je nejprve řešena na nejnižší možné úrovni, tj. pokud si osoba nezvládne pomoci sama, poskytuje podporu rodina, komunita, veřejně dostupné služby a až poté sociální služby nejdříve terénní, ambulantní a případně pobytové umožňující život srovnatelný s jeho vrstevníky.
Opatření: Zpracovat návrh novely zákona o sociálních službách a zakotvit do základních zásad – §2 princip subsidiarity.
Cíl A3: Legislativně stanovit systémový a řízený přechod od ústavních ke komunitním službám, včetně podmínek a termínů.
Opatření: MPSV připraví a zformuluje základní teze pro vymezení a ukotvení DI v legislativě jako samostatnou právní normu (zákon o DI) nebo součást stávající legislativy.
Opatření: MPSV stanoví délku přechodného období a určí aktivity, milníky, odpovědnosti a termíny tohoto období v souladu s termíny NSRSS, to znamená např.:
- Upravit podmínky registrace poskytovatelů sociálních služeb tak, aby se zamezilo registraci nových služeb ústavního typu a finančně nepodporovat vznik nových kapacit ústavního typu.
- Upravit podmínky registrace poskytovatelů sociálních služeb tak, aby transformace byla s nimi v souladu.
- Kontrola pobytových služeb – jestli jsou komunitní nebo ústavní, případně odebrání registrace
- Stanovit poskytovatelům sociálních služeb povinnost neuzavírat nové smlouvy o poskytování sociálních služeb ve službách ústavního typu, které nesplňují zákonem stanovené podmínky pro komunitní službu.
- Plánované snížení kapacity ústavních služeb o XX% k danému období.
Opatření: Zakotvit v zákoně povinnost poskytovatelům pobytových sociálních služeb ústavního typu mít zpracovaný a schválený transformační plán do doby dvou let od nabytí účinnosti této povinnosti.
Opatření: Upravit podmínky registrace poskytovatelů sociálních služeb tak, aby se zamezilo registraci nových služeb ústavního typu a finančně nepodporovat vznik nových kapacit ústavního typu.
Opatření: Stanovit poskytovatelům sociálních služeb povinnost neuzavírat nové smlouvy o poskytování sociálních služeb ve službách ústavního typu, které nesplňují zákonem stanovené podmínky pro komunitní službu.
Cíl A4: Povinnost integrovat změnu systému sociálních služeb od ústavních ke komunitním do Střednědobých plánů rozvoje sociálních služeb s ohledem na práva a potřeby klientů a možností sítě sociálních služeb.
Opatření: Stanovit zákonnou povinnost krajů, jako součást střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb zahrnout strategii DI a její plnění na regionální úrovni. Strategie DI obsahuje popis výchozího stavu a časový harmonogram DI se závazkem postupného snižování kapacit pobytových sociálních služeb ústavního typu.
Cíl A5: Přijmout právní normy a opatření k zajištění práva na nezávislý život ve společenství
Opatření: Přijmout opční protokol k Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením.
Cíl A6: Legislativně vymezit statut pečující osoby
Opatření: Právně zakotvit to, aby osoba/člen rodiny, který poskytuje celodenní péči blízké osobě s potřebou této péče (OZP, senior, dítě, osoby s duševním onemocněním), byl považován za plně zaměstnaného (účast na sociálním a zdravotním pojištění[2], včetně nároku na důchod).
Cíl A7: Posílit kontrolní roli MPSV se zaměřením na dostupnost a kvalitu sociální služby, ale i na to, zda je sociální služba poskytována komunitní formou, zda nedochází k přenosu ústavních prvků apod.
Opatření: Revidovat systém stávající kontroly sociálních služeb a navrhnout způsob kontroly dostupnosti, kvality a zejména toho, zdali je sociální služba poskytována komunitní formou, zda nedochází k přenosu ústavních prvků apod.
- Zveřejňovat výsledky kontroly způsobem dosažitelným a srozumitelným běžné veřejnosti včetně uživatelů sociálních služeb.
Strategický cíl B: Vytvořit podmínky pro svobodnou volbu klienta o směřování další pomoci, podpory a péče s důrazem na respektování přirozené důstojnosti, osobní nezávislosti, samostatnosti a práva začlenění do společnosti
Cíl B1: Vyjednat v meziresortní spolupráci systém včasné informovanosti o systému služeb a podpory v komunitě již při zjištění zdravotního postižení či propuštění člověka s postižením do domácí/ambulantní péče
Opatření: Zlepšit informovanost pečujících osob o dostupných možnostech podpory v komunitě
Opatření: Zajistit spolupráci s resortem zdravotnictví v oblasti informování pečujících osob: zejm. v oblasti neonatologie a u praktických a dětských lékařů.
Opatření: Zajistit v koordinaci s MZ ČR dodržování a využívání legislativních možností při zajišťování následné péče v domácím prostředí při propuštění.
Opatření: Ve spolupráci s MZ zajistit povinnost zdravotnických zařízení zjišťovat vůli a možnosti rodiny pečovat a poskytnout jí všestrannou pomoc a podporu v součinnosti zdravotnického personálu (edukace) a sociálně-zdravotního pracovníka (možnosti podpory v komunitě).
Strategický cíl C: Podpořit změny ústavního modelu poskytování sociálních služeb v model komunitní
Cíl C1: Zahrnout uživatele služeb a pečující osoby do sledování a vyhodnocování jejich kvality.
Opatření: Vytvořit metodiku pro zapojení uživatelů služeb do sledování a vyhodnocování jejich kvality.
Opatření: Zajistit, aby byly podklady a výsledky kontroly kvality přístupné ve srozumitelné formě uživatelům sociálních služeb.
Opatření: Zajistit objektivizované (týmové) sledování situace uživatelů sociálních služeb procházejících transformací.
Cíl C2: Monitorovat a vyhodnocovat plnění krajských strategií a plánů transformace a zajištění dostupné pomoci v komunitě
Opatření: Ministerstvo práce a sociálních věcí průběžně (vždy k 31. 3. následujícího roku) vyhodnocuje plnění krajských strategií DI a zajištění dostupné pomoci v komunitě a navrhuje opatření pro zlepšení.
Cíl C3: Deinstitucionalizaci sociálních služeb zohlednit ve vzdělávání všech pomáhajících profesí a osob, kterých se DI týká
Opatření: Cíle a principy deinstitucionalizace zohlednit v procesu udělování akreditací MPSV pro oblast celoživotního vzdělávání sociálních pracovníků a kvalifikačního vzdělání pracovníků v sociálních službách a kontrole uskutečňování akreditovaných vzdělávacích programů.
Opatření: Zajistit bezplatné rekvalifikace pracovníkům transformujících se zařízení, kteří v souvislosti s transformací zařízení mění své pracovní zařazení s cílem naplnění požadavků odborné způsobilosti na pracovníka v sociálních službách.
ociálních edování situace transformací.lužeb, reformy psychiatrické péčeytových služeb
Cíl C4: Zajistit vzdělávání pro pracovníky současných zařízení ústavního typu a tím podpořit informovanost a zvyšování kompetencí pro přechod do služeb komunitního typu.
Opatření: Zajistit, aby vedoucí pobytových služeb ústavního typu dostali zadání k transformaci a absolvovali kurz řízení změny sociální služby.
Opatření: Zajistit vzdělávací kurz pro sociální pracovníky a pracovníky v sociálních službách v principech a dovednostech změn v praxi a přístupu ke klientům (dle specifik koncových příjemců) směrem od péče k podpoře, k jejich uschopňování a jejich přechodu do služeb komunitního typu nebo podporovaného bydlení.
Opatření: Podpořit organizaci společného vzdělávání pracovníků napříč rezorty v případě, že pracují se stejnou cílovou skupinou osob.
Opatření: Zajistit nabídku akreditovaných vzdělávacích programů v oblasti změny způsobu poskytování služeb směrem ke službám komunitního typu s cílem posílit vzdělávání pracovníků sociálních odborů obcí a krajů, sociálních služeb i dětských domovů a dalších subjektů procesu DI.
Opatření: Zaměřit vzdělávací kurzy nejen na získání informací, ale i zkušeností a změny postojů pracovníků (stáže, workshopy, příklady dobré praxe, setkávání OZP s lidmi mimo služby komunitního typu).
Cíl C5: Integrovat princip sociálního začleňování (s ohledem na současné poznatky a mezinárodní i národní legislativu na podporu znevýhodněných lidí, jejich uschopňování a uplatňování jejich práv) do vzdělávacích programů sociálních a příbuzných oborů na středních, vyšších odborných a vysokých školách
Opatření: Nastavit spolupráci s MŠMT ohledně integrace principu sociálního začleňování.
Cíl C6: Vyhodnotit závazky udržitelnosti ústavních služeb podpořených v přecházejících letech investičními prostředky
Opatření: Vytvořit přehled všech podmínek udržitelnosti jednotlivých podpořených investičních akcí, pokud jsou bariérou transformace zařízení ústavního typu a vyhodnotit jejich dopady.
Cíl C7: Monitorovat a evaluovat výzkum zaměřený na vyhodnocování procesu deinstitucionalizace
Opatření: Analýza potřebných dat k monitorování a vyhodnocování procesu DI.
Opatření: Zapojit vysoké školy do realizace výzkumných šetření zaměřených na proces deinstitucionalizace v rámci specifického vysokoškolského výzkumu. Navrhnout témata DI do podporovaných programů Grantové agentury České republiky.
Opatření: Podporovat výzkumy dalších výzkumných organizací (statistické agentury, ÚZIS atd.) zaměřené na deinstitucionalizaci.
Opatření: Zařadit téma deinstitucionalizace mezi návrhy výzkumných potřeb programu BETA pro roky 2019 a 2020 a programů následných.
Opatření: Zahrnout některé údaje klíčové z hlediska deinstitucionalizace mezi údaje sledované ve výkaznictví o sociálních službách: zejm. délku pobytu každého člověka v zařízení, přesné zdroje investic do zařízení vč. délky závazku udržitelnosti.
Opatření: Zveřejňovat údaje o sociálních službách tak, aby s nimi mohl pracovat výzkumný sektor.
Cíl C8: Zlepšit podmínky pro pracovníky v sociálních službách
Opatření: Zajistit nabídku atraktivních vzdělávacích a rekvalifikačních kurzů pro pracovníky v sociálních službách.
Opatření: Zajistit zvýšení platů pracovníků v sociálních službách.
Opatření: Rozlišení stupňů náročnosti práce pro pracovníky, s ohledem na míru potřebné podpory uživatelů sociální služby.
Strategický cíl D: Podpořit deinstitucionalizaci stávajících sociálních služeb ve vztahu k rodinám s dětmi, osobám se zdravotním postižením, osobám s duševním onemocněním a seniorům
Cíl D1: Předcházet umísťování ohrožených dětí, osob se zdravotním postižením, osob s duševním onemocněním a seniorů do zařízení ústavního typu
Opatření: Poskytovatel pobytových služeb sociální péče má povinnost zajistit bezodkladné prošetření každé přijaté žádosti o poskytnutí pobytové sociální služby a v případě zařazení osoby do evidence odmítnutých klientů z důvodu naplněné kapacity nebo uzavření smlouvy o poskytnutí pobytové služby sociální péče odůvodnit, proč nemůže zájemce o službu žít ve svém domácím prostředí za podpory pečující osoby a za podpory terénních a ambulantních služeb.
Opatření: Posílit sociální práci na obcích, aby byl aplikován princip subsidiarity v praxi.
Opatření: Poskytovatel pobytových služeb sociální péče má povinnost přednostně přijmout osobu do služby komunitního typu nebo uzavírat smlouvu s klientem s výhledem budoucího přesunu do služby komunitního typu.
Opatření: Statisticky mapovat počet umístěných klientů do služeb ústavního a komunitního typu, na základě získaných dat pravidelně analyzovat a vyhodnocovat aktuální stav.
Opatření: Podporovat síť preventivních sociálních služeb a podpory kombinace formální a neformální péče v komunitách.
Cíl D2: Zvýšit kapacity služeb komunitního typu (terénních, ambulantních a pobytových) tak, aby byla dostatečně zajištěna dostupná síť komunitních služeb po celé České republice
Opatření: Zajistit dodržování principu subsidiarity na úrovni obce a poskytovatele.
Cíl D3: Zajistit možnosti samostatného bydlení pro lidi, kteří opouští ústavní služby a pro dospívající a mladé dospělé se ZP, kteří se osamostatňují.
Opatření: Zpracovat analýzu situací, kdy souběh soc. služby s bydlením je v rozporu s jeho individuálními potřebami (tj. lidí, kteří využívají pobytovou sociální službu z důvodu nedostatku bydlení a těch, kteří z důvodu nedostatku komunitní sociální služby musí bydlet v ústavní péči.
Opatření: Zahájit a naplánovat možnost oddělení sociálních služeb od bydlení.
Strategický cíl E: Zajistit dostupnou finanční pomoc v průběhu implementace procesu transformace sociálních služeb
Cíl E1: Zajistit veřejné finanční prostředky na komunitní sociální služby a jejich rozvoj.
Opatření: vytvořit účelově vázaný dotační titul na podporu transformačních procesů (transformace služeb ústavního typu)
Opatření: vytvořit investiční dotační titul na zřizování komunitních sociálních služeb (nových, rozvoj sítě)
Opatření: vytvořit účelově dotační vázaný titul na zajištění zvýšených provozních nákladů souvisejících s termínovanou transformací zařízení ústavního typu
Opatření: V případě služeb ústavního typu je možné je financovat jen v případě, že předloží v rámci dotačního řízení žádost o poskytnutí provozní dotace spolu s vypracovaným transformačním plánem (termínovat, od roku 2021 povinnou přílohou pro poskytnutí dotace v rámci dotačního řízení na provozní dotace transformační plán).
Opatření: Revidovat dotační tituly operačních programů tak, aby byly podporovány pouze služby komunitního typu.
Opatření: Monitorovat, vyhodnocovat a navrhovat opatření a podmínky pro využití finančních zdrojů dalších resortů, které mají na poskytování služeb vliv (zejm. prodlužují životnost objektů k poskytování pobytových sociálních služeb nevhodných).
Opatření: Zařadit podporu v přirozené komunitě jako součást horizontálních témat při předkládání žádostí o dotace.
Opatření: Podporovány jsou aktivity zacílené na potřeby pečujících osob (podpora sociálního začleňování, podpora zaměstnávání, vzdělávání, zajištění informovanosti o dostupné nabídce pomoci a její zprostředkování).
- koordinovaná, multioborová a komplexní podpora (podpora ze strany veřejné správy, podpora finančně sociálního zabezpečení, rozvoj služeb pro pečující osoby, podpora zaměstnávání v průběhu a po skončení péče.
- navázat výpočet důchodu pečujících na průměrný plat pracovníků v sociálních službách či sociálních pracovníků, aby lépe odrážel vykonávanou práci nebo na průměrný plat v NH.
Odůvodnění: práce pečujících osob není uznána jako práce, je nedostatečně zhodnocena při výpočtu starobního důchodu. U osob, které pečují méně jak 15 let není započítán žádný příjem, u těch, co pečují více než 15 let, vychází výpočet z příspěvku na péči – doporučujeme (v souladu s doporučeními FDV) navázat výpočet důchodu pečujících na průměrný plat pracovníků v sociálních službách či sociálních pracovníků, aby lépe odrážel vykonávanou práci nebo na průměrný plat v NH.
Cíl E2: Zvýšit sociálně-finanční zabezpečení pečujících osob
Opatření: Vytvořit národní strategii včetně nastavení komplexních finančních mechanismů podpory pečujících osob.
Cíl E3: Zajistit dostatek finančních prostředků pro osoby se zdravotním postižením, aby mohli využívat služeb komunitního typu a tím uspokojit své potřeby
- Opatření: Provést reformu „příspěvku na péči“ tak, aby fungoval opravdu jako individuální rozpočet a byl dostatečně flexibilní vůči potřebám oprávněné osoby.
Cíl E4: Zajistit finanční prostředky na zvýšení ohodnocení pracovníků v sociálních službách.
Opatření: Revidovat způsob a výši odměň pro sociální pracovníky a pracovníky v sociálních službách
Strategický cíl F: Zajistit řízení a koordinaci průběhu deinstitucionalizace sociálních služeb
Cíl F1: Zabezpečit řízení, koordinaci a vyhodnocování procesu deinstitucionalizace.
