Deinstitucionalizace (DI) je cesta od života v ústavech k normálnímu životu pro lidi s postižením/znevýhodněním a k novým způsobům podpory.

Deinstitucionalizace – proces, ve kterém dochází k transformaci institucionální (ústavní) péče o osoby se zdravotním postižením v péči komunitní. Cílem je zkvalitnit život lidem se zdravotním postižením a umožnit jim žít běžný život srovnatelný s životem jejich vrstevníků. Během deinstitucionalizace dochází k řízenému rušení ústavů a rozvoji komunitních sociálních služeb. Výsledná struktura a provoz sociálních služeb jsou primárně orientovány na potřeby uživatelů služeb a jejich sociální začleňování, klienti nejsou vystavováni institucionalizaci.

Institucionální péče – synonymum pojmu ústavní péče: péče o lidi se zdravotním postižením poskytovaná v ústavech, v je-jímž důsledku dochází k tomu, že jsou uživatelé služeb izolováni od širšího společenství a/nebo nuceni ke společnému žití a že nemají dostatečnou moc nad svými životy a nad rozhodnutími, která se jich týkají.

Transformace – souhrn procesů změny řízení, financování, vzdělávání, místa a formy poskytování sociálních služeb v rámci deinstitucionalizace.

Ústav/ústavní zařízení – instituce poskytující uživatelům nepřetržitou péči spojenou s ubytováním, stravováním a dalšími službami nahrazujícími běžný způsob života.  V souvislostech transformace sociálních služeb je tímto pojmem myšlena pobytová sociální služba, v níž jsou lidé izolováni od širšího společenství a/nebo jsou nuceni ke společnému žití, a/nebo v níž jsou vystaveni negativním účinkům institucionalizace.  K těmto negativním účinkům patří bydlení ve speciálně určených budovách „pro postižené“, izolace lidí na základě společného znaku (typu zdravotního postižení, např.  mentální postižení), potlačení individuality člověka, dodržování režimu zařízení, jasná hierarchie role klienta a role pracovníka.  Princip ústavní péče spočívá v tom, že se člověk podřizuje systému instituce, a ne instituce člověku…

Za ústavy/služby ústavního typu jsou z odborného hlediska považována ta zařízení sociálních služeb, která jsou velkokapacitní, kde převažuje řád a předpisy nad naplňováním individuálních potřeb a práv lidí, bydlení neodpovídá běžnému standardu a neposkytuje soukromí, která shromažďují, izolují lidi a segregují je od vztahů, rodin, sousedů, komunity a veřejných služeb např. zdravotnictví a školství, možnosti práce a uplatnění zájmů a nadání.

Manuál transformace ústavů (Ministerstvo práce a sociálních věcí; 2013, s. 46)