Na Mezinárodní den lidských práv 10. prosince 2024 je to právě 11 let, kdy skupina lidí usilujících o pokračování deinstitucionalizace systému sociálních služeb v Česku, založila (tehdy volné uskupení) Jednotu pro deinstitucionalizaci a vydala ke dni lidských práv první společnou výzvu „5 minut po 12“.
Oslovili jsme zakládající členy a členky JDI a signatáře výzvy o ohlédnutí se za těmi jedenácti lety zodpovězením dvou otázek:
- S čím jsi šla/šel do založení JDI a formulování cílů JDI před 11 lety, s jakým očekáváním?
- Jak to hodnotíš zpětně po 11 letech? Čeho se podařilo dosáhnout a jakou roli JDI sehrálo v posunu k deinstitucionalizaci za ty roky?
Začtěte se do jejich odpovědí a pokud v nich najdete zmínku o přípravném setkání či o Mošnici, vězte, že jde o statek na Křivoklátsku, kde to všechno začalo.
Aleš Adamec
S čím jsi šel do založení JDI a formulování cílů JDI před 11 lety, s jakým očekáváním?
Myšlenku a vizi JDI podporuji od začátku, neboť stále věřím, že červenou nití všech stran zainteresovaných do poskytování kvalitních sociálních služeb je zajištění důstojného života a naplňování lidských práv.
Jak to hodnotíš zpětně po 11 letech? Čeho se podařilo dosáhnout a jakou roli JDI sehrálo v posunu k deinstitucionalizaci za ty roky?
Cesta deinstitucionalizace a transformace sociálních služeb je v naší zemi stále velkou výzvou. I proto jsem velmi rád, že JDI pomáhá podpořit proces deinstitucionalizace a nastavit zrcadlo současnému vývoji služeb. JDI od svého vzniku ušlo pěkný kus cesty a zanechalo za sebou už mnoho významných milníků, které reagují na potřeby uživatelů sociálních služeb, podporují kvalitu péče a začlenění lidí s postižením do společnosti.
Terezie Hradilková
S čím jsi šla do založení JDI a formulování cílů JDI před 11 lety, s jakým očekáváním?
Cítila jsem velkou potřebu a puzení pokračovat v rozdělané práci. V ministerském projektu Národní centrum podpory transformace jsem měla v letech 2010–2013 na starosti expertní skupiny – jejich sestavení a podporu jejich práce. Poznala jsem tak mnoho lidí, kteří byli v deinstitucionalizaci odborníky, a mnohé, z nichž se během těch let odborníci stali. A co teprve ty, kteří se pro reálné začleňování lidí s postižením nadchli a realizovali transformaci ústavů! Jejich práci a výsledky jsem brala jako závazek. Do JDI jsem šla s tím, že od takového společenství nelze odejít, že potřebuje pokračování a podporu. Já jsem totiž takový pastevecký pes, který má stále potřebu honit lidi k sobě…
Jak to hodnotíš zpětně po 11 letech? Co bys zmínila čeho se podařilo dosáhnout a jakou roli JDI sehrálo v posunu k deinstitucionalizaci za ty roky?
Jsem zásadně ráda, že se povedlo dát dohromady lidi a jejich organizace, které to myslí se sociálním začleňováním a systémovou změnou v sociálních službách vážně. Já mám tedy tendenci spíš zdůrazňovat, co se nevede a co stojí před námi, ale zkusím zmínit, co se povedlo: cyklicky s každou nastupující vládou informovat sociální resort o tom, co je deinstitucionalizace a nabídnout ministrům i aparátu spolupráci a know-how, formulovat stanoviska k zásadním hrozbám a projevům institucionalizace sociálních služeb, vyjadřovat se k legislativě a vládním strategiím z pohledu deinstitucionalizace, spolupracovat na evropské úrovni a přenášet do Česka, že evropský model založený na sociálním začleňování není jen deklarace, ale i ta nejlepší cesta. Spolupracovat s právníky.
