Stáhnout celou zprávu (PDF)

Co JDI v současné době chce pro deinstitucionalizaci od státu:

1. Financování: stát musí garantovat a hlídat, zda finanční toky veřejných prostředků do sociálních (MPSV) a dalších služeb (MŠMT a MZ) účinně vedou k deinstitucionalizaci, tj. k nárůstu počtu a kapacit dostupných sociálních služeb komunitního typu a současně snižování kapacit a počtu pobytových zařízení ústavního typu
   1. Statní dotace na sociální služby
   2. Veřejné zakázky, individuální projekty a vládní programy a výzvy
   3. Výzvy z evropských prostředků à jasné instrukce MMR
   4. Veřejné prostředky vydané na dofinancování příspěvkové organizace a přímo řízené org.

– podpora komunitním službám z veřejných prostředků, fixní procento/částka ne menší než je poskytována na příspěvkové organizace a organizace přímo řízené státem ústavního typu.

2. Rozlišení ústavní/komunitní služby
   1. Vyhlásit závazná kritéria komunitní služby
   2. Označit služby ústavní jako dlouhodobě nevyhovující a stanovit, do kdy budou tolerována
   3. Jako první řešit zákaz umisťování do pobytových služeb ústavního typu dětí do 3, respektive do 7 let (naplnit doporučení OSN z r. 2011)
   4. zanesení kritérií do systému kontrol

3. Zakotvit Princip subsidiarity (nejen v sociálních službách ale i v sociální práci)

• sociální a poradenští pracovníci napříč rolemi,  veřejní opatrovníci, poskytovatelé služeb i poradenství  musí  nabízet /zajišťovat/doporučovat lidem v nepříznivé sociální situaci podporu v co nejméně omezujícím prostředí (tedy od terénní služby domů, do běžného prostředí, ambulantní služby, podpora bydlení a až nakonec služba s pobytem). Kontrolovat to.

4. Součinnost systému a jednotná koncepce Prevence ohrožení dětí a podpory rodin

• dětí – s postižením
• dětí – s ohrožením
• dětí – s postižením a ohrožením

Nástroje pro dosažení:

• Zveřejnění a naplňování Národní strategie rozvoje sociálních služeb na léta 2016 -2025
• Zpracování a plnění národního akčního plánu DI
• Metodika MPSV pro kraje – financování sociálních služeb
• Kritéria komunitních služeb
• Zákonné úpravy, právní předpisy, vyhlášky
• Spolupráce, participace včetně zapojení (potenciálních) uživatelů sociálních služeb (vytvořit pracovní skupinu při MPSV či Radě vlády pro deinstitucionalizaci)
• Kontrola: Inspekce kvality služeb, ČŠI, další kontrolní mechanismy
• Oddělení služeb bydlení od sociálních služeb (možnost poskytovat je nezávisle na sobě i společně)
• Využívání Common European Guidelines on Transition from institucional to Community–based care (2013) v praxi
• Implementace Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením do výkonu a politik státu

Stáhnout celou zprávu (PDF)

Technická Kritéria pro pobytové a některé ambulantní komunitní sociální služby

Připraveno zástupci iniciativy JDI k 31. 8. 2016

Úvod

Podkladový materiál Kritéria komunitní sociální služby (MPSV 2013) navazoval na Kritéria transformace, humanizace a deinstitucionalizace vybraných služeb sociální péče (MPSV, 2011). Vznikl s využitím zkušeností z dosavadního průběhu transformace ústavní péče v péči komunitní v České republice i v zahraničí; byl vytvořen podle doporučení odborníků podílejících se na transformaci. V roce 2016 byl odborníky revidován a doplněn v Technická kritéria pro pobytové a některé ambulantní sociální služby pro potřeby MPSV.

Východiska pro volbu kritérií komunitní sociální služby

Úkolem sociálních služeb je podporovat sociální začlenění svých uživatelů. Být sociálně začleněn znamená být součástí komunity, žít v běžných místech, kde žijí i ostatní lidé, mít možnost volby a kontroly nad vlastním životem, zastávat hodnotné a důstojné sociální role, mít možnost navazovat a rozvíjet smysluplné vztahy, učit se a růst, získávat více vlastních kompetencí. Způsob poskytování pobytových či ambulantních sociálních služeb však může v některých případech sociálnímu začleňování uživatelů bránit a vést k institucionalizaci jejich života. K institucionalizaci dochází, když souhrn pravidel instituce a očekávaných či akceptovatelných vzorců chování, se stává pro chod služby důležitější, než orientace na individuální  potřeby jednotlivců.

Instituce pak vytváří na lidi přímo či nepřímo tlak, aby se jejich potřeby podřizovaly potřebám institucionálního řádu. Uživatelé takových služeb v důsledku nemají dostatečnou kontrolu nad svými životy a nad rozhodnutími, která se jich týkají.

