V uplynulém roce došlo k několika pozitivním změnám a posunům ve prospěch nejvíc ohrožených dětí s postižením: konec ústavní péče o děti do tří let, skončila možnost umisťovat děti s postižením v sociálních službách na pokoj s dospělými, dětské domovy se přesunou do běžné zástavby, z evropských peněz je umožněno budovat pro děti již jen komunitní služby.

1) S koncem roku 2024 skončil provoz kojeneckých ústavů. Děti do tří let již není možné umisťovat do ústavní péče.

Česko bylo jednou z posledních evropských zemí, které ústavní péči pro děti do tří let praktikovalo. Pro všechny děti byla nalezena jiná forma péče, která lépe odpovídá jejich konkrétním potřebám. Z části šlo podle MPSV o neústavní alternativu – návrat do vlastních rodin, umístění do pěstounské péče nebo osvojení. 58 % z přibližně 300 dětí, které pobývaly v kojeneckých ústavech, přešlo do jiného typu zařízení nebo zůstalo v transformovaném zařízení.

Ukončení provozu kojeneckých ústavů deklarovala novela Zákona o sociálně-právní ochraně dětí (č. 359/1999 Sb) schválená už v roce 2023: „Navrhovaná právní úprava akcentuje, že dětské domovy pro děti do 3 let věku nemají v rámci stávající ústavní péče o malé děti své místo a jako takové musí být z jejího systému odstraněny.“

2) Péče o děti v dětských domovech se bude muset co nejvíce blížit obvyklému životu v rodině a v komunitě.

Zakotvila to novela Zákona o výkonu ústavní výchovy, která nabyla účinnosti letos v únoru. Podle ní by zřizovatelé dětských domovů měli dávat přednost poskytování služeb v běžných bytech a domech v zástavbě před ústavními areály. Novela ruší ustanovení o minimálním počtu dvou rodinných skupin v jedné budově. Naopak přibyla pasáž, podle níž se má péče v dětských domovech podobat v nejvyšší možné míře běžnému rodinnému životu a důraz se má klást na začlenění dětí do běžné společnosti.

Zkušenosti z takových dětských domovů podle zdůvodnění ukazují, že se děti zklidní, mají více soukromí a bližší vztah s vychovateli, jsou samostatnější a zodpovědnější. Péče v bytech a rodinných domech také poskytuje více možností k přípravě na samostatný život, stojí v důvodové zprávě. V takových komunitách žije podle předloňských údajů asi desetina dětí v dětských domovech. Drtivá většina vyrůstá v původních budovách zařízení se třemi až pěti skupinami, což představuje 20 až 30 dětí.

3) Skončilo umisťování dětí s postižením v sociálních službách společně na pokoji s dospělými a sdílení dalších prostor (nejde-li o rodiče a dítě).

S novelou Zákona o sociálních službách (č. 108/2006 Sb) byl přijatý pozměňovací návrh ve znění: „Sociální služby podle věty první se poskytují dětem za podmínky, že děti nejsou ubytovány v pokojích současně s dospělými ani s nimi nesdílejí společné prostory pro volnočasové aktivity a společné prostory pro výkon hygieny a stravování, nejde-li o rodiče a jeho dítě.“

Podle odůvodnění není soužití dětí a dospělých v domovech pro osoby se zdravotním postižením vhodné pro dětské klienty vzhledem k jejich vývoji i vzhledem k možným rizikům, která v rámci tohoto soužití hrozí. Je to důležitý krok dobrým směrem. Na rizika spojená s ubytovávání dětí s dospělými upozorňují odborníci a JDI už mnoho let a snad brzy dojde k tomu, že pro děti budou zařízení rodinného typu.

4) Pro děti s postižením již jen komunitní služby.

MPSV vypsalo dvě výzvy z prostředků Národního plánu obnovy na komunitní služby pro ohrožené děti a/nebo děti s postižením. Z evropských peněz je umožněno budovat pro děti již jen komunitní služby. Projekty, které budou žádat o podporu, musí splňovat například tyto podmínky:

• Služba je umístěná v samostatném objektu, ideálně v objektu mimo areál školského zařízení, zdravotnického zařízení či jiných pobytových služeb pro děti.
• Prioritou a předpokladem je inkluzivní bydlení, zejména v rozptýlené formě v běžné zástavbě. Nemovitost nesmí být v bezprostřední blízkosti podobného domu nebo jiného zařízení pobytových služeb pro děti. Nesmí se vytvářet podmínky pro vznik vyloučené lokality ani segregované enklávy obývané podobnými zvlášť zranitelnými skupinami obyvatel.
• Musí být zajištěna běžná dopravní dostupnost domácnosti veřejnou dopravou s pravidelnými spoji a dochozí dostupnost běžných služeb (obchody, služby) v rámci komunity. Školská zařízení a volnočasové aktivity se musí nacházet v dostupné vzdálenosti a musí být možné dojíždět do nich pravidelnými spoji veřejné dopravy. Zdravotní a sociální péče se musí nacházet v obci nebo v dostupné vzdálenosti odpovídající charakteru lokality.

5) Nová data o podpoře ohrožených rodin.

Nadace J&T vydala Analýzu dočasné intenzivní podpory rodin: klíčový nástroj prevence odebírání dětí z rodin, která se zaměřuje na intenzivní práci s ohroženou rodinou jako nástroj pro prevenci odebírání dětí a jejich umísťování do státní péče. Upozorňuje na to, že počet dětí v ústavní péči v Česku, zejména v dětských domovech, zůstává stabilní, i přestože za posledních 15 let výrazně vzrostl počet dětí svěřených do pěstounské péče.

Zároveň naše členská organizace připravuje s MPVS a MŠMT zprávu o dětech s postižením v ústavní péči. Aktuálně probíhá sběr dat, analýza vyjde na jaře.

6) Posun v přijetí Zákona o podpoře bydlení.

Přebývání rodiny v nevyhovujícím bydlení (na ubytovnách, v azylových domech, nevyhovujících či extrémně přelidněných bytech) je jedním z nejčastějších důvodů, jenž souvisí s umísťováním dětí do ústavní péče. Pomoci řešit by to mohl Zákon o podpoře bydlení, který v roce 2024 prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně a už v březnu proběhne jeho třetí čtení. Tento zákon má podle důvodové zprávy cílit na zhruba 154 tisíc osob v bytové nouzi, včetně 61 tisíc dětí do 18 let.

Úvodní foto: Pexels