Opatření: V rámci MPSV bude definován řídící tým pracovníků s vymezenými kompetencemi a odpovědností za průběh procesu deinstitucionalizace, se zapojením zástupců všech příslušných odborů a s dopadem úkolů na všechny příslušné odbory.
Opatření: MPSV prostřednictvím řídícího týmu pracovníků poskytuje metodickou podporu relevantním aktérům (zadavatelům, zřizovatelům i poskytovatelům sociálních služeb a dalším dotčeným subjektům) v oblasti deinstitucionalizace a transformace.
Opatření: MPSV prostřednictvím řídícího týmu vytváří metodickou základnu s dopadem nejen do oblasti sociálních služeb, ale k prosazení cílů deinstitucionalizace a jednotného a koordinovaného přístupu k nim do všech agend, jež MPSV spravuje (oblast osob se zdravotním postižením, rodinná politika, ochrana práv dětí, senioři a politika stárnutí, sociální práce, politika zaměstnanosti, důchodové a nemocenské pojištění …).
Opatření: MPSV prostřednictvím řídícího týmu, aktivně informuje a zajišťuje přístup k informacím a realizuje pravidelná setkávání zástupců, územně samosprávných celků (krajů i obcí), státu a poskytovatelů sociálních služeb a dalších relevantních aktérů za účelem prosazení udržitelné implementace transformace sociálních služeb.
Opatření: MPSV prostřednictvím řídícího týmu stanoví doporučené postupy pro oblast transformace a oblast poskytování sociálních služeb, zejm.: posuzování nezbytné míry podpory (pro všechny sociální služby ústavního typu); zjišťování situace (záznam o změnách v životě uživatele) uživatelů (pro všechny sociální služby ústavního typu a pro komunitní služby, které vznikly jako výsledek transformace ústavu); Znaky a vodítka deinstitucionalizace (pro poskytovatele a zadavatele ústavních služeb).
Opatření: Řídící tým MPSV se podílí na spolupráci s dalšími resorty na základě schvalovacích a výkladových kompetencí v otázkách deinstitucionalizace a transformace ve svém resortu.
Opatření: MPSV iniciuje vytvoření koordinačního a expertního týmu pro meziresortní spolupráci, zejména pro koordinaci DI sociálních služeb a reformy psychiatrické péče se zástupci dalších klíčových resortů (MZ, MŠMT, MMR, MS, MV …), a tento tým koordinuje za pomoci řídícího týmu MPSV.
Opatření: MPSV v rámci koordinačního a expertního týmu pro meziresortní spolupráci v součinnosti s ostatními rezorty a relevantními subjekty podporuje meziresortní spolupráci na národní úrovni při řešení dílčích otázek DI, včetně pevně daného harmonogramu a úkolů a odpovědností.
Opatření: MPSV podpoří tripartitní vyjednávání v oblasti rozvoje sociálních služeb a tím naplní cíle sektorové dohody v oblasti sociálních služeb.
Opatření: MPSV systematicky zohledňuje cíle a principy deinstitucionalizace v agendách a činnostech spolupráce s ostatními rezorty s cílem zajistit rovný přístup všech dotčených cílových skupin ke službám v přirozeném sociálním prostředí, včetně veřejných služeb a bytové politiky, justice, a dalších.
Strategický cíl G: Zvýšit obecné povědomí o důležitosti deinstitucionalizace sociálních služeb
Cíl G1: Systematicky informovat o negativech a limitech ústavní péče, jejích důsledcích na život a osobnost člověka, a tím podpořit obecné povědomí o důležitosti deinstitucionalizace sociálních služeb
Opatření: Zrealizovat osvětovou kampaň o důsledcích života ve službách ústavního typu
Opatření: Vytvořit jednotný národní internetový portál, který bude obsahovat veškeré a nejnovější informace o celém procesu, které budou pravidelně aktualizované a zároveň ve srozumitelné podobě
Opatření: Připravit komunikační strategii (plán komunikace s veřejností)
Komunikační strategie:
- je zacílena na všechny relevantní cílové skupiny: veřejná správa, zřizovatelé a poskytovatelé sociálních služeb, poskytovatelé veřejných služeb a široká veřejnost i odborná veřejnost (lékaři, právníci …),
- opatrovníci, rodinní příslušníci, pečující osoby,
- využívá rozmanitého spektra nástrojů zohledňujících specifika cílových skupin,
- do realizace dílčích aktivit zapojuje jako nositele subjekty blízké jednotlivým cílovým skupinám a snaží se využít přirozených autorit v komunitě,
- zohledňuje klíčová témata, a to zejména: lidská a občanská práva, Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, život v komunitě.
Cíl G2: Informovat o důležitosti výsledku transformace institucionální péče v péči komunitní (deinstitucionalizace)
Opatření: Zveřejňovat příklady dobré praxe – kdy lidé žijí v přirozeném prostředí s podporou komunitních služeb, podporovaného zaměstnávání (a to konkrétně dle cílových skupin) a to prostřednictvím tiskových zpráv, webových stránek, organizací přednášek, seminářů, konferencí a akcí pro odbornou a širokou veřejnost.
Opatření: Kazuistické konference zaměřená na problematiku komunitní péče o osoby se zdravotním postižením.
Cíl G3: Zahrnout všechny – uživatele služeb a pečující osoby do sledování a vyhodnocování jejich kvality.
Opatření: Naplánovat způsob, jakým mohou uživatelé služeb a pečující osoby sledovat, vyhodnocovat a zveřejňovat jejich kvalitu a praxi.
Specifické cíle Akčního plánu pro cílovou skupinu
Osoby s duševním onemocněním
Výstup ze setkání podskupiny pro Osoby s duševním onemocněním ze dne 21. 9., 5. 10. 2018, členové: Farská Pavlína, Hofschneiderová Anna, Němcová Milena, Krč Michal, Křečková Markéta, Protopopová Dita)
Strategický cíl A: Přijmout právní normy vztahující se k transformaci sociálních služeb
Cíl A1: Jednoznačně legislativně vymezit základní pojmy v zákonech, vyhláškách a metodických pokynech související s deinstitucionalizací.
Opatření A1: Zpracovat návrh novely zákona o sociálních službách a jasně v něm vymezit a aktualizovat základní pojmy –§3: deinstitucionalizace, transformace, komunitní služba včetně kritérií, pečující osoba.[1]
Cíl A2: Začlenit do legislativy princip subsidiarity – tzn. sociální situace je nejprve řešena na nejnižší možné úrovni, tj. pokud si osoba nezvládne pomoci sama, poskytuje podporu rodina, komunita, veřejně dostupné služby a až poté sociální služby nejdříve terénní, ambulantní a případně pobytové umožňující život srovnatelný s jeho vrstevníky.
Opatření A2: Zpracovat návrh novely zákona o sociálních službách a zakotvit do základních zásad –§2 princip subsidiarity.
Cíl A3: Legislativně stanovit podmínky pro přechod od ústavních ke komunitním službám
Opatření A3: Zakotvit v zákoně povinnost poskytovatelům pobytových sociálních služeb ústavního typu mít zpracovaný a schválený transformační plán do doby tří let od účinnosti vzniku této povinnosti.
Opatření A3: Legislativně ukotvit strukturu a obsah transformačních plánů.
Opatření A3: Upravit podmínky registrace poskytovatelů sociálních služeb tak, aby se zamezilo registraci nových služeb ústavního typu a finančně nepodporovat vznik nových kapacit ústavního typu.
Opatření A3: Stanovit poskytovatelům sociálních služeb povinnost neuzavírat nové smlouvy o poskytování sociálních služeb ve službách ústavního typu, které nesplňují zákonem stanovené podmínky pro komunitní službu.
Cíl A4: Integrovat povinnost vytvoření strategie deinstitucionalizace do krajských plánů rozvoje sociálních služeb a do komunitních plánů péče s ohledem na práva a potřeby klientů a možností sítě sociálních služeb.
Opatření A4: Krajské plány rozvoje sociálních služeb respektují Národní strategii deinstitucionalizace – tedy přechodu systému sociálních služeb z ústavní na komunitní).
Opatření A4: Novelizovat Vyhlášky č. 505/2006 Sb. – v části VII připojit povinnost krajů plánovat síť služeb v souladu s národní strategií DI (tedy přechodu systému sociálních služeb z ústavní na komunitní).
Opatření A4: Sjednotit období platnosti krajských plánů.
Opatření A4: Vytvořit jednotnou metodiku pro tvorbu a obsah krajských plánů transformace ústavních služeb.
Cíl A5: Přijmout právní normy a opatření k zajištění práva na nezávislý život ve společenství a zajištění ostatních lidských práv
Opatření A5: Přijmout opční protokol k Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením.
Opatření A5: Implementace Opčního protokolu do praxe a vytvořit legislativně nástroj pro hodnocení kvality dle standardů WHO.
Cíl A6: V zákoně o sociálních službách je ukotvena pozice pečující osoby
Odůvodnění: role pečující osoby je v AP k DI klíčová, neboť osoby mohou s podporou pečující osoby zůstat ve svém přirozeném prostředí – Unie pečujících
Zdůvodnění institutu pečující osoby jako součásti Akčního plánu DI:
Pokud chceme rušit ústavy, je nutné vytvořit prostředí, do kterého půjdou klienti těchto institucí – stávající i budoucí.
Většina z nás, tedy i lidé s postižením, senioři, všichni odkázaní na větší či menší míru podpory, by chtěli, pokud možno, zůstat v rodině. Rodina by měla být první, kdo v péči nastupuje. Již nyní je cca 1, 3mil. pečujících osob (výzkum FDV). S rostoucí potřebou péče bude růst i potřeba pečujících osob. Jejich péče je nezastupitelná, bez nich to nejde a nepůjde. Bez jejich náležité podpory, uznání této péče jako rovnoprávné práce také ne. Pečující nemohou zůstávat v péči sami. Mnozí z těch, kdo nepečují, by v případě adekvátní podpory v péči, pečovali. Jiní by ji třeba neukončili…
Teprve po péči v rodině, pokud není nikdo, kdo by mohl/byl schopen pečovat a k podpoře této péče pro její další fungování, by měla nastoupit součinnost komunitních služeb (stávajících, nově vytvořených) a pečujících osob – sdílení péče. Či převzetí péče komunitní službou.
To je důvod, proč jsou pečující osoby součástí DI – jsou rovnoprávným partnerem a součástí komunitních služeb nastupujících po transformaci sociálních služeb
Opatření A6: Právně zakotvit to, aby pečující osoba/člen rodiny, která poskytuje celodenní péči osobám, byl považován za plně zaměstnaného a měla příjem (Pozn.: zajistit, aby za péči měla pečující osoba zajištěn příjem, včetně účasti na zdravotním pojištění, včetně nároku na důchod)[2].
Opatření A6: Vydefinovat roli pečující osoby a vytvořit analýzu formální péče v ČR a vytvořit návrh potřebných opatření.
Opatření A6: Revidovat institut asistenta sociální péče – § 83 ZSS
Cíl A7: Legislativně upravit systém podmínek nároku na příspěvek na péči
Opatření A7: Implementovat specifické cílové skupiny a s tím související vyšší náročnost péče do výše příspěvku na péči. Následně vyšší, příspěvkem i více motivovat sociální služby k poskytování komunitních služeb těmto klientům.
Opatření A7: Vypracovat metodiku posuzování výše nároku na příspěvek na péči pro specifické cílové skupiny (v odůvodnění zmínit osoby s duš. onemocnění)
Opatření A7: Provést analýzu současných podpůrných systémů a legislativního prostředí za účelem vytvoření konceptu individuálního rozpočtu[3].
Cíl A8: Vytvořit legislativně podmínky pro podporu bydlení osob s duševním onemocněním, se zdravotním postižením, seniorů a dětí opouštějící náhradní rodinnou výchovu
Opatření A8: Provést analýzu současného stavu v oblasti bydlení pro výše uvedené cílové skupiny.
Opatření A8: Vytvořit strategický plán pro sociální byty, které by byly dostupné pro výše uvedené osoby. Zahrnout do plánů i bezbariérové byty.
Opatření A8: Zajistit dostupnost rozmanité škály vhodného bydlení pro výše uvedené cílové skupiny ve spolupráci s dalšími rezorty (MMR, MPSV, MZ,…)
Cíl A9: Ukotvit v legislativě nezávislý kontrolní mechanismus, který se zaměří nejen na dostupnost a kvalitu sociální služby, ale i na to, zda je sociální služba poskytována komunitní formou, zda nedochází k přenosu ústavních prvků apod.
Opatření A9: Ve spolupráci s MZ navrhnout paragrafové znění příslušných právních norem týkající se legislativního ukotvení nezávislého kontrolního mechanismu, včetně sdílení dat a efektivního reportování.
Cíl A10: Příprava řízení nových forem řízení a koordinace sociálně zdravotní péče v kraji
Opatření A10: Ve spolupráci s MZ, MPSV a MŠMT vytvořit právní analýzu a zpracování koncepčního a legislativního návrhu.
Opatření A10: Implementace návrhu řízení sociálně zdravotní péče o specifické skupiny na základě 3 pilotních projektů ve 3 krajích. (Pozn. v souladu s připravovaným akčním plánem MZ pro oblast duš. zdraví) – § 95 ZSS – kompetence krajů.
Cíl A11: Vytvořit legislativní nástroj, aby bylo zajištění péče dostupné pro všechny osoby
Opatření A11: Legislativně ukotvit nástroj pro možnost umístění osob, které jsou opakovaně odmítání poskytovateli soc. služeb. V praxi by krajské úřady příslušné podle trvalého bydliště osoby, měli oprávnění vydat rozhodnutí o umístění této osoby ke konkrétnímu poskytovateli sociální služby, za předpokladu, že osoba byla prokazatelně odmítána a řešila svou situaci se sociálním pracovníkem obce. (odůvodnění ústavní žaloby, poskytovatelé si vybírají své klienty, kraje nemají páky, jak donutí poskytovatele, aby přijal klienty, revidovat naplňování povinností obcí, subsidiarita)
Strategický cíl B: Vytvořit podmínky pro svobodnou volbu klienta o směřování další pomoci, podpory a péče s důrazem na respektování přirozené důstojnosti, osobní nezávislosti, samostatnosti a práva začlenění do společnosti
Cíl B1: Vyjednat v meziresortní spolupráci systém včasné informovanosti o systému služeb a podpory v komunitě již při zjištění nepříznivé sociální situace či propuštění osoby s duševním onemocněním, se zdravotním postižením, seniory a pečující osoby
Opatření B1: Vytvořit strategii implementace stávajících legislativních podmínek a postupů v oblasti včasného informování o dostupných možnostech podpory v komunitě, edukace péče u výše uvedených cílových skupin osob.
Opatření B1: Vytvořit v jedné metodice kritéria mezirezortní spolupráce v oblasti postupu vzájemné informovanosti.
Strategický cíl C: Podpořit změny ústavního modelu poskytování sociálních služeb v model komunitní
Cíl C1: Revidovat systém kontroly sociálních služeb
Odůvodnění – Inspekce se zaměřuje na SQSS, nikoliv na to, zda je služba poskytována komunitní formou, vedle toho si kraje provádí svoje veřejnosprávní kontroly, protože službám rozděluje dotace a zodpovídá za síť služeb. Není provázanost se zdravotní oblastí. Chybí provázanost výsledků inspekcí a financování z pozice krajů. Vzniká duplicita kontrolních nástrojů.
Opatření C1: Výstupy kontroly zveřejňovat způsobem dosažitelným a srozumitelným běžné veřejnosti.
Opatření C1: Vytvořit metodiku pro zapojení uživatelů služeb do sledování a vyhodnocování kvality sociální služby.
Opatření C1: Nastavit kontrolní mechanismus a efektivní reportování zdravotně sociálních služeb.
Opatření C1: Upravit systém efektivního reportování výstupů inspekce a krajů jako donátorů.
Cíl C2: Monitorovat a vyhodnocovat plnění krajských strategií a plánů transformace a zajištění dostupné pomoci v komunitě
Opatření C2: Ministerstvo práce a sociálních věcí průběžně (vždy k 31. 3. následujícího roku) vyhodnocuje plnění krajských strategií a plánů transformace a zajištění dostupné pomoci v komunitě a navrhuje opatření pro zlepšení.
Cíl C3: Poskytovat metodickou podporu zadavatelům, zřizovatelům a poskytovatelům sociálních služeb v oblasti DI jako systému, včetně procesů transformace jednotlivých služeb ústavního typu
Opatření C3: Na úrovni MPSV stanovit tým pracovníků odpovědných za poskytování metodické podpory směrem k relevantním aktérům (zadavatelé, zřizovatelé, poskytovatelé sociálních služeb) v oblasti deinstitucionalizace.