Mimo to, že nemají možnost vybrat si, s kým chtějí žít a že skupinové aktivity převládají nad individuálními, na institucionálním charakteru bydlení a služby se do velké míry podílí umístění služby v lokalitě a její vnitřní uspořádání:

• prostory „domova“ neodpovídají tomu, co lidé běžně od domova očekávají;
• uživatelé jsou soustřeďováni ve velkých skupinách na jednom místě;
• sociální služba a život uživatelů se odehrává mimo dosah běžných zdrojů komunity;
• na jednom místě se kumulují sociální, zdravotní, školské a další služby ambulantní

a pobytové, takže uživatelé tráví většinu času v jednom „areálu“; život uživatelů neběží obvyklým rytmem, kdy se střídají činnosti a prostředí práce, volného času atd.

Kritéria

– Stanovují takové parametry umístění komunitních pobytových a některých ambulantních sociálních služeb v obci a jejich vnitřního uspořádání, které nejsou překážkou sociálního začleňování uživatelů do komunity.

– Určují hranici, za níž nelze sociální službu považovat za službu komunitní.

– Nastavují „technické“ uspořádání služeb a péče, které v principu umožňují sociální začleňování.

Kritéria sama nezaručí, že se ve službě nevyskytnou žádné institucionální vzorce;

i v podmínkách, které umožňují poskytování komunitní služby, se mohou v přístupu k uživatelům služby vyskytovat prvky ústavního prostředí (kolektivní přístup k lidem, omezování soukromí a dalších práv apod.). Od kritérií tedy nelze očekávat, že sama o sobě zajistí kvalitu sociální služby. Kvalitou sociálních služeb se zabývají nástroje k tomu určené, především Standardy kvality sociálních služeb a kontrola jejich plnění.

Kritéria se věnují jednomu z výsledků deinstitucionalizace: komunitním sociálním službám. Navazují na doporučení, která se týkají postupu deinstitucionalizace, zejm. Znaky a vodítka deinstitucionalizace a Manuál transformace ústavní péče v péči komunitní.

Kritéria je nutné po čase podrobit revizi. Je totiž možné, že jak se sociální služby budou vyvíjet a adaptovat na novou situaci, ztratí časem některá kritéria svůj původní význam, mohou se ukázat jako neadekvátní nebo dokonce mohou bránit vývoji služeb a péče. Základním hlediskem pro revizi je to, jak kritéria naplňují svůj níže uvedený účel. Revizi doporučujeme provést v období 5 let od účinnosti kritérií v praxi.

Rozsah a forma kritérií

Všechna kritéria se týkají vnitřního uspořádání služby či jejího umístění v obci.

Oblasti jako je individualizovaná práce s uživateli služeb, jejich podpora a vztahy, jsou řešeny ve standardech kvality sociálních služeb nebo v metodikách.

Kritéria zahrnují charakteristiky kvantifikovatelné (vyčíslitelné) a kvalitativní, které jednoznačně vyčíslit nelze.

Využití kritérií

Komu jsou kritéria určena:

S kritérii budou pracovat všichni, kdo se podílejí na zajišťování sociálních služeb. Zejména se jedná o MPSV ČR, MMR, kraje a obce v roli zadavatelů sociálních služeb a také o poskytovatele sociálních služeb (včetně jejich zřizovatelů).

K čemu jsou kritéria určena:

• k prevenci institucionalizace života uživatelů sociálních služeb;
• při registraci pobytových a ambulantních sociálních služeb (státní správa);
• při plánování sociálních služeb a bydlení v regionu (kraj/obec – zda má dostatek komunitních sociálních služeb a odpovídajícího bydlení4 pro osoby se zdravotním postižením a seniory, a zda tyto služby a bydlení podporují sociální začleňování);
• při poskytování ne/ investičních dotací pro objekty určené k poskytování sociálních služeb a bydlení spojeného s poskytováním sociální služby (zadavatel);
• při definování a kontrole výsledku transformace ústavní péče v péči komunitní
• ke kontrole „výsledku“ transformace, tedy toho, jak a v co se změnila ústavní sociální
• služba (jak je zajištěna podpora v komunitě);
• při kontrole plnění Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (stát).

Technická kritéria pro pobytové a některé ambulantní komunitní sociální služby

Komunitní sociální služba se vyznačuje tím, že je poskytována důsledně individuálně podle potřeb, přání a aspirací každého z uživatelů a každým svým prvkem přispívá ke společenskému začlenění: pomáhá uživatelům žít v komunitě běžným způsobem života.

1. Kritéria pobytové komunitní sociální služby

Kritéria jsou uplatnitelná na pobytové služby sociální péče, zajišťující uživatelům služby takové dlouhodobé bydlení, které by jim mělo být domovem (podle typologie zákona o sociálních službách: domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněná bydlení, týdenní stacionáře).

Kritéria se nevztahují na sociální služby, které zajišťují ubytování po přechodnou životní situaci (služby tréninkové, terapeutické, krizové, azylové apod.)

