KOMUNITNÍ SLUŽBY – DOBRÉ MÍSTO PRO KAŽDÉHO

Hrdinové příběhu Petr a Bára strávili velkou část života v ústavech. Od roku 2020 žijí v bytě, v chráněném bydlení v činžovním domě v Praze. O svém životě s často dramatickými momenty vyprávěli na konferencích a část jejich života v domově se zvláštním režimem zaznamenala tehdejší ředitelka Terezie Hradilková. S jejich souhlasem pokračujeme v zaznamenávání jejich života s podporou komunitních služeb. Zaměstnankyně JDI je navštěvují každý měsíc.

Oba prožili několik let v Bohnicích, poté v ústavním zařízení domov se zvláštním režimem pro Pražany v zámku ve vesnici Svojšice ve Středočeském kraji. Petr žil v prvním patře zámecké budovy se třemi dalšími muži ve společné ložnici, Bára ve druhém patře s jednou spolubydlící. Služby jim byly poskytovány v režimu 24 hodinové péče, včetně úklidu, praní a péči o prádlo, vaření, stravování…

Denní režim měli  v ústavu pevně stanovený  – čas na snídani, oběd i večeři ve společné jídelně, užívání léků na sesterně, čas na hygienu, večerka… Volný čas vyplňovali kouřením, sledováním televize a vzájemnými návštěvami na pokojích. “Byla to nuda,” popisuje Bára.

“Chodil jsem za Mirkem z vesnice a hrál automaty,”  vyjádřil se Petr k tomu, jak trávil čas. 

Většinu času trávili v budově zámku, na dvoře nebo v přilehlém parku. Jejich pohyb byl omezený na zámek, dvůr a park , který byl oplocen , léta ven vedla  branka ve zdi, ke které měl ale klíč jen personál. Petr a Bára si nepamatují na žádný společný výlet, který by sami podnikli mimo vesnici, ve které byl zámek. Zvláštní událostí bylo, když klienty a několik pracovnic hromadně navezl objednaný autobus do Prahy na Matějskou pouť​. „S Petrem jsme se seznámili v DZR Svojšicích v roce 2014, když jsem tam přijela z Bohnic. Poznali jsme se v kuřárně, kde mi Petr nabídl cigaretu,“ popisuje Bára. Postupně spolu začali trávit více času – scházeli se u obědů, na chodbách nebo na pokojích​. „Od prvního setkání v kuřárně jsme se začali poznávat a stýskat si po sobě, když jsme zrovna nebyli spolu,” říká Bára. Postrádali soukromí. I když za Bárou přijela její sestra a chtěly si spolu samy popovídat, musela Bára nejprve „uplatit“ svoji spolubydlící cigaretou, aby je nechala v soukromí.

Řád. Pro návštěvy zvenku platila v ústavu přísná pravidla, “Návštěvní řád”. Byly umožněné jen ve vymezeném čase a návštěvy se musely hlásit personálu jak předem, tak při příchodu do budovy. Finance jim spravovala sociální pracovnice a uvolňoval opatrovník – tím byl starosta obce, stejně jako dalších 54 klientů stejného zařízení. 

Bydlet a žít spolu. V roce 2019 došlo ke změně vedení ústavu a individualizaci podpory podle osobních cílů a potřeb vyjádřených lidmi, kteří tam žili. Bára a Petr to využili k tomu, že vyjádřili své přání a odhodlání žít společně a rozhodovat o svém životě. S personálem si naplánovali postup, zkoušeli dělat věci společně, dostali podporu při rozpoznávání a dávkování léků, které užívali, učili se obsluhovat domácí spotřebiče, přihlásili se na kurz předpracovní přípravy, plánovali společnou domácnost a vybavení. Po půl roce se spolu mohli konečně přestěhovat do bytu v budově chráněného bydlení na dvoře ústavu​. Na konferenci “Pro změnu” v listopadu 2019, kam byli Bára s Petrem pozváni, aby vyprávěli svůj příběh, k tomu Bára řekla: „Jsme v půli cesty. Chceme mít svatbu a bydlet někde normálně… jinde než v ústavu…“

Zpátky v Praze. Cestu Báry a Petra z ústavu urychlilo v říjnu 2020 uzavření budovy zámku ve Svojšicích kvůli havarijnímu stavu rozvodů elektřiny a čističky odpadních vod a celková transformace sociálních služeb DZR. To vedlo k tomu, že se Petr a Bára přestěhovali do Prahy, kde oba předtím žili, než se ocitli v ústavech. Po přechodném ubytování v domově pro seniory se odstěhovali do chráněného bydlení v bytě v běžné zástavbě, který poskytl Magistrát hl. m. Prahy.