Opatření C3: Principy a cíle deinstitucionalizace zohledňovat ve všech metodických činnostech MPSV a všech souvisejících agendách. Aplikovat jednotný a koordinovaný přístup k deinstitucionalizaci v rámci všech agend, v nichž MPSV plní metodickou funkci.
Opatření C3: Stanovit doporučené postupy MPSV pro oblast transformace a oblast poskytování sociálních služeb, zejm.: posuzování potřebné míry podpory (pro všechny sociální služby ústavního typu; zjišťování stavu uživatelů (pro všechny sociální služby ústavního typu a pro komunitní služby, které vznikly jako výsledek transformace ústavu); Znaky a vodítka deinstitucionalizace (pro poskytovatele a zadavatele ústavních služeb).
Cíl C4: Deinstitucionalizaci sociálních služeb zohlednit ve vzdělávání všech pomáhajících profesí a osob, kterých se DI dotýká
Odůvodnění: Asociace vzdělavatelů uděluje standard vysokým školám…
Opatření C4: Provést analýzu obsahu současných vzdělávacích programů v sociální oblasti.
Opatření C4: Zajistit bezplatné rekvalifikace pracovníkům transformujících se zařízení, kteří v souvislosti s transformací zařízení mění své pracovní zařazení s cílem naplnění požadavků odborné způsobilosti na pracovníka v sociálních službách.
Cíl C5: Zajistit vzdělávání pro pracovníky současných zařízení ústavního typu a tím podpořit informovanost a zvyšování kompetencí pro přechod do služeb komunitního typu.
Opatření C5: Vytvořit vzdělávací kurz řízení změny (transformace) sociální služby pro vedoucí pracovníky zohledňující všechny cílové skupiny (na které cílí tento AP).
Opatření C5: Zajistit vzdělávací kurz pro sociální pracovníky a pracovníky v sociálních službách v principech a dovednostech změn v praxi a přístupu ke klientům (dle specifik koncových příjemců) směrem od péče k podpoře, k jejich uschopňování a jejich přechodu do služeb komunitního typu nebo podporovaného bydlení.
Opatření C5: Podpořit organizaci společného vzdělávání pracovníků napříč rezorty v případě, že pracují se stejnou cílovou skupinou osob.
Opatření C5: Vytvořit akreditované vzdělávací programy v oblasti změny způsobu poskytování služeb směrem ke službám komunitního typu s cílem posílit vzdělávání pracovníků sociálních odborů obcí a krajů, sociálních služeb i dětských domovů a dalších subjektů procesu DI.
Opatření C5: Posílit vzdělávání a rozvoj práce s rodinami osob, které jsou v současné době v ústavní péči, a to tak, že bude vytvořena metodika pro práci a edukaci rodin osob, které jsou v ústavní péči a stanou se účastníky transformačního procesu.
Cíl C6: Integrovat princip sociálního začleňování (s ohledem na současné poznatky a mezinárodní i národní legislativu na podporu znevýhodněných lidí, jejich uschopňování a uplatňování jejich práv) do vzdělávacích programů sociálních a příbuzných oborů na středních, vyšších odborných a vysokých školách
Opatření C6: Nastavit spolupráci s MŠMT ohledně integrace principu soc. začleňování – rozvést.
Opatření C6: Cíle a principy deinstitucionalizace zohlednit v procesu udělování akreditací MPSV pro oblast kvalifikačního a celoživotního vzdělávání sociálních pracovníků a kvalifikačního vzdělání pracovníků v sociálních službách a kontrole uskutečňování akreditovaných vzdělávacích programů.
Opatření C6: MPSV zajistí širokou nabídku rekvalifikačních a vzdělávacích kurzů pro personál pracující s osobami se zdravotním postižením.
Cíl C7: Monitorovat a evaluovat výzkum zaměřený na vyhodnocování procesu deinstitucionalizace
Opatření C7: MPSV provede analýzu potřebných dat (jaká data je relevantní sbírat) k monitorování a vyhodnocování procesu DI.
Opatření C7: Nastavit monitorovací systém v oblasti DI.
Opatření C7: Zapojit vysoké školy do realizace výzkumných šetření zaměřených na proces deinstitucionalizace v rámci specifického vysokoškolského výzkumu.
Opatření C7: Podporovat výzkumy dalších výzkumných organizací zaměřené na deinstitucionalizaci.
Opatření C7: Zařadit téma deinstitucionalizace mezi návrhy výzkumných potřeb programu BETA pro roky 2019 a 2020 a programů následných.
Opatření C7: Zahrnout některé údaje klíčové z hlediska deinstitucionalizace mezi údaje sledované ve výkaznictví o sociálních službách: zejm. délku pobytu každého člověka v zařízení, přesné zdroje investic do zařízení vč. délky závazku udržitelnosti.
Opatření C7: Zveřejňovat údaje o sociálních službách tak, aby s nimi mohl pracovat výzkumný sektor.
Strategický cíl D: Podpořit deinstitucionalizaci stávajících sociálních služeb ve vztahu k rodinám s dětmi, osobám se zdravotním postižením, osobám s duševním onemocněním a seniorům
Cíl D1: Snížit a předcházet umísťování ohrožených dětí, osob se zdravotním postižením, osob s duševním onemocněním a seniorů do zařízení ústavního typu
Opatření D1: Poskytovatel pobytových služeb sociální péče má povinnost zajistit bezodkladné prošetření každé přijaté žádosti o poskytnutí pobytové sociální služby a v případě zařazení osoby do evidence odmítnutých klientů z důvodu naplněné kapacity nebo uzavření smlouvy o poskytnutí pobytové služby sociální péče odůvodnit, proč nemůže zájemce o službu žít ve svém domácím prostředí za podpory pečující osoby a za podpory terénních a ambulantních služeb.
Opatření D1: Poskytovatel pobytových služeb sociální péče má povinnost přednostně přijmout osobu do služby komunitního typu nebo uzavírat smlouvu s klientem s výhledem budoucího přesunu do služby komunitního typu.
Opatření D1: Statisticky mapovat počet umístěných klientů do služeb ústavního a komunitního typu, na základě získaných dat pravidelně analyzovat a vyhodnocovat aktuální stav.
Cíl D2: Zvýšit počet dostupných služeb komunitního typu (pobytových, ambulantních a terénních) tak, aby byla dostatečně zajištěna síť komunitních služeb po celé České republice a pro všechny cílové skupiny bez omezení typem postižení a věkem.
Opatření D2: Ze strany MPSV vyhodnocovat a kontrolovat krajské sítě sociálních služeb tak, aby docházelo k rozvoji komunitních služeb.
Cíl D3: Vytvořit nové druhy komunitních sociálních služeb umožňujících přechod z ústavní péče do komunity
Opatření D3: Podporovat svoz (dopravu) do ambulantních služeb.
Opatření D3: Vytvořit speciální sociální službu pro nezletilé rodiče, jež mají sami nařízenou ústavní výchovu a pro rodiče, kteří potřebují nácvik v péči o své dítě (důvodem může být nedostatečné dovednosti rodiče starat se o dítě nebo o dítě s duševním onemocněním)
Opatření D3: Vytvořit speciální doprovázející sociální službu, která se bude zaměřovat na neformálně pečující osoby s cílem nácviku péče o osobu blízkou.
Cíl D4: Revidovat současné druhy sociálních služeb ve vztahu k podpoře služeb komunitního typu a tím zároveň reagovat na aktuální nepříznivé situace a potřeby koncových příjemců
Opatření D4: Zpracovat návrh novely zákona o sociálních službách, který bude obsahovat revizi současných druhů poskytovaných služeb směrem k podpoře služeb komunitního typu
Opatření D4: Zpracovat návrh novely zákona o zdravotních službách (MZ), který bude reagovat na revizi současných druhů služeb v zák. 108/2006. (např. nelékařský personál a podávání léků)
Cíl D5: Posílit sociální práci na obcích, aby byl aplikován princip subsidiarity v praxi.
Opatření D5: Ve spolupráci s MZ analyzovat roli zdravotně sociálního pracovníka a definovat sociálně zdravotní pomezí v procesu DI sociálních služeb.
Opatření D5: Provést analýzu navrhovaného institutu koordinátora péče pro osoby s duševním onemocněním. Ve spolupráci s pečujícími osobami a osobami s duševním onemocněním prodiskutovat a analyzovat náplň a kompetence koordinátora péče a na základě této diskuze rozhodnout, zda se bude jednat o další sociální službu, nebo o funkci vykonávanou v rámci obce nebo ORP.
Opatření D5: Podporovat terénní odborné, sociální a právní poradenské služby ve všech oblastech tak, aby se odstranil rozdíl v dostupnosti těchto služeb a rozdíl v přístupu k informacím mezi městem a venkovem.
Cíl D6: Přehodnotit závazky udržitelnosti ústavních služeb podpořených v přecházejících letech investičními prostředky
Opatření D6: Zrušit, popř. zmírnit podmínky udržitelnosti jednotlivých podpořených investičních akcí, pokud jsou bariérou transformace zařízení ústavního typu.
Cíl D7: Zajistit možnosti samostatného bydlení pro lidi, kteří opouští ústavní služby a pro dospívající a mladé dospělé se ZP, kteří se osamostatňují.
Opatření D7: Zpracovat analýzu situací, kdy souběh soc. služby s bydlením je v rozporu s jeho individuálními potřebami (tj. lidí, kteří využívají pobytovou sociální službu z důvodu nedostatku bydlení a těch, kteří z důvodu nedostatku komunitní sociální služby musí bydlet v ústavní péči.
Opatření D7: Zahájit a naplánovat možnost oddělení sociálních služeb od bydlení.
Strategický cíl E: Zajistit dostupnou finanční pomoc v průběhu implementace procesu transformace sociálních služeb
Cíl E1: MPSV zajistí veřejné finanční prostředky na komunitní sociální služby a jejich rozvoj.
Opatření E1: vytvořit účelově vázaný dotační titul na podporu transformačních procesů (transformace služeb ústavního typu)
Opatření E1: vytvořit investiční dotační titul na zřizování komunitních sociálních služeb (nových, rozvoj sítě)
Opatření E1: vytvořit účelově dotační vázaný titul na zajištění zvýšených provozních nákladů souvisejících s termínovanou transformací zařízení ústavního typu
Opatření E1: V případě služeb ústavního typu je možné je financovat jen v případě, že předloží v rámci dotačního řízení žádost o poskytnutí provozní dotace spolu s vypracovaným transformačním plánem (termínovat, od roku 2021 povinnou přílohou pro poskytnutí dotace v rámci dotačního řízení na provozní dotace transformační plán).
Opatření E1: Revidovat dotační tituly operačních programů tak, aby byly podporovány pouze služby komunitního typu.
Opatření E1: Monitorovat, vyhodnocovat a navrhovat opatření a podmínky pro využití finančních zdrojů dalších resortů, které mají na poskytování služeb vliv (zejm. prodlužují životnost objektů k poskytování pobytových sociálních služeb nevhodných).
Opatření E1: Zařadit podporu v přirozené komunitě jako součást horizontálních témat při předkládání žádostí o dotace.
E2: Zvýšit sociálně-finanční zabezpečení pečujících osob
Opatření E2: Vytvořit národní strategii včetně nastavení komplexních finančních mechanismů podpory pečujících osob.
Opatření E2: Podporovány jsou aktivity zacílené na potřeby pečujících osob (podpora sociálního začleňování, podpora zaměstnávání, vzdělávání, zajištění informovanosti o dostupné nabídce pomoci a její zprostředkování).
Opatření E2: Zajistit finanční prostředky pro podpůrné aktivity v oblasti metodické podpory, komunikace, informovanosti a vzdělávání pečujících osob a zohlednit tyto priority v podmínkách relevantních operačních programů (resp. výzev) programovacího období 2014–2020.
Cíl E3: Finančně nepodporovat vznik nových kapacit ústavních služeb.
Opatření E3: V případě pobytových služeb ústavního typu lze financovat tyto služby za podmínky jejich termínované realizace transformace (Transformační plán).
Opatření E3: Finančně zvýhodnit vznik nových kapacit služeb komunitního typu a nepodporovat finančně vznik nových kapacit stávajících pobytových služeb ústavního typu (a to jak na úrovni národní, tak krajské a obecní)
Opatření E3: Průběžně navyšovat podíl financí směřovaných do komunitních služeb a snižovat podíl financí směřovaných do služeb ústavního typu.
Cíl E4: Přesměrovat finanční prostředky z institucionálních služeb na zajištění potřebné podpory komunitní formou
Opatření E4: Veřejně deklarovat závazek přesměrování zdrojů dosud směřovaných ve prospěch ústavních služeb do služeb komunitních (bez omezení formou služby nebo právní formou poskytovatelů).
Opatření E4: Při rozdělování všech veřejných finančních prostředků zohledňovat cíle a principy deinstitucionalizace.
Opatření E4: Veřejné finanční prostředky určené na sociální služby svěřit těm, kdo o rozsahu a podobě pomoci rozhodují (příjemcům pomoci), tj. posílit jejich kupní sílu a možnost poptávkou a možností plné úhrady těchto služeb nabídku ovlivnit.
Opatření E4: Zohledňovat cíle a principy deinstitucionalizace v podmínkách financování investičních akcí.
Opatření E4: Investiční prostředky směřovat prioritně na podporu rozvoje komunitních služeb, a to bez ohledu na právní formu poskytovatele.
Opatření E4: Stanovení normativů v dotačních řízení na jednotku (lůžko/úvazek) pro osobu s duševním onemocněním, jež zohledňují náročnost péče o tyto osoby.
E5: Podporovány jsou aktivity zacílené na potřeby pečujících osob (podpora sociálního začleňování, podpora zaměstnávání, vzdělávání, zajištění informovanosti o dostupné nabídce pomoci a její zprostředkování).
Doporučení: (v souladu s doporučeními FDV) navázat výpočet důchodu pečujících na průměrný plat pracovníků v sociálních službách či sociálních pracovníků, aby lépe odrážel vykonávanou práci nebo na průměrný plat v NH.
Opatření E5: Zajištění cílené komplexní podpory pečujících osob. Tzn. získání statusu svébytného článku v systému dlouhodobé péče (Předpoklad pro rozvoj přímé podpory – sociálních a dalších služeb) – viz legislativní cíle
- koordinovaná, multioborová a komplexní podpora (podpora ze strany veřejné správy, podpora finančně sociálního zabezpečení, rozvoj služeb pro pečující osoby, podpora zaměstnávání v průběhu a po skončení péče, zajištění informací, …viz materiály FDV).
- finanční zajištění – viz Strategický cíl E
- Odůvodnění: práce pečujících osob není uznána jako práce, je nedostatečně zhodnocena při výpočtu starobního důchodu. U osob, které pečují méně jak 15 let není započítán žádný příjem, u těch, co pečují více než 15 let, vychází výpočet z příspěvku na péči
- Doporučení: (v souladu s doporučeními FDV) navázat výpočet důchodu pečujících na průměrný plat pracovníků v sociálních službách či sociálních pracovníků, aby lépe odrážel vykonávanou práci nebo na průměrný plat v NH.
Strategický cíl F: Zajistit koordinační pomoc v průběhu implementace procesu transformace sociálních služeb
Cíl F1: Zabezpečit řízení, koordinaci a vyhodnocování procesu deinstitucionalizace.
Opatření F1: V rámci MPSV bude definován řídící tým pracovníků s vymezenými kompetencemi a odpovědností za průběh procesu deinstitucionalizace, se zapojením zástupců všech příslušných odborů.
Opatření F1: MPSV řídí meziresortní spolupráci a vytvoří koordinační a expertní tým složený ze zástupců klíčových resortů a dalších relevantních subjektů zodpovědných za řízení, monitorování a koordinaci procesu.
Opatření F1: MPSV prostřednictvím řídícího týmu pracovníků poskytuje metodickou podporu obcím a krajům v oblasti deinstitucionalizace
Opatření F1: Řídící tým MPSV vytváří metodickou základnu, provazuje resorty umožňující jejich spolupráci se schvalovacími a výkladovými kompetencemi.
Opatření F1: MPSV v součinnosti s ostatními rezorty a relevantními subjekty iniciuje meziresortní spolupráci ve všech oblastech – sociální, zdravotní a školské, včetně pevně daného harmonogramu a úkolů a odpovědností.
