Evropský výbor pro sociální práva se zabývá kolektivní stížností proti České republice(1). Stížnost v březnu roku 2025 podala organizace Autism-Europe s podporou
Forum for Human Rights, obsahem stížnosti je problematika dostupnosti komunitních sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením a podpory jejich rodin.

V květnu letošního roku k této stížnosti přibylo také společné vyjádření třetí strany, tzv. amicus curiae. Předložilo ho jedenáct českých nevládních organizací a organizací zastupujících lidi se zdravotním postižením. Vyjádření podporuje hlavní argumenty stížnosti a doplňuje je o aktuální česká data, výzkumy i zkušenosti lidí se zdravotním postižením, jejich rodin a organizací, které s nimi dlouhodobě pracují.

O co ve stížnosti jde
Kolektivní stížnost (dále jen “stížnost”) poukazuje na to, že Česká republika se sice formálně hlásí k tomu, že lidé se zdravotním postižením mají možnost žít v komunitě, ale podle stěžovatelů tomu neodpovídá reálná praxe. Podstatou stížnosti proto není pouze otázka, zda komunitní služby v českém právu existují, ale zda jsou skutečně dostupné, přístupné, dostatečné a použitelné pro lidi, kteří potřebují intenzivní a dlouhodobou podporu.

Podle stížnosti je český systém sociální péče stále výrazně založený na pobytových a institucionálních službách. Komunitní služby podle ní zůstávají nedostatečně rozvinuté, mají omezené kapacity a pro část lidí s vysokou potřebou podpory jsou prakticky nedostupné. Když podpora chybí, potřeba péče nezmizí. Jen se přesune jinam. V důsledku toho rodiny buď péči dlouhodobě zajišťují samy, často za cenu vyčerpání a omezení vlastního života, nebo je člověk s postižením odkázán na pobytovou službu či dlouhodobou psychiatrickou hospitalizaci.

„Ačkoli Česká republika tvrdí, že podporuje právo lidí se zdravotním postižením žít v komunitě, její politika a rozhodnutí o financování ukazují jiný příběh. Pobytové instituce nadále dostávají většinu veřejných prostředků, zatímco komunitní služby
zůstávají nedostatečně rozvinuté a nedostupné.“ (1)

Stížnost pojmenovává několik hlavních problémů:
● upozorňuje, že základ systému sociální péče v ČR podle stěžovatelů stále tvoří institucionální péče, i když stát deklaruje podporu
nezávislého života,
● namítá, že stát dlouhodobě více podporuje institucionální formy služeb než služby komunitní,
● kritizuje plánování sociálních služeb, které podle stížnosti dostatečně nezohledňuje potřeby lidí s vysokou potřebou podpory,
● upozorňuje, že v praxi pro některé lidi nevzniká skutečná možnost volby: chybí dostupná komunitní podpora a odpovědnost se
přesouvá na rodiny, případně na zdravotnický či pobytový systém.

Proč je stížnost důležitá pro deinstitucionalizaci
Z pohledu Jednoty pro deinstitucionalizaci je stížnost důležitá proto, že otevírá otázku, co vlastně znamená skutečný život v komunitě. Člověk potřebuje mít takovou míru podpory, která mu umožní žít bezpečně, důstojně a podle vlastních potřeb v
běžném prostředí. Pokud komunitní služby nejsou dostupné večer, v noci, o víkendech, v krizových situacích nebo ve chvíli, kdy rodina dočasně nemůže péči zajistit, není život v komunitě skutečně zaručený. Právě rozdíl mezi tím, co je formálně uznáno, a tím, co je opravdu dostupné v životě lidí a rodin, je jedním z hlavních témat stížnosti. Stížnost proto není jen právní spor, je to příležitost pojmenovat, jaké podmínky musí být splněny, aby deinstitucionalizace nebyla pouze politickým nebo strategickým cílem, ale reálnou možností pro lidi s postižením a jejich rodiny.

Jakých práv se stížnost týká
Stížnost se opírá o Evropskou sociální chartu z roku 1961, kdy namítá možné porušení práva: na ochranu zdraví, na sociální služby, práva uživatelů a organizací podílet se na vytváření a fungování sociálních služeb, práva rodiny na sociální, právní a ekonomickou ochranu a také možné porušení principu rovnosti a nediskriminace. Jádrem celé věci je otázka, zda český systém lidem se zdravotním postižením skutečně umožňuje žít běžný život v komunitě. Tedy zda mohou využívat podporu podle svých potřeb, nebýt izolováni od společnosti a nezůstávat závislí jen na péči rodiny.