Na úrovni členů se povedlo dát dohromady lidi, kteří během 90. let založili rozmanité nestátní poskytovatele komunitních služeb s vysokou kvalitou, s těmi, kteří přišli do oboru z ústavů, sdílet pozitivní příklady transformace ústavů, zakládání a rozvoje komunitních služeb a moderních metod sociální práce a přístupu zaměřeného na člověka.
Tedy nikdy bych nevěřila, že 35 let po změně režimu budu považovat za úspěch, že se daří obhajovat koncept komunitních služeb.
Milena Johnová
S čím jsi šla do založení JDI a formulování cílů JDI před 11 lety, s jakým očekáváním?
Založení JDI tak nějak vykrystalizovalo na tom společném setkání, na které jsem já osobně jela kvůli přesvědčení, že je ve věci deinstitucionalizace potřeba spojit síly a postupovat podle společně domluvené strategie.
Jak to hodnotíš zpětně po 11 letech? Co bys zmínila čeho se podařilo dosáhnout a jakou roli JDI sehrálo v posunu k deinstitucionalizaci za ty roky?
Určitě jsme se za těch 11 let posunuli dopředu, i když je ten vývoj hodně nevyrovnaný a mohl by být rychlejší. Je dobré, že některé kraje dospěly k rozhodnutí ústavy zcela vymýtit. Je dobré, že některé ústavy byly nenávratně zavřeny a nahrazeny službami, které více podporují lidskou důstojnost. JDI patří mezi důležité hráče zejména tím, jak stále postrkuje MPSV k větší aktivitě. Nicméně máme ještě většinu cesty před sebou.
Camille Latimier
S čím jsi šla do založení JDI a formulování cílů JDI před 11 lety, s jakým očekáváním?
Že spolu budeme bojovat, aby lidé s mentálním postižením konečně nebyli nucen žít v nevyhovujících a nedůstojných podmínkách, jak jim Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením garantuje.
Jak to hodnotíš zpětně po 11 letech? Co bys zmínila, čeho se podařilo dosáhnout a jakou roli JDI sehrálo v posunu k deinstitucionalizaci za ty roky?
Že společnost je stále neotevřená k lidem s mentálním postižením, že většina zařízení nesplňuje podmínky pro důstojný a kvalitní život, že lidé s mentálním postižením a jejich rodiče nejsou zapojení do potřebné změny a do vzniku nových komunitních služeb.
Zároveň jsem ve JDI potkala a potkávám spoustu lidí, kteří umí poskytovat kvalitní komunitní služby, a lidí, kteří dostanou tu podporu, kterou potřebují a chtějí. JDI dokázala, že to je možné a přinesla hodně argumentů a příkladů do debaty. Bohužel je stále málo lidí s postižením, kteří žijí v komunitě dle svých představ.
Jan Paleček
S čím jsi šel do založení JDI a formulování cílů JDI před 11 lety, s jakým očekáváním?
Pamatuju si naše přípravné setkání na statku v Mošnici, ale moc si z něj nepamatuju. Můj syn Jáchym každou chvíli někam vyrazil, já utíkal za ním… a tak mi toho dost uteklo. Kromě Jáchyma samozřejmě, toho jsem vždycky dohnal a byly z toho krásné procházky. Přitom zrovna Jáchyma by to mělo zajímat, že jo, když se ho ta deinstitucionalizace dost týká. Ale on se pořád tváří, jako by mu bylo jedno, že jsou tady ústavy. Což si vysvětluju tím, že zatím bydlí s námi rodiči a do žádného ještě nemusel.
Od JDI jsem tehdy asi čekal, že Jáchym ani do žádného ústavu nikdy muset nebude. Ani nikdo jiný. Že prostě pomůžeme tomu, aby lidi s postižením mohli žít u sebe doma a měli v tom podporu vhodných služeb. Ne že se do těch služeb budou muset stěhovat, a když budou „problémoví“, tak je zase vystěhují. Ale tenhle cíl bohužel zatím vypadá hodně vzdáleně.