Opatření F1: MPSV podpořit tripartitní vyjednávání v oblasti v oblasti rozvoje sociálních služeb a tím naplňovat cíle sektorové dohody v oblasti sociálních služeb
Opatření F1: Realizovat pravidelná setkávání napříč ÚSC, např. ustanovit koordinační a řídící platformy pro udržitelnou implementaci transformace sociálních služeb (zástupci státu, kraje a obce jsou tak zapojeni do plánovacích procesů apod.)
Opatření F1: MPSV systematicky zohledňuje cíle a principy deinstitucionalizace v agendách a činnostech spolupráce s ostatními rezorty s cílem zajistit rovný přístup všech dotčených cílových skupin ke službám v přirozeném sociálním prostředí, včetně veřejných služeb a bytové politiky, justice, a dalších.
Opatření F1: Na úrovni MPSV bude stanoven tým pracovníků odpovědných za poskytování metodické podpory směrem k relevantním aktérům (zadavatelé, zřizovatelé, poskytovatelé sociálních služeb) v oblasti deinstitucionalizace.
Opatření F1: MPSV zajistí zohlednění principů a cílů deinstitucionalizace ve všech metodických činnostech MPSV a všech souvisejících agendách (sociální služby, činnosti sociální práce, plánování, inspekce apod.). Aplikovat jednotný a koordinovaný přístup k deinstitucionalizaci v rámci všech agend, v nichž MPSV plní metodickou funkci.
Opatření F1: MPSV vytvoří doporučené postupy pro oblast transformace a oblast poskytování sociálních služeb, zejm.: posuzování potřebné míry podpory (pro všechny sociální služby ústavního typu; zjišťování stavu uživatelů (pro všechny sociální služby ústavního typu a pro komunitní služby, které vznikly jako výsledek transformace ústavu); Znaky a vodítka deinstitucionalizace (pro poskytovatele a zadavatele ústavních služeb).
Opatření F1: MPSV zajistí vznik multidisciplinárního týmu koordinátora péče – sociální pracovník, pracovník pro oblast vzdělávání a zaměstnávání a další
Cíl F2: Posílit provázanost spolupráce mezi obcemi, kraji a národní úrovní v oblasti plánování rozvoje sociálních služeb
Opatření F2: Zrealizovat studii vyhodnocující možnosti variant toho, jak předejít situacím, kdy pobytové sociální služby řeší více bytovou otázku než potřeby v oblasti podpory a péče, včetně dopadů v praxi. (Zkompletovat s PS Děti)
Opatření F2: Zrealizovat studii vyhodnocující situaci osob se zdravotním postižením, pro které jsou sociální služby nedostupné z důvodu nedostatku finančních prostředků či přidruženým sociálním nebo dalším problémům
Opatření F2: Schválit zákon o sociálním bydlení
Strategický cíl G: Zvýšit obecné povědomí o důležitosti transformace sociálních služeb
Cíl G1: Systematicky informovat o negativech a limitech ústavní péče, jejích důsledcích na život a osobnost člověka, a tím podpořit obecné povědomí o důležitosti transformace sociálních služeb
Opatření G1: Zrealizovat osvětovou kampaň o důsledcích života ve službách ústavního typu
Opatření G1: Zveřejňovat příklady dobré praxe – kdy lidé žijí v přirozeném prostředí s podporou komunitních služeb, podporovaného zaměstnávání (a to konkrétně dle cílových skupin) a to prostřednictvím tiskových zpráv, webových stránek, organizací přednášek, seminářů, konferencí a akcí pro odbornou a širokou veřejnost.
Opatření G1: Kazuistické konference zaměřená na problematiku komunitní péče o osoby se zdravotním postižením.
Opatření G1: Vytvořit jednotný národní internetový portál, který bude obsahovat veškeré a nejnovější informace o celém procesu, které budou pravidelně aktualizované a zároveň ve srozumitelné podobě
Cíl G2: Připravit komunikační strategii (plán komunikace s veřejností)
Opatření G2: Komunikační strategie:
- je zacílena na všechny relevantní cílové skupiny: veřejná správa, zřizovatelé a poskytovatelé sociálních služeb, poskytovatelé veřejných služeb a široká veřejnost i odborná veřejnost,
- využívá rozmanitého spektra nástrojů zohledňujících specifika cílových skupin,
- do realizace dílčích aktivit zapojuje jako nositele subjekty blízké jednotlivým cílovým skupinám a snaží se využít přirozených autorit v komunitě, zohledňuje klíčová témata, a to zejména: lidská a občanská práva, Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, život v komunitě.
- zohledňuje klíčová témata, a to zejména: lidská a občanská práva, Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, život v komunitě.
Pojem osoby blízké definuje § 22 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to tak, že jde o příbuzné v řadě přímé, sourozence a manžela nebo partnera; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. Pojem osoby blízké podle občanského zákoníku zahrnuje tedy členy rodiny a dokonce, i jiné osoby, které nemusí být nutně členy rodiny. Je proto postačují, aby definice obsahovala pouze pojem osoby blízké.
[2] (Unie pečujících, Michálková) Za splnění určitých podmínek již platí, je třeba legislativně ukotvit sociální a ekonomické/finanční zajištění těchto pečujících osob, aby se předešlo situaci, kdy pečující osoba je bez příjmu (následně až s minimálním důchodem) a zamezilo se pádu do chudoby a závislosti na dávkách.
Pozn. Příspěvek na péči není vždy příjmem pečující osoby – je použit na úhradu péče z instituce a pečující osoba pečuje bez nároku na jakoukoli mzdu. I pokud je příjmem pečující osoby příspěvek na péči, je výše ohodnocení jeho práce v rozpětí od 4 Kč/h a 195,5 h péče/měs. po 24 Kč/h a 552 h péče/měs.- dle výše příspěvku, což je absolutně neúnosné. Částečně převzato z výzkumů prof. Michalíka.
[3] Individuální rozpočet (příklad Belgie) – vedle veřejného financování služeb funguje pro určitou část hendikepovaných klientů tzv. osobní účet (nebo také účet osobní asistence) – Le budget d’assistance personnelle (BAP). Nejde o příjem, ale o roční rozpočet vyčleněný pro konkrétní zdravotně postiženou osobu nebo jejího zákonného zástupce. Tuto částku určí AViQ (PHARE), tzv. hodnotící tabulky. BAP umožňuje osobám se zdravotním postižením zůstat v běžném domácím prostředí, organizovat svůj každodenní život podle svých potřeb a očekávání. Klient identifikujete své potřeby, volí služby, které splňují tyto potřeby a volí jejich poskytovatele. S účtem hospodaří samostatně.
BAP naopak nelze použít k léčbě, terapii nebo lékařskému vyšetření a ošetření, materiální pomoci, či k podpoře ve vzdělávání. BAP nelze čerpat, pokud je klient hospitalizován v nemocnici, pobývá v rehabilitačním středisku, nebo čerpá rezidenční službu schválenou agenturou.
Klient nehospodaří s prostředky, ale s virtuálním účtem, jež je limitovaný výší schválené pomoci. Není nárokový a je určený jen pro osoby, které zůstávají v domácím prostředí. Podléhá schválení agenturou EVA (Association de bénéficiaires du budget d’assistance personnelle; Sdružení příjemců osobních rozpočtů), která účty administruje.
Částka vynakládaná na „rozpočet osobní asistence“ je vyhodnocována na základě analýzy potřeb postižené osoby. Rozhodnutí agentury stanoví dobu trvání intervence a maximální roční částku. Maximální roční úhrady a postup výpočtu finančního příspěvku pro příjemce jsou stanoveny vyhláškou ministerstva. Úhrady není možné mezi sebou kombinovat. Jsou odstupňovány takto: pro denní i noční asistenci: 35 000 €, pro denní a víkendovou asistenci: 20 000 €, pro denní asistenci: 15 000 €, pro pomoc při dopravě a cestování: 5 000 €.
Specifické cíle Akčního plánu pro cílovou skupinu
DĚTI
V rámci Akčního plánu přechodu jsou identifikovány cíle dle jejich legislativního a nelegislativního charakteru a jsou označeny písmenem A až G. Jejich struktura je následující:
Legislativní strategické cíle
Strategický cíl A. Přijmout právní normy prosazující (vztahující se k) deinstitucionalizaci sociálních služeb
Specifický cíl A1: Vymezit a právně ukotvit základní pojmy související s procesem přechodu ústavní péče k podpoře uživatelů služeb v komunitě v souvisejících právních předpisech.
Odůvodnění:
V právních předpisech nejsou jednoznačně vymezeny základní pojmy související s procesem přechodu od ústavní péče k podpoře uživatelů služeb doma v přirozeném prostředí jejich rodiny a komunity. S tím souvisí odlišné pojetí procesu deinstiucionalizace nejen na rezortní úrovni, ale i územně napříč jednotlivými regiony, kde byl už proces deinstitucionalizace zahájen. Je potřebné právně vymezit a jednotně nastavit parametry komunitní služby, které by měla naplňovat, zároveň i právně ukotvit zásadu, z níž vyplývá, že má u dětí vždy přednost zajištění komunitních služeb umožňujících setrvání dítěte doma ve vlastní rodině před zajištěním pobytových služeb, které mají podle vědeckých poznatků prokazatelně negativní dopad na jejich vývoj.
Opatření:
Opatření A1.1 Prostřednictvím novely zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „novela zákona č. 108/2006 Sb.) právně ukotvit pojmy:
- komunitní služba, včetně kritérií a požadavků, které by měla naplňovat (např. požadavek na to, že komunitní služba není zajišťována přímo pobytovým zařízením, je znemožněna kumulace více typů zařízení a služeb v jednom areálu, uživatelé mají přístup ke službám, k nimž mají běžně přístup místní obyvatelé);
- deinstitucionalizace;
- pečující osoba;
Opatření A1.2 Prostřednictvím novely zákona č. 108/2006 Sb., právně ukotvit zásadu, na základě níž bude mít vždy přednost zajištění terénních a ambulantních služeb umožňujících setrvání dítěte ve vlastní rodině v přirozeném prostředí jeho domova před zajištěním služeb pobytových.
Specifický cíl A2: Provedení legislativních změn ke sjednocení pobytových služeb pro ohrožené děti a jejich převedení do gesce jednoho rezortu.
Odůvodnění:
Nejvýraznější překážkou efektivního řízení systému péče o ohrožené děti je jeho roztříštěnost, která se projevuje odlišným přístupem jednotlivých složek systému k právům dítěte,
k metodám práce s ohroženými dětmi a jejich rodinami. Rezortně rozdělený systém, který spadá primárně do gesce MŠMT, MPSV, a MZd, nebere ohled na komplexní potřeby dětí, příslušné složky systému se zaměřují přednostně na dílčí oblasti v životě dítěte (zdravotní potřeby, vzdělávací potřeby atd.). Je podceňován význam stabilních vztahů dítěte k rodině
a k blízkým osobám. Pobytové služby jsou dětem poskytovány v odlišných legislativních rámcích, v systému se prolínají různé způsoby řízení, přístupů k právům a potřebám dítěte, metodického řízení a financování. Roztříštěnost systému péče o ohrožené děti navíc vede k tomu, že z celkového objemu finančních prostředků, které jsou na tento systém vynakládány, je jejich podstatná část zvlášť vyčleněna výlučně na pobytové služby již na úrovni státního rozpočtu (především v případě školských zařízení pro výkon ústavní výchovy), bez možnosti tyto prostředky flexibilně přesměrovat v návaznosti na potřebnost a vhodnost jednotlivých služeb. Nezbytným předpokladem celkové optimalizace, postupné deinstitucionalizace a rozvoje komunitních služeb je sjednocení systému a jeho převedení do gesce jednoho rezortu, který jej bude řízeně a efektivně transformovat s cílem dosáhnout jeho deinstitucionalizace.
Opatření:
Opatření A2.1 Prostřednictvím novely zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 359/1999 Sb.“) a novely zákona
č. 108/2006 Sb. převést zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (dále jen „ZDVOP“) provozovaná v režimu sociálně-právní ochrany (dále jen „SPO“) do systému sociálních služeb.
Opatření A2.2 Prostřednictvím novely zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 109/2002 Sb.“) a novely zákona
č. 108/2006 Sb., převést školská zařízení pro výkon ústavní výchovy do systému sociálních služeb.
Opatření A2.3 Prostřednictvím novely zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách
a podmínkách jejich poskytování (dále jen „zákon č. 372/2011 Sb.“) a novely zákona
č. 108/2006 Sb. převést dětské domovy pro děti do 3 let věku, které jsou aktuálně provozovány v režimu zdravotních služeb, do systému sociálních služeb.
Opatření A2.4 Prostřednictvím novely zákona č. 108/2006 Sb. vytvořit alternativy nízkokapacitních pobytových sociálních služeb pro ohrožené děti. Součástí tohoto opatření je zavedení dvou nových alternativních pobytových sociálních služeb pro děti do 18 let,
a to „domova pro děti“[1] a „domova pro děti na přechodnou dobu“[2], v němž bude poskytována pobytová služba dětem nejvýše po dobu 6 měsíců. Cílem obou služeb bude co nejrychlejší reintegrace dětí zpět do vlastní rodiny, případně zajištění náhradní rodinné péče (dále jen „NRP“) dětem, o němž nemohou dočasně nebo trvale pečovat jejich rodiče.
Specifický cíl A3: Přijetí právní úpravy zákazu umisťování dětí mladších 7 let do v pobytových zařízeních a to jak na základě rozhodnutí soudu, tak i na základě smlouvy se zákonným zástupcem.
Odůvodnění:
ČR je ve středoevropském prostoru posledním státem umožňujícím bez jakýchkoli omezení umisťovat děti nízkého věku do ústavních zařízení, a to navzdory dlouhodobě a plošně publikovaným výsledkům výzkumů o závažných negativních účincích ústavní péče na vývoj dětí a jejich budoucí šance na nezávislý život v dospělém životě. Umístění malého dítěte do ústavní péče je mezinárodními orgány (mj. Valné shromáždění OSN, Výbor OSN pro práva dítěte, zvláštní zpravodaj OSN pro právo každého na nejvýše dosažitelnou úroveň fyzického a duševního zdraví, zvláštní zpravodaj pro otázky mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, Světová zdravotnická organizace) vnímáno jako forma citového zanedbávání dítěte, která je jednou z forem násilí na dětech v rozporu s právem dítěte na ochranu před všemi formami násilí podle čl. 19 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Česká republika navíc z důvodu umísťování dětí nízkého věku do pobytových zařízení čelí řízení o kolektivní stížnosti před Evropským výborem pro sociální práva (European Roma Rights Centre (ERRC) a Mental Disability Advocacy Centre (MDAC) proti České republice, stížnost č. 157/2017) s velmi malou šancí na to, že z její strany nebude Výborem shledáno pochybení. Je potřebné umisťování malých dětí do institucionální péče zabránit.
Opatření:
Opatření A3.1 Právně ukotvit zákaz poskytování pobytových sociálních služeb dětem před dosažením 7 let věku, a to jak na základě rozhodnutí soudu, tak i na základě smlouvy se zákonným zástupcem. Předpokládá se postupné nabývání účinnosti zákazu umisťování dětí do pobytových služeb za účelem adaptace systému a zejména rozvoje alternativ péče o malé děti (sanační služby pro rodiny, rozvoj NRP). Postupné nabývání účinnosti a přechodné období by mělo být nastaveno následovně:
- zákaz umisťování do 1 roku po uplynutí přechodného období do jednoho roku od nabytí účinnosti právní úpravy;
- zákaz umisťování do 3 let věku po uplynutí přechodného období dvou let od nabytí účinnosti právní úpravy
- zákaz umisťování do 7 let věku po uplynutí období čtyř let od nabytí účinnosti právní úpravy.
Specifický cíl A4: Revize jednotlivých typů sociálních služeb a případná právní úprava jejich parametrů tak, aby byla zajištěna lepší přístupnost potřebných sociálních služeb ohroženým dětem, jejich rodinám i mladým nezaopatřeným lidem, zároveň aby bylo zamezeno zneužívání sociálních služeb poskytovaných pobytovou formou pro účely opakovaného a prodlužovaného dětí v těchto zařízeních mimo vlastní rodinu a prostředí domova.
