V České republice je ústavní způsob péče o lidi s postižením nebo psychiatrickým onemocněním, děti, a seniory legitimní, podporovanou a rozvíjenou formou poskytování sociálních služeb. Debatou s českými aktéry (rodiče dětí s postižením, lidé s postižením, manažeři změny, inovátoři, politici, právníci) chceme zmapovat českou situaci, ukázat kořeny českého institucionalismu, nejdůležitější příčiny a nejzávažnější důsledky pro lidi pobývající v ústavní péči. Budeme hledat odpověď na otázku, proč více než 67 tis. lidí uvízlých v ústavech a léčebnách obeplula vlna svobody devadesátých let a zůstává jim zavřená cesta k naplňování lidských práv