Jak to hodnotíš zpětně po 11 letech? Co bys zmínil, čeho se podařilo dosáhnout a jakou roli JDI sehrálo v posunu k deinstitucionalizaci za ty roky?
Považuji za důležité, že Jednota pro deinstitucionalizaci existuje a vnímám ji jako hráče s velkým potenciálem. Jsem jí vděčný, že hlídá dění a že je u procesů a událostí, o kterých bych ani nevěděl, že se dějí. Cením si množství práce, kterou tomu lidé ve JDI věnovali a věnují. Mám ale pocit, že to zásadní nás teprve čeká.
Jako by ti, kterým přijde normální, že lidé s postižením se mají sestěhovávat do nějakých domácností s cizími lidmi, a klidně i do velkých zařízení, pořád udávali tón a byli o pár kroků napřed. A my jen běžíme za nimi a voláme: Počkejte, takhle ne, šest lidí v domácnosti je nesmysl. Počkejte, přece nebudete stavět barák pro 18 lidí. Počkejte, přece nemůžete rekonstruovat ty velké ústavy. Počkejte, přece nebudete stavět na pozemku ústavu chráněné bydlení. Zastavte! Nestavte! Jděte jiným směrem! No, ale oni moc nečekají.
Takže já bych rád, abychom je už konečně předběhli a začali udávat směr. JDI je taková záchranná brzda ve vlaku, který nás zatím neúprosně veze do stanice Institucionalizace. Pojďme vlézt do lokomotivy, vyměnit motor a přehodit výhybku.
Radek Rosenberger
S čím jsi šel do založení JDI a formulování cílů JDI před 11 lety, s jakým očekáváním?
Do JDI jsem šel s nadějí a vírou, že vzniká komunikační partner pro MPSV na poli deinstitucionalizace, oponent pro APSS ČR, a s energií, kterou jsem tenkrát dostával z probíhající transformace ústavu ve Stodu, to dát. Čekal jsem, že o 11 let později, bude ústav pouze pro jazyk český. A jemu podobné.
Jak to hodnotíš zpětně po 11 letech? Co bys zmínil, čeho se podařilo dosáhnout a jakou roli JDI sehrálo v posunu k deinstitucionalizaci za ty roky?
Po těch 11 letech bohužel stále ony ústavy jsou. Každopádně tím partnerem JDI skutečně je a stále dělá skvělou práci. Současná advokacie pro komunitní služby, pozměňovací návrhy zákona a vyhlášky, plně funkční profesionální tým, pestrost členů. To jsou jasně viditelné výsledky, kterých se podařilo dosáhnout. Pokud by JDI nevzniklo, mluvil by v Česku někdo o deinstitucionalizaci? Tohle byla a je jeho role.
Radka Soukupová
S čím jsi šla do založení JDI a formulování cílů JDI před 11 lety, s jakým očekáváním?
Doufala jsem, že se podaří aplikovat pozitivní zahraniční zkušenosti a JDI napomůže rychlejší deinstitucionalizaci transformací velkých ústavů. Doufala jsem také, že v propojení sil vznikne energie, která bude mít větší dopad.
Jak to hodnotíš zpětně po 11 letech? Co bys zmínila, čeho se podařilo dosáhnout a jakou roli JDI sehrálo v posunu k deinstitucionalizaci za ty roky?
Za 11 let se deinstitucionalizace stala slovem, které velká část lidí chápe. Ale skutečná deinstitucionalizace stále závisí na osobním nasazení jednotlivců. JDI podpořilo lidi s podobně nastaveným hodnotovým systémem a vírou, že klientům bude v komunitě lépe. Pozitivní energie sálající ze JDI se (alespoň pro mne) stala před časem hrází proti frustraci a pomohla mi nacházet spojence v obtížných situacích. Milé JDI, děkuji.