Odůvodnění:
Východiskem k řešení situace některých skupin ohrožených dětí, jejich rodin či dospívajících v nepříznivé sociální situaci by mohly být sociální služby, které však mají vysokoprahově nastavenou cílovou skupinu či jiné podmínky poskytování tak, že jsou kvůli těmto bariérám pro tyto skupiny nepřístupné. Příkladem takových služeb jsou např. domy na půli cesty, které poskytují pobytovou službu dospělým osobám do 26 let věku. Snížení věkové hranice u této služby by však mohlo přispět k řešení situace dospívajících dětí v nepříznivé sociální situaci vyplývající z toho, že z různých důvodů musely opustit rodinu, jsou však natolik kompetentní, že jsou schopny bydlet samy s podporou pomáhajícího pracovníka bez nutnosti umístění do náhradní péče. Obdobně by pro tuto cílovou skupinu mohlo být východiskem snížení věkové hranice u cílových skupin sociální služby azylové bydlení, noclehárny, případně rozšíření cílových skupin a snížení věkové hranice u služby podpora samostatného bydlení, která je v současnosti určena pouze dospělým osobám se zdravotním postižením či s chronickým onemocněním. Obdobné překážky jsou kladeny i dospívajícím lidem se zdravotním postižením, kteří jsou závislí na ústavní péči, pro něž by mohlo být východiskem
a příležitostí k nezávislému životu snížení věkové hranice pro poskytování služby chráněného bydlení či podpory samostatného bydlení. S překážkami v přístupu k sociálním službám čelí
i další skupiny dětí se specifickými potřebami vyplývajícími ze zdravotního postižení, z nepříznivého zdravotního stavu, ze sociálního znevýhodnění či ze života v odlišném sociokulturním prostředí, přičemž tyto faktory kladou vysoké nároky na poskytovanou podporu a péči (např. z hlediska počtu personálů, jeho kvalifikace, z hlediska provozních, materiálně technických a finančních podmínek poskytování služby).
Na druhou stranu by měla úprava parametrů sociálních služeb, a to pobytových sociálních služeb, zabránit tomu, aby byly tyto služby zneužívány k dlouhodobým pobytům dětí mimo vlastní rodinu. Nejrizikovějšími pobytovými službami, u nichž je potřebné garance proti zneužívání k opakujícím se a prodlužujícím se pobytům dítěte mimo rodinu nastavit, jsou zejména týdenní stacionáře a odlehčovací služby poskytované formou pobytové služby.
Opatření:
Opatření A4.1 Analýza bariér v přístupu ohrožených dětí, jejich rodin a dospívajících nezaopatřeních dětí k sociálním službám, na základě výsledků analýzy revize a právní úprava cílových skupin a dalších parametrů těch sociálních služeb v zákoně č. 108/2006 Sb., které mají potenciál vést k řešení nepříznivé sociální situace uvedených cílových skupin.
Opatření A4.2 Nastavení a právní ukotvení garance dostupnosti vhodných a kvalitních sociálních služeb s odpovídající kapacitou reflektující široké spektrum potřeb ohrožených dětí, jejich rodin a dospívajících mladých lidí i místní poměry regionu, a to formou novely zákona č. 108/2006 Sb. (v návaznosti na procesy spojené se střednědobým plánováním rozvoje sociálních služeb) a úpravy prováděcí vyhlášky č. 505/2006 Sb.
Opatření A4.3 Analýza a identifikace případných limitů současné právní úpravy pobytových sociálních služeb zvyšujících riziko zneužívá těchto služeb k opakujícím se a prodlužujícím se pobytům dětí mimo rodinu, právní úprava mechanismů ochrany práva dětí na život v rodině prostřednictvím novely zákona č. 108/2006 Sb.
Opatření A4.4 Právní úprava personálního a materiálně technického standardu sociálních služeb zajišťujících péči o děti s náročnými projevy chování a s dalšími specifickými potřebami vyplývajícími z mentálního a psychosociálního postižení s vyššími nároky na podmínky poskytované péče (vyšší počet personálu/1 dítě, potřeba nastavení stavebně technických parametrů u prostor, v nichž péče probíhá).
Specifický cíl A5: Legislativní úprava hmotného zabezpečení dospívajících v nepříznivé sociální situaci spojené s jejich odchodem z vlastní rodiny a u nezaopatřených mladých dospělých opouštějících náhradní péči z důvodu zletilosti a dosažení svéprávnosti.
Odůvodnění:
Významnou překážkou v naplnění práva na nezávislý život a v postupném osamostatnění se je u dospívajících opouštějících vlastní rodinu a u nezaopatřených mladých dospělých opouštějících náhradní péči zajišťovanou buď ústavním zařízením či formou NRP nesystémové řešení jejich hmotného zabezpečení. Dospívající mladí lidé, kteří se nacházejí v situaci nedostatečné podpory a pomoci ze strany své vlastní rodiny, jsou v současném systému odkázáni na systém náhradní péče, typicky, s ohledem na věk dospívajících, realizovanou v ústavních zařízeních, a to i v případě, že jsou dostatečně kompetentní žít samostatně v běžném prostředí s případnou podporou pomáhajících pracovníků. Do obdobné situace se dostávají mladí nezaopatření lidé opouštějící NRP, kteří mají v případě, že je u nich ukončena dlouhodobá pěstounská péče a poručenství s osobní péčí poručníka z důvodu nabytí plné svéprávnosti, nárok na jednorázový příspěvek při ukončení pěstounské péče ve výši 25 000 Kč podle § 47h zákona č. 359/1999 Sb. vyplácený Úřadem práce ČR. Nutno dodat, že na tuto podporu nemá nárok mladý člověk, u něhož je po dosažení plné svéprávnosti ukončena pěstounská péče na přechodnou dobu či skončí péče jiné fyzické osoby než rodiče. Mladým dospělým opouštějícím zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy je přímo zařízením vyplacen jednorázový příspěvek dítěti při ukončení pobytu v zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, a to na základě § 33 zákona č. 109/2002 Sb. Výši příspěvku stanoví samotné zařízení podle posouzení potřeb a zdrojů dítěte. Jednorázová podpora však nestačí mladým lidem k tomu, aby se mohli plně osamostatnit, najít si udržet bydlení
a plnohodnotně se zapojit do běžného života společnosti. Jak v případě dlouhodobé pěstounské péče či osobní péče poručníka, tak v případě péče ve školském zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy není mladému dospělému garantován nárok na trvání podpory po dobu jeho nezaopatřenosti (typicky z důvodu pokračování v soustavné přípravě na výkon budoucího povolání). Setrvá-li mladý dospělý v náhradní péči, v níž byl umístěn před nabytím zletilosti či plné svéprávnosti, bude po dobu nezaopatřenosti trvat i nárok na finanční podporu jeho zaopatření; mladému dospělému však není garantováno, že v náhradní péči bude moci setrvat. V případě dlouhodobé pěstounské péče a osobní péče poručníka záleží též na souhlasu bývalého pěstouna či poručníka, v případě školských zařízení pro výkon ústavní výchovy rovněž jednoznačný nárok na uzavření smlouvy o tzv. dobrovolném pobytu není dán, tato smlouva navíc není žádným způsobem blíže upravena a nejsou ani omezeny podmínky jejího vypovězení, což pro mladého dospělého nastoluje silný stav nejistoty
a posiluje to jeho zranitelnost, pokud jde o působení mocenských vztahů v zařízení. Děti, které nabydou zletilosti či plné svéprávnosti v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc pak nemají nárok ani na jednorázový příspěvek ani na žádnou formu specifické podpory po dobu trvání nezaopatřenosti.
Opatření
Opatření A5.1 Právní úprava hmotného zabezpečení dospívajících v nepříznivé životní situaci vyplývající z nutnosti opustit vlastní rodinu a mladých dospělých nezaopatřených lidí do 26 let věku opouštějících náhradní péči po dosažení zletilosti, a to jak ústavní péči, tak
i pěstounskou péči, zavedení měsíční opakující se dávky ve výši 15 000 Kč a jednorázové dávka „odchodné“ ve výši 25 000 Kč, a to formou novely zákona č. 359/1999 Sb.
Specifický cíl A6: Legislativní úprava názvů a podmínek nařízení ústavní výchovy u dětí.
Odůvodnění:
Soudní oddělení dítěte od jeho rodičů za účelem zajištění ochrany dítěte (tedy v rámci systému rodinněprávních opatření) je vždy velmi závažným zásahem do řady základních práv a svobod dítěte i jeho rodičů. V případě dítěte je tento zásah tím závažnější, že jím vždy dochází též k zásahu do osobní svobody dítěte (k tomu viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 2. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 1945/08). Základní podmínkou jakéhokoli zásahu do základních práv
a svobod je přitom zákonnost takového zásahu, kterou ostatně předpokládá i čl. 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte též pro oddělování dítěte od jeho rodičů proti vůli rodičů. Požadavek zákonnosti přitom není pouze požadavkem na „pouhou“ existenci určité právní úpravy, nýbrž rovněž požadavkem na kvalitu této právní úpravy, která musí být formulována natolik jasně a předvídatelně, aby dostála principu, že v demokratickém právním státě vládne právo, nikoli osoby, které jsou nadány rozhodovací a donucovací pravomocí. Nelze přitom přehlédnout, že skutková podstata institutu ústavní výchovy těmto požadavkům ve své stávající podobě nedostává. Jejích základních znaků se nedotkla ani rekodifikace soukromého práva, provedená přijetím občanského zákoníku, a tyto tak ve své podstatě významně neliší od § 45 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, v jeho původním znění. I ustanovení § 971 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se tak stále opírá o blíže neurčený pojem výchova, který by měl zůstat vyhrazen výlučně vztahu dítěte a jeho rodiče, případně vztahu dítěte a jiné osoby odpovědné za jeho výchovu (typicky v rozsahu běžných záležitostí), což odpovídá i Úmluvě o právech dítěte v jejích autentických zněních, a naopak by neměl být používán pro vztah jednotlivce a státu při výkonu veřejné moci, jelikož podobné užití evokuje, že ve státě existuje požadovaný standard na to, jaký by člověk měl být, kterého lze případně dosahovat i působením veřejné moci na člověka. Dochází tak k popření hodnoty lidské důstojnosti každého člověka i jednoho ze základních principů soukromého práva, jak je upraven v § 3 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v souladu s nímž se uznává přirozené právo každého člověka brát se štěstí své i své rodiny a osob jemu blízkých způsobem, který nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Z § 971 odst. 1 občanského zákoníku současně nevyplývá, že dítě lze soudním rozhodnutím oddělit od jeho rodičů a umístit jej do pobytového zařízení pouze v případech, kdy je takové opatření nezbytné na zajištění jeho ochrany před takovým jednáním svých rodičů, případně pečovatelů, v jehož důsledku je vystaveno nepřiměřenému (vážnému a pravděpodobnému) ohrožení svého života či riziku vzniku vážné újmy na jeho fyzické či psychické integritě, a že se nejedná o opatření, které by bylo možné využívat za účelem korekce chování dítěte, jeho sankcionování za protiprávní jednání (k tomu slouží systém přestupkové odpovědnosti, odpovědnosti za činy jinak trestné a trestní odpovědnosti), či za účelem zajištění ochrany dítěte před sebou samým (k tomu slouží detenční opatření; viz přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. III. ÚS 916/13). V neposlední řadě v sobě toto opatření nese pojem „ústavní“, což neodpovídá cílovému stavu, k němuž by měl akční plán vést, tj. k transformaci ústavních služeb v služby komunitní.
Opatření:
Opatření A6.1 Novelizace zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zaměřující se na zpřesnění skutkové podstaty institutu ústavní výchovy a změnu jejího názvu, aby tato odpovídala požadavkům vyplývajícím z příkazu zákonnosti zásahu do základních práv a svobod člověka, jakož i skutečnosti, že institut ústavní výchovy je jedním z vnitrostátních nástrojů implementace práva dítěte zakotveného v čl. 20 Úmluvy o právech dítěte, tedy práva dítěte zbaveného péče své rodiny, trvale či dočasně, péče své přirozené rodiny na zvláštní ochranu v podobě zajištění náhradní péče, a proto ji lze nařídit jedině v případě, kdy se dítě zcela ocitne bez péče svých rodičů a své přirozené rodiny, anebo kdy je ze strany své přirozené rodiny, případně jiných pečovatelů, vystavováno takovému zacházení, které představuje nepřiměřené (vážné a pravděpodobné) ohrožení jeho života nebo riziko vzniku vážné újmy na jeho fyzické či psychické integritě, přičemž toto ohrožení není možné snížit na míru přiměřenou mírnějšími a méně omezujícími opatřeními, než je oddělení dítěte od jeho rodičů a přirozené rodiny, případně jiných pečovatelů, a jeho umístění do pobytové formy péče.
Specifický cíl A7: Změna podmínek nároku na příspěvek na péči ve smyslu prioritizace péče o dětské uživatele sociálních služeb v domácím prostředí a zlepšení jejich přístupu ke komunitním službám.
Opatření: Revize právní úpravy příspěvku na péči v zákoně č. 108/2006 Sb., vytvoření
a legislativní ukotvení motivačních prvků vedoucích k tomu, že budou rodiny nezletilých uživatelů služeb stimulováni formou vyššího příspěvku na péči k zajištění péče o dítě v přirozeném prostředí domova a k využívání komunitních služeb.
Nelegislativní strategické cíle
Strategický cíl G. Zvýšit obecné povědomí o důležitosti deinstitucionalizace sociálních služeb.
A4: Provést revizi soc. služeb a případnou právní úpravu ve vztahu k cílové skupině ohrožené děti.
A5: Legislativní úprava hmotného zabezpečení dospívajících a nezaopatřených mladých dospělých opouštějících náhradní péči (ústavní péči, nrp.)
A6: Legislativní úprava názvů a podmínek nařízení ústavní výchovy
A7: Legislativně ukotvit personální a materiálně-technické standardy péče o děti a osoby se zvýšenou potřebou péče.
Opatření: Legislativně ukotvit personální standard u služeb pro děti a osoby s náročným chováním a potřebou zvýšené péče (X pracovníků na domácnost o X klientech)
Opatření: Legislativně ukotvit metodický materiál ohledně architektury pobytových sociálních služeb pro děti a osoby s náročným chováním a potřebou zvýšené péče (stavebně technické řešení nemovitosti, použité materiály, příklady dobré praxe…)
A8: Legislativně upravit systém posouzení příspěvku na péči (PnP)
Opatření: Implementovat specifické cílové skupiny a s tím související vyšší náročnost péče do výše PnP. Následně vyšší, příspěvkem i více motivovat sociální služby k poskytování komunitních služeb těmto klientům.
Nelegislativní strategické cíle
Vytvořit podmínky pro svobodnou volbu klienta o směřování další pomoci, podpory a péče s důrazem na respektování přirozené důstojnosti, osobní nezávislosti, samostatnosti a práva začlenění do společnosti.
Cíl B1: Zajistit garanci podpůrných systémů (dávky, služby napříč rezorty, zdravotně-sociálně-školské služby a bydlení pro důstojný a kvalitní život v přirozeném prostředí.
Opatření: Zpracovat analýzu situací, kdy souběh soc. služby s bydlením je v rozporu s individuálními potřebami uživatele (tj. lidí či mladých dospělých, kteří využívají pobytovou sociální službu z důvodu nedostatku bydlení a těch, kteří z důvodu nedostatku komunitní sociální služby musí bydlet v ústavní péči.
Opatření: Zahájit a naplánovat možnost oddělení sociálních služeb od bydlení.
Opatření: Posílit možnosti samostatného bydlení pro lidi, kteří opouští ústavní služby, pro dospívající a mladé dospělé se ZP, kteří se osamostatňují.
Cíl B2: Vymezit kompetence a povinnosti case manager (sociální pracovník obce)
Opatření: Revize a standardizace sociální práce na obcích (ukotvit pozici case managera).
Opatření: Posílit metodickou podporu vzdělávání a profesní rozvoj (supervize, rozvoj kompetencí v návaznosti na řízení a kontrolu kvality).
Opatření: Posílit kapacitu sociální práce na obcích.
- Zabývat se požadavkem vzniku služby nebo funkce koordinátora služeb pro děti a lidi se zdravotním postižením. Ve spolupráci s pečujícími osobami a zákonnými zástupci dětí či lidmi se zdravotním postižením prodiskutovat a analyzovat náplň a kompetence koordinátora péče a na základě této diskuze rozhodnout, zda se bude jednat o další sociální službu, nebo o funkci vykonávanou v rámci obce nebo ORP.
- Podporovat terénní odborné, sociální a právní poradenské služby ve všech oblastech tak, aby se odstranil rozdíl v dostupnosti těchto služeb a rozdíl v přístupu k informacím mezi městem a venkovem.