Stížnost zároveň zdůrazňuje, že sociální služby nemají být jen „zajištěním péče“, ale mají podporovat člověka v běžném životě,
v zapojení do společnosti a v možnosti rozhodovat o svém životě. Důležitou součástí stížnosti je také ochrana rodin. Podle stěžovatelů stát dostatečně nezajišťuje podporu neformálním pečujícím, zejména dostupné odlehčovací služby a další formy podpory, které by rodinám umožnily dlouhodobě péči zvládat.

Jak řízení ve věci stížnosti probíhá
Stížnost byla u Evropského výboru pro sociální práva zaregistrována 19. března 2025, v květnu se vláda ČR vyjádřila k přijatelnosti stížnosti a po následném posouzení Evropským výborem byla v červenci stížnost prohlášena za přijatelnou, vláda ČR byla vyzvána k vyjádření k obsahu stížnosti (2). Toto vyjádření předložila na konci října 2025 a ve stejné době do řízení vstoupil veřejný ochránce práv společně s ochráncem práv dětí se svým vyjádřením třetí strany (3). Veřejný ochránce práv společně s ochráncem práv dětí ve svém vyjádření upozornili mimo jiné na dlouhodobé nedostatky v dostupnosti komunitních sociálních služeb, přetrvávající institucionální charakter části systému, problémy financování, regionální rozdíly a potřebu systematičtější podpory pečujících.

Vláda na toto vyjádření reagovala v lednu 2026 (4) a uvedla, že trvá na svém předchozím stanovisku (2) v němž mimo jiné argumentovala tím, že Česká republika nepřijala revidovanou Evropskou sociální chartu, takže podle vlády nelze na ČR přenášet širší standardy vyplývající z článku 15. Řízení ve věci stížnosti stále probíhá a vedle výše zmíněných procesních kroků získala stížnost také veřejnou podporu prostřednictvím otevřeného dopisu.

Otevřený dopis a podpora stížnosti od lidí s postižením, rodin i organizací
Na přelomu roku 2025 a 2026 získala stížnost veřejnou podporu prostřednictvím otevřeného dopisu. Podepsalo jej 1 201 signatářů z celé České republiky, včetně rodičů osob se zdravotním postižením, neformálních pečujících, lidí se zdravotním
postižením, poskytovatelů sociálních služeb a zástupců rodičovských organizací. Tato podpora ukazuje, že nejde jen o odbornou nebo právní debatu, ale i o každodenní zkušenost lidí, kteří se snaží zajistit či žít život v běžném prostředí, ale narážejí na omezené kapacity služeb, regionální rozdíly, nedostatek odlehčovacích služeb nebo absenci podpory v krizových situacích.

Vyjádření třetí strany ke stížnosti, tzv. “amicus curiae”, poslalo 12. 5. 2026 konsorcium jedenácti českých organizací
V březnu 2026 požádalo neformální konsorcium jedenácti českých organizací Evropský výbor pro sociální práva
o možnost předložit ke stížnosti vyjádření třetí strany. Výbor této žádosti vyhověl. Vyjádření třetí strany, označované také jako amicus curiae, není novou stížností, jeho cílem je doplnit Výboru další informace, data a zkušenosti z praxe.

Společné vyjádření(5) bylo zasláno 12. května 2026. Zapojily se do něj: Aliance pro individualizovanou podporu, Péče bez překážek, Děti úplňku, Inclusion Czech Republic, Jednota pro deinstitucionalizaci, Nadační fond Abakus,
Národní ústav pro autismus, Rytmus – od klienta k občanovi, Spiralis, TUDYTAM a Žít po svém.

Vyjádření vychází ze čtyř hlavních zdrojů:
● Analýzy o kapacitách a financování sociálních služeb pro osoby se zdravotním znevýhodněním (a seniory) v Česku
Jana Klusáčka (6),
● výzkumné zprávy PAQ Research Životní podmínky osob s vysokou potřebou péče (7),
● výzkumné zprávy Strategie přežití organizace Žít po svém (8)
● a z otevřeného dopisu podporujícího kolektivní stížnost (5).

„Konsorcium tvrdí, že klíčovou otázkou není pouze to, zda jsou sociální služby formálně uznány ve vnitrostátním právu nebo zda vláda přijala určité politiky. Rozhodující otázkou je, zda osoby se zdravotním postižením a jejich rodiny mohou skutečně dosáhnout na takovou intenzitu, typ a kontinuitu podpory, které jsou potřebné k životu v komunitě a nezávislému životu, k předcházení zbytečné institucionalizaci, k zachování rodinného života a k účasti na běžném společenském životě na rovném základě s ostatními.“(5)

Vyjádření zároveň upozorňuje na to, že pokud komunitní podpora v praxi selhává nebo není dostupná v potřebném rozsahu, odpovědnost často přechází na rodiny a neformální pečující. Ti pak nahrazují chybějící systémovou podporu, často za cenu
vlastního vyčerpání, zhoršení zdraví, omezení pracovního života a narušení rodinných vztahů.