1.1. Kritéria vnitřního uspořádání domácnosti

1.1.a Domácnost je běžně uspořádaná bytová jednotka: její uspořádání odpovídá počtu obyvatel a jejich potřebě soukromí, obsahuje zejm. pokoje (ložnice) obyvatel, obývací pokoj, kuchyň či kuchyňský kout (může být součástí obývacího pokoje), spojovací chodbu/y, koupelnu a WC.

1.1.b Velikosti pokojů i chodeb odpovídají běžné bytové jednotce.

1.1.c Uspořádání a vnitřní vybavení domácnosti odpovídá rozsahem, charakterem a stylem vybavení běžného bytu; zohledňuje přání a potřeby konkrétního (momentálního) obyvatele domácnosti.

1.1.d Domácnost, v níž bydlí lidé s tělesným postižením, je bezbariérová a uzpůsobená pohybu na vozíku (příp. s jinou pomůckou).

1.1.e Prostory domácnosti mají osobní charakter, obyvatelé ji mohou vybavit vlastním nábytkem, zvolit výmalbu, doplňky apod.

1.1.f V jedné domácnosti nežijí společně nezletilí a zletilí obyvatelé.

1.1.g V jedné domácnosti žijí nejvýše 4 obyvatelé.

1.1.h V jednom domě/bytové sekci žije nejvýše 12 osob využívajících pobytovou sociální službu; nacházejí se v něm nejvýše 4 domácnosti spojené s poskytováním sociální služby.

1.1.i Každý obyvatel má v domácnosti samostatný pokoj (ložnici); sdílené (nejvýše 2 lůžkové) pokoje jsou určené pro partnerské páry a pro osoby, které si výslovně přejí bydlet spolu v jednom pokoji.

1.1.j Složení obyvatel žijících společně v domácnosti je takové, aby odpovídalo jejich přáním, a aby bylo zajištěno jejich bezpečí; to platí i pro složení obyvatel domácnosti podle pohlaví.

1.1.k Podmínky a pravidla poskytování sociální služby umožňují její využívání osobami obojího pohlaví.

1.1.l V pobytové komunitní sociální službě určené pro děti je služba je poskytována odděleně (stavebně, tj. ve zvláštní domácnosti) od služeb pro dospělé klienty

1.2. Kritéria umístění domácností

1.2.a) Domácnost je umístěna v bytovém nebo rodinném domě, který má charakter běžného bydlení; dům se nachází v běžné zástavbě rodinných nebo bytových domů v obci.

1.2.b) Domácnost není ve stejném objektu nebo v těsném sousedství s ambulantní sociální službou nebo s denními programy zajišťovanými jako součást pobytové služby.

1.2.c) V lokalitě[1] je umístěn nejvýše jeden dům s domácnostmi uživatelů služby.

1.2.d) Počet uživatelů všech pobytových služeb pro lidi se zdravotním postižením nepřekračuje 2 % populace v obci.

1.2.e) Domácnost je umístěna tak, že jsou z ní dostupné další veřejné služby, které uživatelé potřebují pro svůj život.[2]

1.2.f) Z domácnosti, v níž bydlí lidé s tělesným postižením, jsou přístupné veřejné služby, zejm.: bezbariérový je především přístup do domácnosti, obyvatel domácnosti se může samostatně (nebo s asistencí) pohybovat v okolí a účastnit se života v obci.

1.2.g) V případě výstavby je dům, v němž se domácnost nachází, typově shodný s ostatními (rodinnými nebo bytovými) domy v sousedství.

1.2.h) Domácnosti či budovy, v nichž jsou domácnosti umístěny, jsou označeny běžným způsobem, např. jmenovkou se jmény obyvatel na zvonku u vchodu do domu či na dveřích bytu, nikoli nápisem označujícím sociální službu („domov pro osoby se zdravotním postižením“ apod.).

1.3. Kritéria umístění zázemí pracovníků služby

1.3.a) V domácnosti, která je spojena s  trvalou přítomností pracovníků sociální Služby (nutnou z hlediska podpory uživatele), může mít personál zajištěn pracovní prostor ve společných prostorách domácnosti nebo v oddělené pracovně.

2. Kritéria komunitní ambulantní sociální služby

Kritéria jsou uplatnitelná na ambulantní služby sociální péče, které mají skupinový charakter a uživatelé v nich pravidelně a opakovaně tráví velkou část dne (odlehčovací služby, centra denních služeb, denní stacionáře).

Kritéria se nevztahují na ambulantní sociální služby sociální prevence a poradenství, které mají charakter tréninkový, nebo které pracují s uživateli jednotlivě (sociálně terapeutické dílny, sociální rehabilitace, poradny apod.), ani na sociální služby, které mají krizový nebo nízkoprahový charakter.

2.1. Kritéria vnitřního uspořádání

2.1.a) Ambulantní službu využívá v jednom objektu nejvýše 30 uživatelů současně.

2.1.b) Prostory služby jsou členěny na jednotlivé místnosti tak, aby uživatelé nebyli nuceni trávit veškerý čas společně ve velké skupině.

2.1.c) Jednoho programu se v jedné místnosti účastní nejvýše 6 uživatelů služby současně, v závislosti na charakteru činnosti a velikosti prostoru.