V prosinci 2020 poprvé společně prožili Vánoce mimo ústav. Měli stromeček a dělili se při přípravě jídla – Petr vařil a Bára pekla cukroví​. Během štědrovečerního večera sledovali v televizi pohádku Tři oříšky pro Popelku. Bářina sestra jim poslala básničku​. Mimo pracovnici chráněného bydlení je přišlo navštívit několik známých.

Podpora v osamostatňování. Po nastěhování do bytu měli podporu asistence chráněného bydlení 4 hodiny/5 dní, tedy 4 hodiny každý pracovní den. V začátcích v běžném životě pro ně byla zásadní podpora osamostatnění, kterou absolvovali poslední půl rok ještě v ústavu. Potřebovali podporu při zvládání společného hospodaření s penězi a při zvládání změn souvisejících s novým opatrovníkem, lékaři a úřady. Hodiny podpory asistence chráněného bydlení postupně klesaly s růstem jejich samostatnosti. Po dvou letech potřebovali podporu 4h asistence chráněného bydlení za týden, 2h/týden poradenství, 4h/měsíc sociální rehabilitace.

Chodit do práce a být užitečný. První roky využívali službu sociální rehabilitace a podpory zaměstnávání a našli práci na krátký úvazek – rozdávají letáky. Protože Bára v ústavu dlouho nepracovala a neměla nárok na invalidní důchod, musí ještě odpracovat několik let. Petr invalidní důchod má. Za 3 roky si ušetřili na novou televizi, počítač, vysavač. Petr rád nakupuje Báře nové oblečení. 

Jejich velké přání – vzít se a stát se manželi – naráží na překážku v podobě omezené svéprávnosti. S podporou asistence Bára letos požádala o nabytí plné svéprávnosti, ale u soudu jí nebylo vyhověno. Bude to zkoušet znova, ráda by rozhodovala o sobě a případně by se i stala opatrovnicí Petra. “Už nám nevadí, že nejsme manželé, hlavně že jsme spolu.” 

Bára s Petrem žijí jako běžný pár. Všechny každodenní starosti i radosti prožívají společně. “Oba jsme tvrdohlaví a někdy si lezeme na nervy. Občas se i pohádáme, ale taky už víme, jak se usmířit a jak důležité je se umět omluvit.” 

Obnovili a udržují kontakt s rodinou, vzájemně se navštěvují jak v Praze, tak u příbuzných doma. Tatínek Báry u nich strávil několik dní na Vánoce. 

Plány, cestování. Od Vánoc plánují dovolenou a společný výlet. Loni byli na dovolené v kempu, letos si chtějí pronajmout chatku v jižních Čechách, kde rádi chodili na borůvky​. Na výlet chtěl Petr nejdříve do Berlína, Bára si ale prosadila Vídeň kvůli vyhlášeným kavárnám a památkám, zejména zámku Schönbrunn a jeho zahradám. 

Podpora a služby. Asistence chráněného bydlení mají každý nastavenu podle toho, kolik a jakou potřebují: 4 hodiny týdně a částečně doma, částečně formou doprovodu na úřady, k soudu nebo do práce. Podporu při hospodaření s finančními prostředky jim poskytuje opatrovnice z místního úřadu. O nákupy a o svojí domácnost se starají sami. Sami si nakupují, vaří si, perou a uklízí svůj byt. Petr rád vaří, Bára si vzala na starost úklid. Ovšem když měl Petr narozeniny, upekla mu Bára buchtu s jeho oblíbeným mákem. 

Na reportáž České televize o  Petrovi a Báře  se můžete podívat zde.

Nové díly  série o Petrovi a Báře sledujte na našem Instagramu a Facebooku.