Co bude následovat
Rada Evropy potvrdila přijetí vyjádření konsorcia dne 13. května 2026. Vyjádření bylo předáno stěžovatelské organizaci i
České republice. Obě strany na něj mohou reagovat do 24. června 2026.

Evropský výbor pro sociální práva bude následně pokračovat v posuzování, zda Česká republika v této oblasti naplňuje své závazky vyplývající z Evropské sociální charty. Výsledek řízení může být impulsem pro další rozvoj komunitních sociálních
služeb, podpory neformálních pečujících a plánování služeb tak, aby odpovídaly skutečným potřebám lidí. Bez ohledu na konečný výsledek řízení stížnost už nyní otevírá důležitou veřejnou otázku: zda lidé s vysokou potřebou podpory a jejich rodiny mají v České republice skutečnou možnost žít běžný život v komunitě, nebo zda jsou stále příliš často odkázáni na nedostatečnou podporu, vyčerpání rodiny, ústavní pobytové služby či zdravotnický systém.

Zdroje (některé zdroje jsou dostupné pouze v originálním anglickém jazyce)

1. AUTISM-EUROPE; FORUM FOR HUMAN RIGHTS. Collective Complaint: Autism-Europe v. the Czech Republic, Complaint No. 245/2025 [online]. Strasbourg: European Committee of Social Rights, 2025 [cit. 2026-05-19]. Dostupné z: https://rm.coe.int/cc245casedoc1-en/1680b506f2
2. CZECH REPUBLIC. Observations of the Government on the Merits of the Collective Complaint: Autism-Europe v. the Czech Republic, No. 245/2025 [online]. Prague: Czech Republic, 31 October 2025 [cit. 2026-05-19]. Dostupné z:https://rm.coe.int/cc245casedoc3/48802b9160
3. PUBLIC DEFENDER OF RIGHTS; DEFENDER OF CHILDREN’S RIGHTS. Observations as a Third Party on Collective Complaint No. 245/2025 – International Association Autism-Europe v. Czech Republic [online]. Brno: Public Defender of Rights, 31 October 2025 [cit. 2026-05-19]. Dostupné z: https://rm.coe.int/cc245casedoc4/48802b9161
4. CZECH REPUBLIC. Response of the Government to the Observations Submitted by the Public Defender of Rights and Defender of Children’s Rights on the Collective Complaint Autism-Europe v. the Czech Republic, No. 245/2025 [online]. Prague: Czech Republic, 19 January 2026 [cit. 2026-05-19]. Dostupné z: https://rm.coe.int/cc245casedoc5/48802b9162
5. CONSORTIUM OF CZECH ORGANISATIONS OF PERSONS WITH DISABILITIES AND NON-GOVERNMENTAL ORGANISATIONS. Third-party observations: A consortium of Czech organisations of persons with disabilities and non-governmental organisations in the collective complaint Autism-Europe v. the Czech Republic, No. 245/2025 [online]. 12 May 2026 [cit. 2026-05-19]. Dostupné z: https://rm.coe.int/amicus-curiae-ngos-and-dpos-consortium/48802bbfde
6. KLUSÁČEK, Jan. Analýza základních dat o kapacitách a financování sociálních služeb pro osoby se zdravotním znevýhodněním (a seniory) v Česku [online]. Praha: JDI, z. s. a Ministerstvo práce a sociálních věcí, duben 2026 [cit. 2026-05-18]. Dostupné z: https://jdicz.eu/analyza-zakladnich-dat/
7. DUARTE, Jana, RÖSCHOVÁ, Michaela a ŠPALEK, Jan. Životní podmínky osob s vysokou potřebou péče [online]. Výzkumná zpráva. PAQ Research, březen 2026 [cit. 2026-05-18]. Dostupné z:https://www.paqresearch.cz/content/files/2026/03/PAQ_Asistence_vyzkumna_zprava2026.pdf
8. AUGUSTINOVÁ, Jana, DVOŘÁKOVÁ, Lenka a PRAGER, Michal. Strategie přežití [online]. Výzkumná zpráva. Žít po svém, 2026 [cit. 2026-05-18]. Dostupné z: https://zitposvem.com/wp-content/uploads/2026/03/Zit-po-svem_Strategie-preziti_Vyzkum_02.pdf