Cíl B3: Vyjednat v meziresortní spolupráci systém včasné informovanosti o systému služeb a podpory v komunitě již při zjištění zdravotního postižení či propuštění dítěte s postižením do domácí/ambulantní péče
Opatření: Zlepšit informovanost pečujících osob o dostupných možnostech podpory v komunitě.
Opatření: Zajistit spolupráci s resortem zdravotnictví v oblasti informování pečujících osob: zejm. v oblasti neonatologie a u praktických a dětských lékařů.
Opatření: Zajistit v koordinaci s MZ ČR dodržování a využívání legislativních možností při zajišťování následné péče v domácím prostředí při propuštění.
Opatření: Ve spolupráci s MZ zajistit povinnost zdravotnických zařízení zjišťovat vůli a možnosti rodiny pečovat a poskytnout jí všestrannou pomoc a podporu v součinnosti zdravotnického personálu (edukace) a sociálně-zdravotního pracovníka (možnosti podpory v komunitě).
Cíl B4: Zvýšit kapacity služeb komunitního typu (terénních, ambulantních a pobytových) tak, aby byla dostatečně zajištěna dostupná síť komunitních služeb po celé České republice
Opatření: Zajistit dodržování principu subsidiarity na úrovni obce a poskytovatele.
Opatření: Podporovat síť preventivních sociálních služeb a podpory kombinace formální a neformální péče v komunitách.
- Vytvořit podmínky pro rozvoj služeb podpory rodiny a služeb neformální péče, (například sousedská odlehčovací služba)
- Vytvořit podmínky pro rozvoj terénních respitních služeb.
Cíl B5: Zabezpečit fungování mechanismů, které zajistí, aby děti s postižením a jejich rodiny/pečující byli součástí rozhodovacích procesů a mohli tak ovlivnit vývoj strategií, které se jich týkají.
Opatření: Zajistit dostatečnou informovanost rodin – informace distribuovat cíleně.
Opatření: Zahrnout uživatele služeb a pečující osoby do sledování a vyhodnocování jejich kvality.
- Vytvořit metodiku pro zapojení uživatelů služeb do sledování a vyhodnocování jejich kvality.
- Zajistit, aby byly podklady a výsledky kontroly kvality přístupné ve srozumitelné formě uživatelům sociálních služeb.
- Zajistit objektivizované (týmové) sledování situace uživatelů sociálních služeb procházejících transformací
C: Podpořit změny ústavního modelu poskytování sociálních služeb v model komunitní.
C1: Definovat charakteristiky (úhrady) jednotlivých sociálních služeb vzhledem k cílové skupině dětí.
C2: Rozvoj a zajištění dostupnosti komunitních služeb podpory dítěte a rodiny poskytovaných na principu multidisciplinarity
D: Podpořit deinstitucionalizaci stávajících sociálních služeb ve vztahu k rodinám s dětmi, osobám se zdravotním postižením (včetně duševního onemocnění) a seniorům.
D1: Zajistit přechod dětí ze zařízení ústavního typu do biologické rodiny, služeb náhradní rodinné péče, nebo služeb komunitního typu se zajištěním potřebné podpory.
Opatření: Na základě vyhodnocení potřeb a řízeného procesu přechodu zajistit odchod dětí z DOZP a služeb ústavního typu do biologické rodiny, služeb náhradní rodinné péče, nebo služeb komunitního typu zajištěním potřebné podpory.
Opatření: Na základě vyhodnocení potřeb a řízeného procesu přechodu zajistit odchod dětí z dalších služeb institucionálního typu do biologické rodiny, služeb náhradní rodinné péče, nebo služeb komunitního typu zajištěním potřebné podpory.
E: Zajistit dostupnou finanční pomoc v průběhu implementace procesu transformace sociálních služeb.
E1: Vytvořit motivační systém financování terénních a podpůrných komunitních služeb pro rodiny.
Opatření: V rámci dotačního řízení stanovit priority podpory terénních a podpůrných komunitních služeb (odlehčovací služby).
Opatření: Snížit spoluúčast rodin na úhradě terénních, komunitních a podpůrných služeb.
F: Zajistit koordinační pomoc v průběhu implementace procesu transformace sociálních služeb.
G: Zvýšit obecné povědomí o důležitosti transformace sociálních služeb.
Specifický cíl G1: Průběžně získávat aktuální data o potřebách dětí a dopadech služeb poskytovaných v rámci systému péče o ohrožené děti na jejich situaci, aktivně využívat tato data k šíření povědomí veřejnosti o škodlivých dopadech institucionální péče na vývoj dětí, o potřebě deinstitucionalizace systému.
Odůvodnění:
Cílem je získávat data o ohrožených dětech, kterým je poskytována podpora v rámci systému péče o ohrožené děti, a o dopadech služeb na jejich situaci. Tato data budou sloužit nejen jako podklad pro přijímání systémových opatření k celkové optimalizaci systému, ale také jako základ pro komunikaci tématu směrem k odborné i široké veřejnosti. Vysoce potřebná jsou z hlediska zvyšování povědomí veřejnosti o potřebě deinstitucionalizace aktuální data
o škodlivých dopadech institucionální péče na vývoj dětí, které v ní vyrůstají.
Opatření:
Opatření G1.1 Vytvoření jednotného monitorovacího systému péče o ohrožené děti
a robustní investiční podpora výzkumných aktivit zaměřených na potřeby dětí
a vyhodnocování dopadů služeb na jejich situaci.
Specifický cíl G2: Systematicky pozitivně působit na postoje a otevřenost společnosti vůči ohroženým dětem, jejich rodinám a dalším skupinám dospívajících a mladých lidí, které nejsou širokou veřejností přijímány.
Odůvodnění:
Rozvinutá síť komunitních služeb nepovede k výraznému zlepšení situace ohrožených dětí
a jejich rodin či mladých lidi opouštějící náhradní péči, pokud nebudou tyto skupiny obecně pozitivně přijímány místní komunitou (sousedy, pedagogy, pronajímateli, zaměstnavateli, atd.) i širší společností. Přijetí je velice důležitým předpokladem umožnění přístupu těchto zranitelných skupin k dalším společenským zdrojům, mezi něž lze řadit přístup ke vzdělání, k bydlení, k zaměstnání, k aktivnímu politickému, společenskému a ekonomicky nezávislému životu. Za tímto účelem je potřebné systematicky odstraňovat předsudky a stereotypy v myšlení lidí, které jsou podhoubím diskriminace, odmítání a sociálního vyloučení těchto skupin. Praxe dokládá, že stigmatizovanými skupinami jsou převážně ohrožené děti a jejich rodiny pocházející ze sociálně vyloučených lokalit, děti a rodiny s odlišnou etnicitou, nezletilí cizinci bez doprovodu na území ČR, děti, jejichž situace je řešena prostřednictvím agendy sociální kurately pro děti a mládež, mladí dospělí opouštějící školská zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, opouštějící ochrannou léčbu a výkon trestu odnětí svobody.
Opatření:
Opatření G2.1: Výzkum zaměřený na postoje a otevřenost společnosti vůči stigmatizovaným skupinám ohroženým dětí, jejich rodin, dospívajících v nepříznivé situaci a mladých dospělých.
Opatření G2.2: Destigmatizační kampaně založené na výsledcích výzkumu zaměřené na boj proti předsudkům a zvýšení otevřenosti široké veřejnosti vůči těm skupinám ohrožených dětí, jejich rodin, dospívajících v nepříznivé sociální situaci a mladých dospělých, které čelí ve vyšší míře stigmatizaci, diskriminaci a sociálnímu vyloučení.
Specifický cíl G3: Šířit povědomí o potřebě deinstitucionalizace v rámci systému péče o ohrožené děti, a to jak směrem k odborné, ale i široké veřejnosti.
Odůvodnění:
Transformace systému péče o ohrožené děti vyžaduje náročná politická rozhodování a širší společenský konsensus. Pravděpodobnost přijetí pozitivním změn zvyšuje, pokud společnost rozumí tématu a je informována o škodlivých dopadech institucionální péče na vývoj dětí. Z tohoto důvodu je potřebné toto téma diskutovat nejen na úrovni odborné, ale i široké veřejnosti, u níž je potřebné zvyšovat celkově povědomí o otázce práv dítěte.
Opatření G3.1: Zpracování komunikační strategie a pilotní ověření strategie informační kampaně zaměřené na šíření povědomí veřejnosti o škodlivých dopadech institucionální péče na děti, o potřebě deinsttiucionalizace a podpoře komunitních služeb, o otázkách týkajících se práv dítěte. Na základě výsledků pilotního ověření spuštění samotné kampaně s využitím hromadných sdělovacích prostředků.
Opatření G3.2: Organizace konferencí, kulatých stolů a odborných seminářů tematicky zaměřených na otázku deinstitucionalizace systému péče o ohrožené děti s účastí zahraničních expertů v této oblasti s cílem diskutovat směřování deinstiucionalizace , sdílet
a šířit nejnovější poznatky v této oblasti, včetně příkladů dobré praxe ze zahraničí a na území ČR.
H. Návrh strategického cíle: Nastavení mezirezortní spolupráce s MŠMT, MZ., MMR, MSP, je třeba spolupráci naformulovat a doplnit odůvodnění
Opatření: Zajistit dostupné bydlení pro rodiny s dětmi s nízkými příjmy, pro mladé dospělé opouštějící ústavní výchovu, nebo odcházející z náhradní rodiny.
Opatření: Rozvoj a profesionalizace náhradní rodinné péče
Opatření: Zvýšit podporu a přístupnost veřejné dopravy
[1] V zákoně o sociálních službách bude zakotvena nová pobytová služba sociální péče „domov pro děti“ pro nezletilé děti do 18 let bez doprovodu dospělé osoby, jejichž rodiče se ocitli v nepříznivé sociální situaci ohrožující funkčnost nebo celistvost rodiny, dlouhodobě neplní povinnosti nebo nevykonávají práva rodičů
a nemohou péči o dítě zabezpečit, pokud tato nepříznivá sociální situace trvá nebo má trvat déle než 6 měsíců. Cílem služby bude také reintegrace nezletilých dětí zpět do rodiny.
[2] V zákoně o sociálních službách bude upraven nový druh pobytové sociální služby „domov pro děti na přechodnou dobu“, ve kterém budou poskytovány pobytové služby nejvýše po dobu 6 měsíců nezletilým dětem, které se ocitly ve stavu nedostatku řádné péče nebo bez péče přiměřené jejich věku, zejména
v důsledku úmrtí nebo hospitalizace rodičů nebo důsledku ztráty bydlení nebo jiné krizové situace rodiny, nebo jejichž život, normální vývoj nebo jiný důležitý zájem vážně ohrožen nebo narušen, které jsou tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané nebo které se ocitly v prostředí nebo situaci, které závažným způsobem ohrožují jejich základní práva.
Doporučení státu k DI (2016)
Co JDI v současné době chce pro deinstitucionalizaci od státu:
- Financování: stát musí garantovat a hlídat, zda finanční toky veřejných prostředků do sociálních (MPSV) a dalších služeb (MŠMT a MZ) účinně vedou k deinstitucionalizaci, tj. k nárůstu počtu a kapacit dostupných sociálních služeb komunitního typu a současně snižování kapacit a počtu pobytových zařízení ústavního typu
- Statní dotace na sociální služby
- Veřejné zakázky, individuální projekty a vládní programy a výzvy
- Výzvy z evropských prostředků à jasné instrukce MMR
- Veřejné prostředky vydané na dofinancování příspěvkové organizace a přímo řízené org.
– podpora komunitním službám z veřejných prostředků, fixní procento/částka ne menší než je poskytována na příspěvkové organizace a organizace přímo řízené státem ústavního typu.
- Rozlišení ústavní/komunitní služby
- Vyhlásit závazná kritéria komunitní služby
- Označit služby ústavní jako dlouhodobě nevyhovující a stanovit, do kdy budou tolerována
- Jako první řešit zákaz umisťování do pobytových služeb ústavního typu dětí do 3, respektive do 7 let (naplnit doporučení OSN z r. 2011)
- zanesení kritérií do systému kontrol
- Zakotvit Princip subsidiarity (nejen v sociálních službách ale i v sociální práci)
- sociální a poradenští pracovníci napříč rolemi, veřejní opatrovníci, poskytovatelé služeb i poradenství musí nabízet /zajišťovat/doporučovat lidem v nepříznivé sociální situaci podporu v co nejméně omezujícím prostředí (tedy od terénní služby domů, do běžného prostředí, ambulantní služby, podpora bydlení a až nakonec služba s pobytem). Kontrolovat to.
- Součinnost systému a jednotná koncepce Prevence ohrožení dětí a podpory rodin
- dětí – s postižením
- dětí – s ohrožením
- dětí – s postižením a ohrožením
Nástroje pro dosažení:
- Zveřejnění a naplňování Národní strategie rozvoje sociálních služeb na léta 2016 -2025
- Zpracování a plnění národního akčního plánu DI
- Metodika MPSV pro kraje – financování sociálních služeb
- Kritéria komunitních služeb
- Zákonné úpravy, právní předpisy, vyhlášky
- Spolupráce, participace včetně zapojení (potenciálních) uživatelů sociálních služeb (vytvořit pracovní skupinu při MPSV či Radě vlády pro deinstitucionalizaci)
- Kontrola: Inspekce kvality služeb, ČŠI, další kontrolní mechanismy
- Oddělení služeb bydlení od sociálních služeb (možnost poskytovat je nezávisle na sobě i společně)
- Využívání Common European Guidelines on Transition from institucional to Community–based care (2013) v praxi
- Implementace Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením do výkonu a politik státu
Kritéria komunitní služby
Technická Kritéria pro pobytové a některé ambulantní komunitní sociální služby
Připraveno zástupci iniciativy JDI k 31. 8. 2016
Úvod
Podkladový materiál Kritéria komunitní sociální služby (MPSV 2013) navazoval na Kritéria transformace, humanizace a deinstitucionalizace vybraných služeb sociální péče (MPSV, 2011). Vznikl s využitím zkušeností z dosavadního průběhu transformace ústavní péče v péči komunitní v České republice i v zahraničí; byl vytvořen podle doporučení odborníků podílejících se na transformaci. V roce 2016 byl odborníky revidován a doplněn v Technická kritéria pro pobytové a některé ambulantní sociální služby pro potřeby MPSV.
Východiska pro volbu kritérií komunitní sociální služby
Úkolem sociálních služeb je podporovat sociální začlenění svých uživatelů. Být sociálně začleněn znamená být součástí komunity, žít v běžných místech, kde žijí i ostatní lidé, mít možnost volby a kontroly nad vlastním životem, zastávat hodnotné a důstojné sociální role, mít možnost navazovat a rozvíjet smysluplné vztahy, učit se a růst, získávat více vlastních kompetencí. Způsob poskytování pobytových či ambulantních sociálních služeb však může v některých případech sociálnímu začleňování uživatelů bránit a vést k institucionalizaci jejich života. K institucionalizaci dochází, když souhrn pravidel instituce a očekávaných či akceptovatelných vzorců chování, se stává pro chod služby důležitější, než orientace na individuální potřeby jednotlivců.
Instituce pak vytváří na lidi přímo či nepřímo tlak, aby se jejich potřeby podřizovaly potřebám institucionálního řádu. Uživatelé takových služeb v důsledku nemají dostatečnou kontrolu nad svými životy a nad rozhodnutími, která se jich týkají.
Mimo to, že nemají možnost vybrat si, s kým chtějí žít a že skupinové aktivity převládají nad individuálními, na institucionálním charakteru bydlení a služby se do velké míry podílí umístění služby v lokalitě a její vnitřní uspořádání:
- prostory „domova“ neodpovídají tomu, co lidé běžně od domova očekávají;
- uživatelé jsou soustřeďováni ve velkých skupinách na jednom místě;
- sociální služba a život uživatelů se odehrává mimo dosah běžných zdrojů komunity;
- na jednom místě se kumulují sociální, zdravotní, školské a další služby ambulantní
a pobytové, takže uživatelé tráví většinu času v jednom „areálu“; život uživatelů neběží obvyklým rytmem, kdy se střídají činnosti a prostředí práce, volného času atd.
Kritéria
– Stanovují takové parametry umístění komunitních pobytových a některých ambulantních sociálních služeb v obci a jejich vnitřního uspořádání, které nejsou překážkou sociálního začleňování uživatelů do komunity.
– Určují hranici, za níž nelze sociální službu považovat za službu komunitní.
– Nastavují „technické“ uspořádání služeb a péče, které v principu umožňují sociální začleňování.