2.1.d) Prostory služby, kterou využívají lidé s tělesným postižením, jsou bezbariérové, včetně úpravy přístupu do objektu a napojení na okolní veřejné cesty a přístupnost dopravy.

2.1.e) Nově budované objekty ambulantních služeb jsou bezbariérové, včetně úpravy přístupu do objektu a napojení na okolní veřejné cesty a přístupnost dopravy.

2.2. Kritéria umístění služby

2.2.a) Ambulantní služba není umístěna ve stejném objektu nebo v těsném sousedství s pobytovou nebo jinou ambulantní sociální službou pro stejnou cílovou skupinu uživatelů.

2.2.b) V lokalitě je umístěn nejvýše jeden objekt ambulantní služby.

[1] V obcích cca do 1000 obyvatel se může bez větších problémů začlenit do života obce menší počet lidí s postižením. JDI doporučuje při začleňování nepřesahovat 15 osob se zdravotním postižením v obci, což je cca 1,5  % z celkového počtu obyvatel

[2] V závislosti na druhu lokality je domácnost umístěna v docházkové vzdálenosti od veřejně dostupných služeb (zejm. v běžně velkém městě), nebo v blízkosti veřejné dopravy zajišťující dostupnost těchto služeb (velká města a menší obce).

 

Stáhnout celou zprávu (PDF)

Návrhy pro přípravu Plánu podpory přechodu od ústavní péče k podpoře v komunitě v ČR

Připraveno zástupci iniciativy JDI k 14. 9. 2016[1]

I. Východiska

Návaznost na Strategii

Při přípravě Plánu podpory přechodu od ústavní péče k podpoře v komunitě je možné vycházet z mezinárodních a národních dokumentů, které pro podporu tohoto procesu vznikly a jsou stále platné.  O tyto dokumenty se lze při tvorbě plánu dostatečně opřít. Níže jsou tyto dokumenty uvedeny vždy s citací části, která nám přišla důležitá (rámeček).

Úkol sestavit Plán podpory přechodu od ústavní péče k podpoře v komunitě (dále jen Plán) vyplývá ze strategického dokumentu MPSV “Národní strategie rozvoje sociálních služeb na období 2016–2025” (dále jen Strategie) a věnuje se oblasti tzv. transformace sociálních služeb. V souladu se Strategií

• na přípravě plánu budou participovat kraje, poskytovatelé sociálních služeb, NNO, osoby se zdravotním postižením a pečující osoby,
• využity budou výstupy projektu “Život jako každý jiný”,
• budou definovány zejména cíle, opatření, termíny, odpovědné osoby/instituce a zdroje pro jejich naplnění,
• problémem stojícím na pozadí přípravy plánu je fakt, že lidé se zdravotním postižením “nemají možnost žít (případně „nežijí“) nezávislým způsobem života”. 

Strategický cíl A: Zajistit přechod od institucionálního modelu péče o osoby se zdravotním postižením k podpoře osob v přirozeném prostředí

Specifický cíl A.1: Vytvořit a realizovat plán přechodu od ústavní péče k podpoře v komunitě s pomocí terénních, ambulantních a pobytových sociálních služeb komunitního typu.

Národní strategie rozvoje sociálních služeb na období 2016–2025

 

Východiska plynoucí z dalších právních, mezinárodních i národních strategických dokumentů a klíčových materiálů, z kterých lze čerpat

• Klíčovým právním dokumentem, který musí být ve strategii zohledněn, je Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, zejm. článek 12 a 19, které dávají lidem právo zvolit si na rovnoprávném základu s ostatními, kde a s kým budou žít při současném zajištění podpory potřebné pro rozhodování a nezávislý život v běžné komunitě.
• Common European Guidelines on the Transition from Institutional to Community Based Care – © Európska expertná skupina pre prechod z inštitucionálnej na komunitnú starostlivosť, november 2012:

Deset ponaučení o tom, jak dosáhnout komunitního života

1. Zajistit, aby se aktivní obhájci života v komunitě podíleli na vedení iniciativy ke změně.
2. Přistupujte k potřebám a preferencím lidí jako k středobodu plánování.
3. Respektujte zkušenosti a roli rodiny.
4. Vytvořte skutečnou domácí a individualizovanou podporu pro každého jednotlivce.
5. Zaměřte se na dosáhnutí kvalitních služeb a zabezpečení toho, aby lidé mohli vést svůj život bezpečně.
6. Angažujte a dále rozvíjejte kvalifikovaný personál služeb.
7. Vytvořte široké partnerství zaměřené na dosáhnutí změny.
8. Vypracujte jasný plán a časový harmonogram na vytvoření komunitních služeb potřebných nato, aby byla každá instituce nadbytečná.
9. Investujte do efektivního informování všech, kterých se to týká, včetně lidí v komunitách, kam se budou lidé z institucí stěhovat.
10. Podporujte každého člověka při jeho přechodu do komunitního života.