Barbora Uhlířová
S čím jsi šla do založení JDI a formulování cílů JDI před 11 lety, s jakým očekáváním?
Zastoupila jsem tehdy na tom zakládajícím setkání Camille Latimier, která nemohla jet. Co si z toho pamatuju je hlavně to, že tam byla velká sranda. Byla jsem šťastná, že můžu být u vzniku JDI, s vámi – s Milenou, Terezií, Milanem, Pavlem… Téma deinstitucionalizace pro mne bylo tehdy prioritní, a hlavně srozumitelné a jednoznačné, na rozdíl od jiných témat. Očekávala jsem, že pohneme s ústavní scénou, uděláme něco společně pro to, aby ústavy nebyly. Měla jsem pocit, že toho jsme schopni, pokud se dáme dohromady.
Jak to hodnotíš zpětně po 11 letech? Co bys zmínila, čeho se podařilo dosáhnout a jakou roli JDI sehrálo v posunu k deinstitucionalizaci za ty roky?
Tolik tu oblast nesleduji, ale i po těch letech na to setkání vzpomínám. Téma DI je pro mě pořád stejně důležité, každému, kdo zmíní, jak jsou důchoďáky fajn, to vymlouvám. V práci, kterou teď dělám, kolegy tlačím k tomu, abychom službu nabízeli i lidem s mentálním postižením a nebáli se toho. Zůstalo mi to, i když jinak.
Milan Šveřepa
Tak za prvé, a na rovinu: Co bylo před jedenácti lety si pamatuji ještě o dost hůř než co bylo před rokem, a to si nepamatuji skoro vůbec. Ale naštěstí si díky svému prodlení můžu přečíst odpovědi ostatních. A jelikož jsem do toho s nimi – a oni se mnou – tehdy šel, tak jsme to asi viděli podobně.
Zadruhé, a tady si podržíme klobouky:
- Rozhodně mne tehdy nenapadlo, že jedním z mých hlavních témat bude lidem připomínat, kolik se toho v této oblasti dělá, a že už věci dávno nejsou jak byly před třiceti či dvaceti či deseti lety. A že je tomu nutné přizpůsobit cíle, taktiku, i argumentaci.
- Vše co se v „transformaci sociálních služeb“ nebo „deinstitucionalizaci“ dělá je nutné zviditelňovat, zkoumat, zlepšovat, a vylepšené opakovat. V tom vidím velké mezery, počínaje tím že kupodivu nikdo nedokáže říct kolik se v Česku zavřelo ústavů, kolika lidem to radikálně zlepšilo život, jak se to podařilo – a jak to co nejlépe a nejrychleji zařídit i pro všechny ostatní.
- Pokud si u předchozích bodů dovedu představit jisté (nejisté či nesouhlasné) kroucení hlavou, tento je jednoduchý a černobílý že přes něj vlak nejede: Zcela chybí účast, hlas, leadership, spoluúčast lidí (především s intelektovým) postižením. „Transformace sociálních služeb“ je vedena jako „expertní“ téma, řešené „expertním“ jazykem na „expertních“ fórech a platformách. Stále nedošlo k ukotvení v nezbytném a jinde běžném „nic o nás bez nás“. Znamenalo by to radikálně jiný jazyk, jiný přístup k organizování.
- Těžko srozumitelný mi přijde i nezájem o svět kolem. Nejen že by se Česko mohlo lecčemu přiučit (např. právě ve spolupráci s lidmi s postižením), mohlo by taky leckomu mimo své hranice prospět. V porovnání s ostatními státy se zde v „deinstitucionalizaci“ dělá zajímavé množství, nabyté zkušenosti by byly užitečné v řadě dalších zemí. Ale nikdo o nich nemluví.
Tolik mé ne-odpovědi na výroční otázky.
Přeji JDI jakož i dalším protiústavním činitelům vše dobré a nejlepší.
Zakládajícími členy jsou dále také Matěj Lejsal, Pavel Novák a Jan Pfeiffer.