Kritéria sama nezaručí, že se ve službě nevyskytnou žádné institucionální vzorce;
i v podmínkách, které umožňují poskytování komunitní služby, se mohou v přístupu k uživatelům služby vyskytovat prvky ústavního prostředí (kolektivní přístup k lidem, omezování soukromí a dalších práv apod.). Od kritérií tedy nelze očekávat, že sama o sobě zajistí kvalitu sociální služby. Kvalitou sociálních služeb se zabývají nástroje k tomu určené, především Standardy kvality sociálních služeb a kontrola jejich plnění.
Kritéria se věnují jednomu z výsledků deinstitucionalizace: komunitním sociálním službám. Navazují na doporučení, která se týkají postupu deinstitucionalizace, zejm. Znaky a vodítka deinstitucionalizace a Manuál transformace ústavní péče v péči komunitní.
Kritéria je nutné po čase podrobit revizi. Je totiž možné, že jak se sociální služby budou vyvíjet a adaptovat na novou situaci, ztratí časem některá kritéria svůj původní význam, mohou se ukázat jako neadekvátní nebo dokonce mohou bránit vývoji služeb a péče. Základním hlediskem pro revizi je to, jak kritéria naplňují svůj níže uvedený účel. Revizi doporučujeme provést v období 5 let od účinnosti kritérií v praxi.
Rozsah a forma kritérií
Všechna kritéria se týkají vnitřního uspořádání služby či jejího umístění v obci.
Oblasti jako je individualizovaná práce s uživateli služeb, jejich podpora a vztahy, jsou řešeny ve standardech kvality sociálních služeb nebo v metodikách.
Kritéria zahrnují charakteristiky kvantifikovatelné (vyčíslitelné) a kvalitativní, které jednoznačně vyčíslit nelze.
Využití kritérií
Komu jsou kritéria určena:
S kritérii budou pracovat všichni, kdo se podílejí na zajišťování sociálních služeb. Zejména se jedná o MPSV ČR, MMR, kraje a obce v roli zadavatelů sociálních služeb a také o poskytovatele sociálních služeb (včetně jejich zřizovatelů).
K čemu jsou kritéria určena:
- k prevenci institucionalizace života uživatelů sociálních služeb;
- při registraci pobytových a ambulantních sociálních služeb (státní správa);
- při plánování sociálních služeb a bydlení v regionu (kraj/obec – zda má dostatek komunitních sociálních služeb a odpovídajícího bydlení4 pro osoby se zdravotním postižením a seniory, a zda tyto služby a bydlení podporují sociální začleňování);
- při poskytování ne/ investičních dotací pro objekty určené k poskytování sociálních služeb a bydlení spojeného s poskytováním sociální služby (zadavatel);
- při definování a kontrole výsledku transformace ústavní péče v péči komunitní
- ke kontrole „výsledku“ transformace, tedy toho, jak a v co se změnila ústavní sociální
- služba (jak je zajištěna podpora v komunitě);
- při kontrole plnění Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (stát).
Technická kritéria pro pobytové a některé ambulantní komunitní sociální služby
Komunitní sociální služba se vyznačuje tím, že je poskytována důsledně individuálně podle potřeb, přání a aspirací každého z uživatelů a každým svým prvkem přispívá ke společenskému začlenění: pomáhá uživatelům žít v komunitě běžným způsobem života.
- Kritéria pobytové komunitní sociální služby
Kritéria jsou uplatnitelná na pobytové služby sociální péče, zajišťující uživatelům služby takové dlouhodobé bydlení, které by jim mělo být domovem (podle typologie zákona o sociálních službách: domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněná bydlení, týdenní stacionáře).
Kritéria se nevztahují na sociální služby, které zajišťují ubytování po přechodnou životní situaci (služby tréninkové, terapeutické, krizové, azylové apod.)
1.1. Kritéria vnitřního uspořádání domácnosti
1.1.a Domácnost je běžně uspořádaná bytová jednotka: její uspořádání odpovídá počtu obyvatel a jejich potřebě soukromí, obsahuje zejm. pokoje (ložnice) obyvatel, obývací pokoj, kuchyň či kuchyňský kout (může být součástí obývacího pokoje), spojovací chodbu/y, koupelnu a WC.
1.1.b Velikosti pokojů i chodeb odpovídají běžné bytové jednotce.
1.1.c Uspořádání a vnitřní vybavení domácnosti odpovídá rozsahem, charakterem a stylem vybavení běžného bytu; zohledňuje přání a potřeby konkrétního (momentálního) obyvatele domácnosti.
1.1.d Domácnost, v níž bydlí lidé s tělesným postižením, je bezbariérová a uzpůsobená pohybu na vozíku (příp. s jinou pomůckou).
1.1.e Prostory domácnosti mají osobní charakter, obyvatelé ji mohou vybavit vlastním nábytkem, zvolit výmalbu, doplňky apod.
1.1.f V jedné domácnosti nežijí společně nezletilí a zletilí obyvatelé.
1.1.g V jedné domácnosti žijí nejvýše 4 obyvatelé.
1.1.h V jednom domě/bytové sekci žije nejvýše 12 osob využívajících pobytovou sociální službu; nacházejí se v něm nejvýše 4 domácnosti spojené s poskytováním sociální služby.
1.1.i Každý obyvatel má v domácnosti samostatný pokoj (ložnici); sdílené (nejvýše 2 lůžkové) pokoje jsou určené pro partnerské páry a pro osoby, které si výslovně přejí bydlet spolu v jednom pokoji.
1.1.j Složení obyvatel žijících společně v domácnosti je takové, aby odpovídalo jejich přáním, a aby bylo zajištěno jejich bezpečí; to platí i pro složení obyvatel domácnosti podle pohlaví.
1.1.k Podmínky a pravidla poskytování sociální služby umožňují její využívání osobami obojího pohlaví.
1.1.l V pobytové komunitní sociální službě určené pro děti je služba je poskytována odděleně (stavebně, tj. ve zvláštní domácnosti) od služeb pro dospělé klienty
1.2. Kritéria umístění domácností
1.2.a) Domácnost je umístěna v bytovém nebo rodinném domě, který má charakter běžného bydlení; dům se nachází v běžné zástavbě rodinných nebo bytových domů v obci.
1.2.b) Domácnost není ve stejném objektu nebo v těsném sousedství s ambulantní sociální službou nebo s denními programy zajišťovanými jako součást pobytové služby.
1.2.c) V lokalitě[1] je umístěn nejvýše jeden dům s domácnostmi uživatelů služby.
1.2.d) Počet uživatelů všech pobytových služeb pro lidi se zdravotním postižením nepřekračuje 2 % populace v obci.
1.2.e) Domácnost je umístěna tak, že jsou z ní dostupné další veřejné služby, které uživatelé potřebují pro svůj život.[2]
1.2.f) Z domácnosti, v níž bydlí lidé s tělesným postižením, jsou přístupné veřejné služby, zejm.: bezbariérový je především přístup do domácnosti, obyvatel domácnosti se může samostatně (nebo s asistencí) pohybovat v okolí a účastnit se života v obci.
1.2.g) V případě výstavby je dům, v němž se domácnost nachází, typově shodný s ostatními (rodinnými nebo bytovými) domy v sousedství.
1.2.h) Domácnosti či budovy, v nichž jsou domácnosti umístěny, jsou označeny běžným způsobem, např. jmenovkou se jmény obyvatel na zvonku u vchodu do domu či na dveřích bytu, nikoli nápisem označujícím sociální službu („domov pro osoby se zdravotním postižením“ apod.).
1.3. Kritéria umístění zázemí pracovníků služby
1.3.a) V domácnosti, která je spojena s trvalou přítomností pracovníků sociální Služby (nutnou z hlediska podpory uživatele), může mít personál zajištěn pracovní prostor ve společných prostorách domácnosti nebo v oddělené pracovně.
- Kritéria komunitní ambulantní sociální služby
Kritéria jsou uplatnitelná na ambulantní služby sociální péče, které mají skupinový charakter a uživatelé v nich pravidelně a opakovaně tráví velkou část dne (odlehčovací služby, centra denních služeb, denní stacionáře).
Kritéria se nevztahují na ambulantní sociální služby sociální prevence a poradenství, které mají charakter tréninkový, nebo které pracují s uživateli jednotlivě (sociálně terapeutické dílny, sociální rehabilitace, poradny apod.), ani na sociální služby, které mají krizový nebo nízkoprahový charakter.
2.1. Kritéria vnitřního uspořádání
2.1.a) Ambulantní službu využívá v jednom objektu nejvýše 30 uživatelů současně.
2.1.b) Prostory služby jsou členěny na jednotlivé místnosti tak, aby uživatelé nebyli nuceni trávit veškerý čas společně ve velké skupině.
2.1.c) Jednoho programu se v jedné místnosti účastní nejvýše 6 uživatelů služby současně, v závislosti na charakteru činnosti a velikosti prostoru.
2.1.d) Prostory služby, kterou využívají lidé s tělesným postižením, jsou bezbariérové, včetně úpravy přístupu do objektu a napojení na okolní veřejné cesty a přístupnost dopravy.
2.1.e) Nově budované objekty ambulantních služeb jsou bezbariérové, včetně úpravy přístupu do objektu a napojení na okolní veřejné cesty a přístupnost dopravy.
2.2. Kritéria umístění služby
2.2.a) Ambulantní služba není umístěna ve stejném objektu nebo v těsném sousedství s pobytovou nebo jinou ambulantní sociální službou pro stejnou cílovou skupinu uživatelů.
2.2.b) V lokalitě je umístěn nejvýše jeden objekt ambulantní služby.
[1] V obcích cca do 1000 obyvatel se může bez větších problémů začlenit do života obce menší počet lidí s postižením. JDI doporučuje při začleňování nepřesahovat 15 osob se zdravotním postižením v obci, což je cca 1,5 % z celkového počtu obyvatel
[2] V závislosti na druhu lokality je domácnost umístěna v docházkové vzdálenosti od veřejně dostupných služeb (zejm. v běžně velkém městě), nebo v blízkosti veřejné dopravy zajišťující dostupnost těchto služeb (velká města a menší obce).
Doporučení pro plán DI v ČR
Návrhy pro přípravu Plánu podpory přechodu od ústavní péče k podpoře v komunitě v ČR
Připraveno zástupci iniciativy JDI k 14. 9. 2016[1]
I. Východiska
Návaznost na Strategii
Při přípravě Plánu podpory přechodu od ústavní péče k podpoře v komunitě je možné vycházet z mezinárodních a národních dokumentů, které pro podporu tohoto procesu vznikly a jsou stále platné. O tyto dokumenty se lze při tvorbě plánu dostatečně opřít. Níže jsou tyto dokumenty uvedeny vždy s citací části, která nám přišla důležitá (rámeček).
Úkol sestavit Plán podpory přechodu od ústavní péče k podpoře v komunitě (dále jen Plán) vyplývá ze strategického dokumentu MPSV “Národní strategie rozvoje sociálních služeb na období 2016–2025” (dále jen Strategie) a věnuje se oblasti tzv. transformace sociálních služeb. V souladu se Strategií
- na přípravě plánu budou participovat kraje, poskytovatelé sociálních služeb, NNO, osoby se zdravotním postižením a pečující osoby,
- využity budou výstupy projektu “Život jako každý jiný”,
- budou definovány zejména cíle, opatření, termíny, odpovědné osoby/instituce a zdroje pro jejich naplnění,
- problémem stojícím na pozadí přípravy plánu je fakt, že lidé se zdravotním postižením “nemají možnost žít (případně „nežijí“) nezávislým způsobem života”.
Strategický cíl A: Zajistit přechod od institucionálního modelu péče o osoby se zdravotním postižením k podpoře osob v přirozeném prostředí
Specifický cíl A.1: Vytvořit a realizovat plán přechodu od ústavní péče k podpoře v komunitě s pomocí terénních, ambulantních a pobytových sociálních služeb komunitního typu.
Národní strategie rozvoje sociálních služeb na období 2016–2025
Východiska plynoucí z dalších právních, mezinárodních i národních strategických dokumentů a klíčových materiálů, z kterých lze čerpat
- Klíčovým právním dokumentem, který musí být ve strategii zohledněn, je Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, zejm. článek 12 a 19, které dávají lidem právo zvolit si na rovnoprávném základu s ostatními, kde a s kým budou žít při současném zajištění podpory potřebné pro rozhodování a nezávislý život v běžné komunitě.
- Common European Guidelines on the Transition from Institutional to Community Based Care – © Európska expertná skupina pre prechod z inštitucionálnej na komunitnú starostlivosť, november 2012:
Deset ponaučení o tom, jak dosáhnout komunitního života
- Zajistit, aby se aktivní obhájci života v komunitě podíleli na vedení iniciativy ke změně.
- Přistupujte k potřebám a preferencím lidí jako k středobodu plánování.
- Respektujte zkušenosti a roli rodiny.
- Vytvořte skutečnou domácí a individualizovanou podporu pro každého jednotlivce.
- Zaměřte se na dosáhnutí kvalitních služeb a zabezpečení toho, aby lidé mohli vést svůj život bezpečně.
- Angažujte a dále rozvíjejte kvalifikovaný personál služeb.
- Vytvořte široké partnerství zaměřené na dosáhnutí změny.
- Vypracujte jasný plán a časový harmonogram na vytvoření komunitních služeb potřebných nato, aby byla každá instituce nadbytečná.
- Investujte do efektivního informování všech, kterých se to týká, včetně lidí v komunitách, kam se budou lidé z institucí stěhovat.
- Podporujte každého člověka při jeho přechodu do komunitního života.
Common European Guidelines on the Transition from Institutional to Community Based Care
- Toolkit on the Use of European Union Funds for the Transition from Institutional to Community Based Care – © Európska expertná skupina pre prechod z inštitucionálnej na komunitnú starostlivosť, november 2012, http://www.deinstitutionalisationguide.eu/
- Právo na dětství, národní strategie ochrany práv dětí – © MPSV 2011:
Cíl: 5 Vyrovnání příležitostí pro děti a mladé lidi se zdravotním postižením
….. Děti se zdravotním postižením a jejich rodiny mají mít přístup k takovým službám, které jsou nezbytné pro nezávislý způsob života a začlenění do společnosti. Děti se zdravotním postižením mají rovná práva na život v rodinném prostředí. Stát poskytuje dětem se zdravotním postižením a jejich rodinám včasné a komplexní informace, služby a podporu. Stát zajistí, aby osoby se zdravotním postižením nebyly nuceny žít ve specifickém prostředí. Dítě nesmí být za žádných okolností odděleno od rodičů z důvodu jeho zdravotního postižení nebo zdravotního postižení jednoho či obou rodičů. Pokud nejsou nejbližší příbuzní schopni pečovat o dítě se zdravotním postižením, stát vyvine veškeré úsilí k zajištění náhradní péče v rámci širší rodiny, a pokud to není možné, v náhradním rodinném prostředí…
Právo na dětství, národní strategie ochrany práv dětí
- Manuál transformace ústavů. Deinstitucionalizace sociálních služeb – © MPSV 2013, Znaky a vodítka deinstitucionalizace, role státu, str. 27,
1.1.a Vláda ve svých dokumentech jednoznačně stanoví, že ústavy nejsou prostředím, které řeší nepříznivou situaci lidí se zdravotním postižením.
1.1.b Zákon stanoví podmínky pro poskytování sociálních služeb tak, aby nebylo možné je poskytovat v ústavech.
1.1.c Zákon stanoví přechodné období pro deinstitucionalizaci (přechod od ústavní péče k péči komunitní).
1.1.d Existuje národní strategie, která stanoví principy, cíle a postup deinstitucionalizace.
2.1.a Existuje národní plán transformace ústavní péče v péči komunitní, který naplňuje principy, cíle a postup deinstitucionalizace stanovené národní strategií a stanoví jasné ukazatele plnění těchto cílů včetně zajištění dostatečné kapacity komunitních služeb.
2.1.b Závazky vycházející ze strategie a plánu transformace jsou promítnuty do finančních a právních nástrojů státu.
2.1.c Závazky ze strategie a plánu jsou plněny orgány státu, kterých se dotýkají (různými resorty, orgány, organizacemi apod.).
Manuál transformace ústavů.
II. Podmínky pro vznik Plánu DI
Podmínkou pro vznik plánu deinstitucionalizace služeb, který by neumožnil dvojí výklad je nastavení závazných a jednoduchých kritérií, komunitní pobytové služby a ustálené terminologie.
Jako klíčové považujeme definování a veřejné deklarování cíle, jak bude transformovaný systém služeb vypadat v roce 2025.