Common European Guidelines on the Transition from Institutional to Community Based Care

• Toolkit on the Use of European Union Funds for the Transition from Institutional to Community Based Care – © Európska expertná skupina pre prechod z inštitucionálnej na komunitnú starostlivosť, november 2012, http://www.deinstitutionalisationguide.eu/

 

• Právo na dětství, národní strategie ochrany práv dětí – © MPSV 2011:

Cíl: 5 Vyrovnání příležitostí pro děti a mladé lidi se zdravotním postižením

….. Děti se zdravotním postižením a jejich rodiny mají mít přístup k takovým službám, které jsou nezbytné pro nezávislý způsob života a začlenění do společnosti. Děti se zdravotním postižením mají rovná práva na život v rodinném prostředí. Stát poskytuje dětem se zdravotním postižením a jejich rodinám včasné a komplexní informace, služby a podporu. Stát zajistí, aby osoby se zdravotním postižením nebyly nuceny žít ve specifickém prostředí. Dítě nesmí být za žádných okolností odděleno od rodičů z důvodu jeho zdravotního postižení nebo zdravotního postižení jednoho či obou rodičů. Pokud nejsou nejbližší příbuzní schopni pečovat o dítě se zdravotním postižením, stát vyvine veškeré úsilí k zajištění náhradní péče v rámci širší rodiny, a pokud to není možné, v náhradním rodinném prostředí…

Právo na dětství, národní strategie ochrany práv dětí

 

• Manuál transformace ústavů. Deinstitucionalizace sociálních služeb – © MPSV 2013, Znaky a vodítka deinstitucionalizace, role státu, str. 27,

1.1.a  Vláda ve svých dokumentech jednoznačně stanoví, že ústavy nejsou prostředím, které řeší nepříznivou situaci lidí se zdravotním postižením.

1.1.b  Zákon stanoví podmínky pro poskytování sociálních služeb tak, aby nebylo možné je poskytovat v ústavech.

1.1.c  Zákon stanoví přechodné období pro deinstitucionalizaci (přechod od ústavní péče k péči komunitní).

1.1.d  Existuje národní strategie, která stanoví principy, cíle a postup deinstitucionalizace.

2.1.a  Existuje národní plán transformace ústavní péče v péči komunitní, který naplňuje principy, cíle a postup deinstitucionalizace stanovené národní strategií a stanoví jasné ukazatele plnění těchto cílů včetně zajištění dostatečné kapacity komunitních služeb.

2.1.b  Závazky vycházející ze strategie a plánu transformace jsou promítnuty do finančních a právních nástrojů státu.

2.1.c  Závazky ze strategie a plánu jsou plněny orgány státu, kterých se dotýkají (různými resorty, orgány, organizacemi apod.).

Manuál transformace ústavů.

II. Podmínky pro vznik Plánu DI

Podmínkou pro vznik plánu deinstitucionalizace služeb, který by neumožnil dvojí výklad je nastavení závazných a jednoduchých kritérií, komunitní pobytové služby a ustálené terminologie.

Jako klíčové považujeme definování a veřejné deklarování cíle, jak bude transformovaný systém služeb vypadat v roce 2025.

Níže opět uvádíme materiály, z kterých doporučujeme vycházet (kurzíva).

Stanovení kritérií komunitní služby, respektive hranice mezi ústavním typem a komunitním typem sociální služby

Viz. Kritéria pro komunitní pobytové (a některé ambulantní) sociální služby   

• Vyjasnění významů a ustálení a sdílení terminologie

Viz. Manuál transformace ústavů. Deinstitucionalizace sociálních služeb. – Slovník použitých pojmů str.46 -50

Viz.  Common European Guidelines on the Transition from Institutional to Community Based Care III., Definícia kľúčových výrazov str. 24-29

• Vyjádření vůle ke změně a formulování cílového stavu

Jak bude v roce 2025 situace vypadat? Co bude výsledkem procesu přechodu? Výsledek zformulovat a zveřejnit

Příklady otázek k ukazatelům výsledku:

• Lidé se zdravotním postižením /děti, dospělí, senioři/ mají k dispozici podporu v komunitě?
• Bude moratorium na výstavbu nových ústavních zařízení?
• Nepřijímají se noví lidé do ústavních služeb?
• Jaké bude financování sociálních služeb – bude tokové, že bude stimulovat využívání komunitních služeb a konkrétní individuální podpory a znevýhodňovat ústavní, kumulované služby vázané na ubytování?
• Jak se změní požadavky na kompetence pracovníků v soc. službách a soc. pracovníků?
• Jak budou vypadat služby komunitního typu? (zajištění individuálního plánování, spolupráce s pečujícími, síťování s neformální mi podporami a s veřejnými službami)
• Jaká bude dostupnost komunitních služeb/síť/?
• Jak bude probíhat kontrola? /Podle výsledků a efektivity služby, tedy zda směřuje k začlenění a jak rychle/
• Jakou podporu mají pečující osoby?

III. Proces vzniku Plánu [2]

Bez nastavení dobrého procesu vzniku Plánu, nezle dojít k výsledku, který bude akceptován klíčovými cílovými skupinami

Je potřeba dobře připravit podmínky pro aktivní a účinné zapojení lidí se zdravotním postižením, kterých se proces transformace osobně dotýká a kteří mají osobní zkušenosti s ústavní péčí. (Jejich rolí může být zejm. osobní svědectví – příběhy, které ukáží úskalí a cesty k řešení.)

Řízení a koordinování vzniku plánu  

Pro kvalitní výstup je klíčový kvalitní proces vzniku dokumentu.

Participační strategie [3]

Do procesu je potřeba od samotného začátku zapojit zástupce co nejširšího názorového spektra a zejména zužitkovat kritické připomínky odpůrců transformace ústavní péče.

Je potřeba dobře připravit prostředí, aby i kritici mohli cítit svoji roli a přitom nepůsobili destruktivně. Kritiku je potřeba brát vážně, ale vymezit jí jasné místo.

Určit klíčové aktéry a kdo, jak, s kým, od koho, jak často získává zpětnou vazbu, podněty, konzultace, výstupy…

MPSV

– zodpovědnost za vznik a podobu plánu

– navrhuje, stanovuje cíle, nástroje, náklady

– organizuje, moderuje, řídí vznik plánu

– koordinuje na úrovni jednotlivých odborů MPSV

– koordinuje meziresortní jednání a spolupráci v oblastech plánovaných tématech přesahující gesci MPSV (s MZ – v oblasti psychiatrie, MMR – v oblasti sociálního bydlení, MS – v oblasti opatrovnictví, rozhodování, MŠMT v oblasti vzdělávání sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách v souladu s principy sociálního začleňování …atd.)

KRAJE …

OBCE…

LIDÉ SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM…

PEČUJÍCÍ OSOBY…

ODBORNÍCI, PLATFORMY ODBORNÍKŮ, NNO…

PRACOVNÍCI KOMUNITNÍCH SLUŽEB…

PRACOVNÍCI ÚSTAVNÍCH SLUŽEB V TRANSFORMACI…

ZAHRANIČNÍ KONZULTANT SE ZKUŠENOSTÍ S DI…

Zajištění relevantních, kvalitních vstupních dat

3.1. Stanovit ukazatele, podle kterých bude měřena úspěšnost přechodu od ústavní péče k podpoře v komunitě (jak poznáme, že jsme dosáhli žádoucího výsledku?)

3.2. Zmapovat situaci před zahájením realizace plánu, zmapovat výchozí situaci /rok a cílovou/rok (2016 a 2025) podle stejných ukazatelů. Např.:

• člověk s postižením se může rozhodovat kde s, kým a jak bude žít
• počet lidí žijících v pobytových ústavních službách,
• počet lidí získává podporu z komunitních služeb

– (z toho terénní, ambulantní, pobytové)

• zmapování ústavních služeb /kolik, a jakých ústavů/
• zmapování komunitních služeb /kolik a jakých/
• počty lidí – a) se změnou svéprávnosti, b) přešli do komunitních služeb, c) vrátili se do ústavní péče
• podpory ústavním formám služeb / komunitním formám služeb/ využívání přirozené podpory
• útlumová /podpůrná/ stimulační opatření pro ústavní a pro komunitní služby a pro využívání přirozené podpory

Identifikace zdrojů pro realizaci Plánu do r. 2025

Proces transformace je finančně náročný, protože je po dobu transformace potřebné platit současně oba systémy.  Je nezbytné dobře promyslet zejména dostupnost evropských zdrojů a usilovat o minimalizaci transformačního období.

Finance: je třeba věnovat se nejen navyšování zdrojů na období transformace, ale zejména jejich přesměrování a využití směrem ke konkrétním lidem a do podpor k běžnému bydlení, v přirozeném prostředí, pro běžný život, podle vlastní vůle a rozhodování lidí s postižením.

Další zdroje: na deinstitucionalizaci a transformaci byly již vynaloženy státní i evropské finanční prostředky a z nich zpracovány zásadní materiály, analýzy a postupy pro deinstitucionalizaci v ČR. Ty je dobré využít pracovat s nimi.

Pro reálné dosažení cílů DI je třeba zdůraznit potřebu využívání přirozených zdrojů a vazeb pro sociální začlenění lidí s postižením a věnovat pozornost při obsahu práce sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách.

Zajištění návaznosti 

U cílové skupiny dětí a jejich rodin zabezpečit součinnost s příslušnými odbory MPSV tak aby aktivity plánu navazovaly na „Právo na dětství – národní strategii ochrany práv dítěte“.

U cílové skupiny lidé s duševním onemocněním zajistit součinnost s MZ tak, aby aktivity plánu byly komplementární s aktivitami reformy psychiatrické péče.

U cílové skupiny senioři zajistit, aby rozvoj komunitní péče nebyl nahrazen či paralelně zdrojově zvýhodňován výstavbou a rekonstrukcemi ústavních zařízení.