Níže opět uvádíme materiály, z kterých doporučujeme vycházet (kurzíva).
Stanovení kritérií komunitní služby, respektive hranice mezi ústavním typem a komunitním typem sociální služby
Viz. Kritéria pro komunitní pobytové (a některé ambulantní) sociální služby
- Vyjasnění významů a ustálení a sdílení terminologie
Viz. Manuál transformace ústavů. Deinstitucionalizace sociálních služeb. – Slovník použitých pojmů str.46 -50
Viz. Common European Guidelines on the Transition from Institutional to Community Based Care III., Definícia kľúčových výrazov str. 24-29
- Vyjádření vůle ke změně a formulování cílového stavu
Jak bude v roce 2025 situace vypadat? Co bude výsledkem procesu přechodu? Výsledek zformulovat a zveřejnit
Příklady otázek k ukazatelům výsledku:
- Lidé se zdravotním postižením /děti, dospělí, senioři/ mají k dispozici podporu v komunitě?
- Bude moratorium na výstavbu nových ústavních zařízení?
- Nepřijímají se noví lidé do ústavních služeb?
- Jaké bude financování sociálních služeb – bude tokové, že bude stimulovat využívání komunitních služeb a konkrétní individuální podpory a znevýhodňovat ústavní, kumulované služby vázané na ubytování?
- Jak se změní požadavky na kompetence pracovníků v soc. službách a soc. pracovníků?
- Jak budou vypadat služby komunitního typu? (zajištění individuálního plánování, spolupráce s pečujícími, síťování s neformální mi podporami a s veřejnými službami)
- Jaká bude dostupnost komunitních služeb/síť/?
- Jak bude probíhat kontrola? /Podle výsledků a efektivity služby, tedy zda směřuje k začlenění a jak rychle/
- Jakou podporu mají pečující osoby?
III. Proces vzniku Plánu [2]
Bez nastavení dobrého procesu vzniku Plánu, nezle dojít k výsledku, který bude akceptován klíčovými cílovými skupinami
Je potřeba dobře připravit podmínky pro aktivní a účinné zapojení lidí se zdravotním postižením, kterých se proces transformace osobně dotýká a kteří mají osobní zkušenosti s ústavní péčí. (Jejich rolí může být zejm. osobní svědectví – příběhy, které ukáží úskalí a cesty k řešení.)
Řízení a koordinování vzniku plánu
Pro kvalitní výstup je klíčový kvalitní proces vzniku dokumentu.
Participační strategie [3]
Do procesu je potřeba od samotného začátku zapojit zástupce co nejširšího názorového spektra a zejména zužitkovat kritické připomínky odpůrců transformace ústavní péče.
Je potřeba dobře připravit prostředí, aby i kritici mohli cítit svoji roli a přitom nepůsobili destruktivně. Kritiku je potřeba brát vážně, ale vymezit jí jasné místo.
Určit klíčové aktéry a kdo, jak, s kým, od koho, jak často získává zpětnou vazbu, podněty, konzultace, výstupy…
MPSV
– zodpovědnost za vznik a podobu plánu
– navrhuje, stanovuje cíle, nástroje, náklady
– organizuje, moderuje, řídí vznik plánu
– koordinuje na úrovni jednotlivých odborů MPSV
– koordinuje meziresortní jednání a spolupráci v oblastech plánovaných tématech přesahující gesci MPSV (s MZ – v oblasti psychiatrie, MMR – v oblasti sociálního bydlení, MS – v oblasti opatrovnictví, rozhodování, MŠMT v oblasti vzdělávání sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách v souladu s principy sociálního začleňování …atd.)
KRAJE …
OBCE…
LIDÉ SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM…
PEČUJÍCÍ OSOBY…
ODBORNÍCI, PLATFORMY ODBORNÍKŮ, NNO…
PRACOVNÍCI KOMUNITNÍCH SLUŽEB…
PRACOVNÍCI ÚSTAVNÍCH SLUŽEB V TRANSFORMACI…
ZAHRANIČNÍ KONZULTANT SE ZKUŠENOSTÍ S DI…
Zajištění relevantních, kvalitních vstupních dat
3.1. Stanovit ukazatele, podle kterých bude měřena úspěšnost přechodu od ústavní péče k podpoře v komunitě (jak poznáme, že jsme dosáhli žádoucího výsledku?)
3.2. Zmapovat situaci před zahájením realizace plánu, zmapovat výchozí situaci /rok a cílovou/rok (2016 a 2025) podle stejných ukazatelů. Např.:
- člověk s postižením se může rozhodovat kde s, kým a jak bude žít
- počet lidí žijících v pobytových ústavních službách,
- počet lidí získává podporu z komunitních služeb
– (z toho terénní, ambulantní, pobytové)
- zmapování ústavních služeb /kolik, a jakých ústavů/
- zmapování komunitních služeb /kolik a jakých/
- počty lidí – a) se změnou svéprávnosti, b) přešli do komunitních služeb, c) vrátili se do ústavní péče
- podpory ústavním formám služeb / komunitním formám služeb/ využívání přirozené podpory
- útlumová /podpůrná/ stimulační opatření pro ústavní a pro komunitní služby a pro využívání přirozené podpory
Identifikace zdrojů pro realizaci Plánu do r. 2025
Proces transformace je finančně náročný, protože je po dobu transformace potřebné platit současně oba systémy. Je nezbytné dobře promyslet zejména dostupnost evropských zdrojů a usilovat o minimalizaci transformačního období.
Finance: je třeba věnovat se nejen navyšování zdrojů na období transformace, ale zejména jejich přesměrování a využití směrem ke konkrétním lidem a do podpor k běžnému bydlení, v přirozeném prostředí, pro běžný život, podle vlastní vůle a rozhodování lidí s postižením.
Další zdroje: na deinstitucionalizaci a transformaci byly již vynaloženy státní i evropské finanční prostředky a z nich zpracovány zásadní materiály, analýzy a postupy pro deinstitucionalizaci v ČR. Ty je dobré využít pracovat s nimi.
Pro reálné dosažení cílů DI je třeba zdůraznit potřebu využívání přirozených zdrojů a vazeb pro sociální začlenění lidí s postižením a věnovat pozornost při obsahu práce sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách.
Zajištění návaznosti
U cílové skupiny dětí a jejich rodin zabezpečit součinnost s příslušnými odbory MPSV tak aby aktivity plánu navazovaly na „Právo na dětství – národní strategii ochrany práv dítěte“.
U cílové skupiny lidé s duševním onemocněním zajistit součinnost s MZ tak, aby aktivity plánu byly komplementární s aktivitami reformy psychiatrické péče.
U cílové skupiny senioři zajistit, aby rozvoj komunitní péče nebyl nahrazen či paralelně zdrojově zvýhodňován výstavbou a rekonstrukcemi ústavních zařízení.
Vzdělávání
Bylo by dobré naplánovat mechanismy zaručující, že vzdělávací programy hrazené z veřejných prostředků (zejm. z prostředků na provoz sociálních služeb) přispívají k začlenění uživatelů služeb do běžného života a že budoucí pracovníci v sociálních službách budou znát metodologie podpory lidí v běžném prostředí.
Je také třeba v souvislosti s deinstitucionalizací zajistit přípravu lidí žijících v ústavních pobytových službách na přechod do komunity, stejně tak jejich rodiny.
Sanovat Plánem metodickou roli vůči krajům, obcím či zařízením v souladu s principy, cíli a postupem deinstitucionalizace.
Pojmenování rizik (průběhu přechodu + když se proces nezdaří)
A to zejména s ohledem na příležitosti lidí žít běžným způsobem života a rozhodovat o sobě, mít dostatek podpory v komunitě
Komunikace:
Nastavit a realizovat informování veřejnosti, osvěta – směrem k lidem s postižením, pečujícím osobám, poskytovatelům, zřizovatelům soc. i veřejných komunálních služeb, veřejnosti, krajům obcím, správě, samosprávě, vzdělavatelům…
Udržitelnost
Pro dosažení cíle/ů Plánu DI pro léta 2016-2025 a pro pokračování procesu deinstitucionalizace je třeba postupovat a nastavovat opatření s ohledem na udržitelnost a možnost budoucího dalšího rozvoje individuálních a dosažitelných podpor pro lidi s postižením a seniory v komunitě.
To předpokládá, že požadavkům podpory v přirozeném prostředí odpovídá:
- Nastavení financování
- Legislativní rámec
- Nastavení spolupráce s dalšími resorty
Vyhodnocování
- sledování a vyhodnocování zda se postupuje směrem k cíli
- jsou lidé se zdravotním postižením a pečující osoby informováni? Jsou podporováni ve využívání všech zdrojů v přirozeném prostředí?
- jsou lidé z ústavů připravováni na přechod do bydlení a komunitních služeb?
- do ústavních zařízení se nepřijímají noví uživatelé?
- jsou zjištěny legislativní bariéry deinstitucionalizace a zpracovány legislativní změny umožňující sociální začlenění lidí s postižením a dostupnou podporu v komunitě-přirozeném prostředí?
- brzdí či stimuluje způsob financování transformaci sociálních služeb?
[1] Členové JDI považují tento materiál za pracovní a pověřují své zástupce v konzultační skupině k projednání plánu DI v konzultační skupině, případně uspořádání semináře k jeho vzniku a obsahu
[2] Členové JDI zmiňují ve zpracovaných Návrzích prioritní oblasti a témata, kterým by se plán DI v ČR měl věnovat, nikoliv jejich normativní výčet
[3] Členové JDI nabízí pomoc s přípravou prostředí pro otevřenou a konstruktivní diskusi i zapojení lidí se zdravotním postižením a pečujících osob
Situace a rizika DI v ČR (2015)
Rizika pro deinstitucionalizaci sociálních služeb v Česku
Hlavní potíže a rizika z hlediska systému sociální péče:
- V Česku žije v ústavních službách 15 000 lidí se zdravotním postižením a 8 000 dětí.
- Nedostatek podpory v běžném prostředí a prostřednictvím komunitních služeb.
- Stále vznikají nové velkokapacitní ústavní služby; jak pro osoby se zdravotním postižením Výrazně narůstají ústavní kapacity domovů se zvláštním režimem. Přibývá ústavních zařízení pro seniory.
- Existující velkokapacitní ústavní služby se tzv. humanizují, prodlužuje se doba, po kterou v nich lidé musí žít. A to včetně prostředků z Evropského sociálního fondu.
- Systém je nastaven výrazně ve prospěch ústavní péče.
Hlavní potíže a rizika z hlediska čerpání ESF jako nástroje pro sociální začlenění:
- Neexistuje strategie deinstitucionalizace.
- Chybí jasný mechanismus, který by zabránil zneužití peněz z ESF ve prospěch ústavní péče: v současných operačních programech nejsou jasná kritéria.
- Z minulého období je zřejmé, že prostředky ESF mohou být a jsou používány k rekonstrukci stávajících ústavních zařízení.
Bližší popis situace vč. statistických údajů a zdrojů je uveden v příloze.
Hlavní dosavadní kroky státu v deinstitucionalizaci sociálních služeb:
- MPSV zahájilo transformaci sociálních služeb (viz Usnesení Vlády ČR č. 127/2007 „Koncepce podpory transformace pobytových sociálních služeb v jiné typy sociálních služeb, poskytovaných v přirozené komunitě uživatele a podporující sociální začleňování uživatele do společnosti“)
- MPSV podporuje transformaci vybraných zařízení a směřuje část peněz z ESF ve prospěch transformace. (Díky projektu MPSV odešlo z ústavů v letech 2009-13 více než 540 lidí.)
- MPSV stanovilo transformaci ústavní péče jako jeden z dílčích cílů strategie sociálních služeb 2015.
- MPSV vytvořilo komplexní sestavu metodických a analytických materiálů, na nichž lze postavit další transformační kroky.
- Existuje rozsáhlá síť odborníků a organizací, kteří mají s transformací zkušenosti a jsou připraveni je sdílet. Existují příklady dobré praxe.
Klíčové kroky k podpoře deinstitucionalizace – zajištění společenského začlenění lidí s postižením
Pro MPSV jako ústřední orgán státní správy v oblasti sociálních služeb:
- Zpracovat strategii transformace z ústavní péče na péči komunitní, vč.
- jasného vymezení ústavních zařízení;
- nastavení konkrétních opatření a časového harmonogramu k opuštění ústavního modelu péče.
- Vytvořit konkrétní a jasné mechanismy, které zaručí, že peníze z ESF půjdou ve prospěch sociální inkluze a přechodu z ústavní do komunitní péče. Výsledkem konkrétní projektů bude snížení počtu lidí v ústavní péči, snížení kapacit zařízení ústavní péče a zvýšení kapacit komunitní péče.
- Zapojit organizace občanské společnosti a zástupce cílových skupin do tvorby strategie deinstitucionalizace a strategie sociálních služeb.
JDI – jednota pro deinstitucionalizaci
Představujeme široké zázemí odborníků schopných a ochotných pomoci s tvorbou strategie transformace. Rádi přispějeme k tvorbě a naplnění strategie deinstitucionalizace.
Centrum podpory transformace, o.p.s.
Výzva 5 minut po 12
Je nejvyšší čas vymanit se z pasti ústavní péče, upozorňují odborníci
Praha, 10.12.2013 – Ústavní péče v Česku segreguje od společnosti více než 100 tisíc lidí. K nápravě tohoto stavu vyzvali odborníci i běžní občané. Výzvu 5 minut po 12. zveřejnili symbolicky na Mezinárodní den lidských práv.
„Ústavní péči jsou vystaveny desítky tisíc dětí, lidí s postižením, duševně nemocných nebo seniorů,“ upozornil Milan Šveřepa z Centra podpory transformace. „Ústavní péče lidi omezuje v jejich právech, připravuje je o možnost rozhodovat o svém životě a odděluje od ostatní společnosti.“
„Život v ústavu vždycky představuje omezení,“ popisuje Radek Rosenberger z Domova pro osoby se zdravotním postižením Stod na Plzeňsku. „Musíte jíst v předem stanovenou dobu ve společné jídelně. Denní hygiena či vyměšování se stávají věcí téměř veřejnou, personál vás chodí kontrolovat i v tom, jestli spíte. Někteří lidé takhle museli žít celý svůj život. A přitom to tak být nemusí. I lidé s postižením mohou mít kontrolu nad svým životem.“
Jedním z těch, kteří mohli odejít z ústavní péče, je Bedřich Ingriš. „Byl jsem na pokoji s 5 lidmi, žádné soukromí, nic,“ popisuje své zkušenosti s ústavní péčí. „Vše bylo na povel – příchody, odchody. Jedině mě bavilo, že jsem mohl pomáhat sestrám u nich doma či na poli za cigarety nebo pivo. Nyní už v ústavu nežiju – mám svobodu. Mám své peníze, které vím, za co utrácím. Já byl zvyklý venku a nechci být zavřený – nejsem kriminálník.“
Česká republika je vázána mezinárodními právními normami k tomu, aby lidem se zdravotním postižením zajistila péči a podporu v běžném prostředí. Cestou k jejich naplnění je zajištění dostatečného množství podpůrných asistenčních služeb a zároveň omezování ústavní péče.
„I lidé s těžkým postižením mohou žít ve vlastním domově, obklopeni rodinou a přáteli. Ústavní péče není vůbec nezbytná pro zajištění potřebné podpory, jak se někdy tvrdí,“ uvedla Milena Johnová ze sdružení Quip. „Lidé jsou nuceni žít v ústavech ne proto, že mají postižení, ale proto, že jim společnost není schopná ani ochotná poskytnout potřebnou pomoc a podporu.“
Výzva 5 minut po 12. upozorňuje, že Česká republika nedělá dost, aby se situace napravila. „Rozvíjejí se sice některé asistenční služby a v některých ústavních zařízeních pracují na tom, aby umožnili lidem žít v běžném prostředí. Jedná se ale o malou část služeb a lidí – celý systém pomoci je stále chycen v pasti ústavní péče. Do ústavů jde drtivá většina finančních prostředků, žije v nich většina uživatelů sociálních služeb. Dokonce vznikají nová ústavní zařízení,“ doplnil Milan Šveřepa.
Iniciátoři výzvy budou i nadále upozorňovat na problémy ústavní péče a zasazovat se o změnu právních předpisů a systémových nástrojů. Smyslem výzvy je také propojit lidi a organizace, kteří usilují o stejný cíl.
Více informací: Terezie Hradilková, terezie.hradilková@podporatransformace.cz, 739 548 444