Vzdělávání

Bylo by dobré naplánovat mechanismy zaručující, že vzdělávací programy hrazené z veřejných prostředků (zejm. z prostředků na provoz sociálních služeb) přispívají k začlenění uživatelů služeb do běžného života a že budoucí pracovníci v sociálních službách budou znát metodologie podpory lidí v běžném prostředí.

Je také třeba v souvislosti s deinstitucionalizací zajistit přípravu lidí žijících v ústavních pobytových službách na přechod do komunity, stejně tak jejich rodiny.

Sanovat Plánem metodickou roli vůči krajům, obcím či zařízením v souladu s principy, cíli a postupem deinstitucionalizace.

Pojmenování rizik (průběhu přechodu + když se proces nezdaří)

A to zejména s ohledem na příležitosti lidí žít běžným způsobem života a rozhodovat o sobě, mít dostatek podpory v komunitě

Komunikace: 

Nastavit a realizovat informování veřejnosti, osvěta – směrem k lidem s postižením, pečujícím osobám, poskytovatelům, zřizovatelům soc. i veřejných komunálních služeb, veřejnosti, krajům obcím, správě, samosprávě, vzdělavatelům…

Udržitelnost

Pro dosažení cíle/ů  Plánu DI pro léta 2016-2025 a pro pokračování procesu deinstitucionalizace je třeba postupovat a nastavovat opatření s ohledem na udržitelnost a možnost budoucího dalšího rozvoje individuálních a dosažitelných podpor pro lidi s postižením a seniory v komunitě.

To předpokládá, že požadavkům podpory v přirozeném prostředí odpovídá:

• Nastavení financování
• Legislativní rámec
• Nastavení spolupráce s dalšími resorty

Vyhodnocování

• sledování a vyhodnocování zda se postupuje směrem k cíli
• jsou lidé se zdravotním postižením a pečující osoby informováni? Jsou podporováni ve využívání všech zdrojů v přirozeném prostředí?
• jsou lidé z ústavů připravováni na přechod do bydlení a komunitních služeb?
• do ústavních zařízení se nepřijímají noví uživatelé?
• jsou zjištěny legislativní bariéry deinstitucionalizace a zpracovány legislativní změny umožňující sociální začlenění lidí s postižením a dostupnou podporu v komunitě-přirozeném prostředí?
• brzdí či stimuluje způsob financování transformaci sociálních služeb?

[1] Členové  JDI  považují tento materiál za pracovní a pověřují své zástupce v konzultační skupině k projednání plánu DI v konzultační skupině, případně uspořádání semináře k jeho vzniku a obsahu

[2] Členové JDI  zmiňují ve zpracovaných Návrzích prioritní oblasti a témata, kterým by se plán DI v ČR měl věnovat, nikoliv jejich normativní výčet

[3] Členové JDI nabízí pomoc s přípravou prostředí pro otevřenou a konstruktivní diskusi i zapojení lidí se zdravotním postižením a pečujících osob

Tisková zpráva ke stažení zde. 

Rizika pro deinstitucionalizaci sociálních služeb v Česku

 

Hlavní potíže a rizika z hlediska systému sociální péče:

1. V Česku žije v ústavních službách 15 000 lidí se zdravotním postižením a 8 000 dětí.
2. Nedostatek podpory v běžném prostředí a prostřednictvím komunitních služeb.
3. Stále vznikají nové velkokapacitní ústavní služby; jak pro osoby se zdravotním postižením Výrazně narůstají ústavní kapacity domovů se zvláštním režimem. Přibývá ústavních zařízení pro seniory.
4. Existující velkokapacitní ústavní služby se tzv. humanizují, prodlužuje se doba, po kterou v nich lidé musí žít. A to včetně prostředků z Evropského sociálního fondu.
5. Systém je nastaven výrazně ve prospěch ústavní péče.

 

Hlavní potíže a rizika z hlediska čerpání ESF jako nástroje pro sociální začlenění:

1. Neexistuje strategie deinstitucionalizace.
2. Chybí jasný mechanismus, který by zabránil zneužití peněz z ESF ve prospěch ústavní péče: v současných operačních programech nejsou jasná kritéria.
3. Z minulého období je zřejmé, že prostředky ESF mohou být a jsou používány k rekonstrukci stávajících ústavních zařízení.

Bližší popis situace vč. statistických údajů a zdrojů je uveden v příloze.

 

Hlavní dosavadní kroky státu v deinstitucionalizaci sociálních služeb:

• MPSV zahájilo transformaci sociálních služeb (viz Usnesení Vlády ČR č. 127/2007 „Koncepce podpory transformace pobytových sociálních služeb v jiné typy sociálních služeb, poskytovaných v přirozené komunitě uživatele a podporující sociální začleňování uživatele do společnosti“)
• MPSV podporuje transformaci vybraných zařízení a směřuje část peněz z ESF ve prospěch transformace. (Díky projektu MPSV odešlo z ústavů v letech 2009-13 více než 540 lidí.)
• MPSV stanovilo transformaci ústavní péče jako jeden z dílčích cílů strategie sociálních služeb 2015.
• MPSV vytvořilo komplexní sestavu metodických a analytických materiálů, na nichž lze postavit další transformační kroky.
• Existuje rozsáhlá síť odborníků a organizací, kteří mají s transformací zkušenosti a jsou připraveni je sdílet. Existují příklady dobré praxe.

 

Klíčové kroky k podpoře deinstitucionalizace – zajištění společenského začlenění lidí s postižením

Pro MPSV jako ústřední orgán státní správy v oblasti sociálních služeb:

1. Zpracovat strategii transformace z ústavní péče na péči komunitní, vč.
   1. jasného vymezení ústavních zařízení;
   2. nastavení konkrétních opatření a časového harmonogramu k opuštění ústavního modelu péče.
2. Vytvořit konkrétní a jasné mechanismy, které zaručí, že peníze z ESF půjdou ve prospěch sociální inkluze a přechodu z ústavní do komunitní péče. Výsledkem konkrétní projektů bude snížení počtu lidí v ústavní péči, snížení kapacit zařízení ústavní péče a zvýšení kapacit komunitní péče.
3. Zapojit organizace občanské společnosti a zástupce cílových skupin do tvorby strategie deinstitucionalizace a strategie sociálních služeb.

 

JDI – jednota pro deinstitucionalizaci

Představujeme široké zázemí odborníků schopných a ochotných pomoci s tvorbou strategie transformace. Rádi přispějeme k tvorbě a naplnění strategie deinstitucionalizace.

Centrum podpory transformace, o.p.s.

 

Stáhnout celou zprávu (PDF)

Je nejvyšší čas vymanit se z pasti ústavní péče, upozorňují odborníci

Praha, 10.12.2013 – Ústavní péče v Česku segreguje od společnosti více než 100 tisíc lidí. K nápravě tohoto stavu vyzvali odborníci i běžní občané. Výzvu 5 minut po 12. zveřejnili symbolicky na Mezinárodní den lidských práv.

„Ústavní péči jsou vystaveny desítky tisíc dětí, lidí s postižením, duševně nemocných nebo seniorů,“ upozornil Milan Šveřepa z Centra podpory transformace. „Ústavní péče lidi omezuje v jejich právech, připravuje je o možnost rozhodovat o svém životě a odděluje od ostatní společnosti.“

„Život v ústavu vždycky představuje omezení,“ popisuje Radek Rosenberger z Domova pro osoby se zdravotním postižením Stod na Plzeňsku. „Musíte jíst v předem stanovenou dobu ve společné jídelně. Denní hygiena či vyměšování se stávají věcí téměř veřejnou, personál vás chodí kontrolovat i v tom, jestli spíte. Někteří lidé takhle museli žít celý svůj život. A přitom to tak být nemusí. I lidé s postižením mohou mít kontrolu nad svým životem.“

Jedním z těch, kteří mohli odejít z ústavní péče, je Bedřich Ingriš. „Byl jsem na pokoji s 5 lidmi, žádné soukromí, nic,“ popisuje své zkušenosti s ústavní péčí. „Vše bylo na povel – příchody, odchody. Jedině mě bavilo, že jsem mohl pomáhat sestrám u nich doma či na poli za cigarety nebo pivo. Nyní už v ústavu nežiju – mám svobodu. Mám své peníze, které vím, za co utrácím. Já byl zvyklý venku a nechci být zavřený – nejsem kriminálník.“

Česká republika je vázána mezinárodními právními normami k tomu, aby lidem se zdravotním postižením   zajistila péči a podporu v běžném prostředí. Cestou k jejich naplnění je zajištění dostatečného množství podpůrných asistenčních služeb a zároveň omezování ústavní péče.

„I lidé s těžkým postižením mohou žít ve vlastním domově, obklopeni rodinou a přáteli. Ústavní péče není vůbec nezbytná pro zajištění potřebné podpory, jak se někdy tvrdí,“ uvedla Milena Johnová ze sdružení Quip. „Lidé jsou nuceni žít v ústavech ne proto, že mají postižení, ale proto, že jim společnost není schopná ani ochotná poskytnout potřebnou pomoc a podporu.“

Výzva 5 minut po 12. upozorňuje, že Česká republika nedělá dost, aby se situace napravila. „Rozvíjejí se sice některé asistenční služby a v některých ústavních zařízeních pracují na tom, aby umožnili lidem žít v běžném prostředí. Jedná se ale o malou část služeb a lidí – celý systém pomoci je stále chycen v pasti ústavní péče. Do ústavů jde drtivá většina finančních prostředků, žije v nich většina uživatelů sociálních služeb. Dokonce vznikají nová ústavní zařízení,“ doplnil Milan Šveřepa.

Iniciátoři výzvy budou i nadále upozorňovat na problémy ústavní péče a zasazovat se o změnu právních předpisů a systémových nástrojů. Smyslem výzvy je také propojit lidi a organizace, kteří usilují o stejný cíl.

Více informací: Terezie Hradilková, terezie.hradilková@podporatransformace.cz, 739 548 444